spacylemon

"Pane, nejste vy náhodou mašinfíra?" "A slečno, japa vy jste to poznala?" "No dyk vám stojí před krámem lokomotiva..." Ondřej Trojan jako frkař, ten mě teda neskutečně rozplakal... a když nepočítám Vávru s Burdou a jejich fanouškovskou rapsodii z Eura 96 (kterou známe všichni už dávno z YouTube, žejo), tak další z koho jsem brečel smíchy byli (právě znovu) David Vávra s Jiřím Ferem Burdou a jejich parodie na písničky Mirka Černého... "A táto, co je to spodek?" "Spodek? Spodek synu, to je Ďábel." "Rozumím. Šel jsi tenkrát do divadla, ale tvoje kroky směřovaly ke skladišti. Zatímco já jsem šel ke skladišti a moje kroky mě dovedly k divadlu - o sto let dřív."

"milé, vtipné, svěží, pěkné, nápadité, melancholické, civilní, ucelené..." se nám tu opakují v komentářích tyhlety přívlastky a těžko bych proti nim něco namítal, bylo to opravdu příjemně strávených 12 minut... nojo, Hanka byla vždycky hezká holka a Radomil Uhlíř - jako i další sklepáci - stačí, aby otevřel pusu... nebo ne! vždyť on ani nemusí mluvit - tomu se říká komika charismatu...

Začalo to rozhodně dobře, až jsem si říkal, že podobnou vyprovokovanou davovou nenávist můžeme každý den vidět ve virtuální podobě na netových diskusích... samotný lynč už ale mohl být aspoň trošičku šťavnatější (něco ve smyslu toho filmu, co pak pouští u soudu - šílenství v očích "spořádaných občanů" a tak... btw. on ten celý soud byl povedený)... co jsem ale vůbec nezkousl byl ten přerod hodného chlapíka v cynika s hrooozivým výrazem ve tváři, který touží jenom po pomstě, ale nakonec přijde na to, že nejdůležitější je láska a tak to všechno dobře dopadne a žili šťastně až do smrtí - zkrátka ať žije patos... Přes to všechno rozhodně stojí za to tenhle film vidět, mezi mé opravdu oblíbené se ale nezařadil.

Jako nápad je to zajímavý, teda prozrazovat ho nebudu, ale ono je to stejně jedno, když je po dvou minutách všechno jasné a film by tak mohl úplně klidně skončit... snad jenom jediná věc tam ještě stála zato - finální číslo paní festivalové pořadatelky, hezky se pohoupala, až by člověk skoro přemýšlel, jestli ten film není náhodou opravdu horor...? No horor to není, je to akorát typická záležitost pro televizní obrazovky, prostě nic, s čím by mělo smysl ztrácet čas i podruhé.

"Co to dělá?" "Chytá Georgea." "Proč?" "Myslí si, že je to moc hodný pes." hehehe, no to byla strašná blbost - a přesně to miluju.

Strašně rád se vyhýbám klasickým starým westernům a ještě radši se jimi pak nechám překvapit... Tak snad jenom - zdlouhavé protahované záběry na detail, nejlíp na detail obličeje, občas sice můžou pomoct zvýšit napětí, ale aby z toho pak vylezl tříhodinový film? No to snad ani nebylo třeba, ne? ...původně jsem chtěl jít proti proudu a dát za 4, ale asi bych lhal sám sobě...

Všichni seveřani mají o kolečko víc! (kdyby jenom o jedno!) Ale popravdě v tomhle filmu (a to jde dokonce o Islanďany!) se docela mírnili a Hlynur je v podstatě úplně normální, jenom tak "trochu" zewl (až jsem se v něm sám viděl), akorát ty rodinné vztahy má tak "trochu" zvláštní...

Brazil? To je Gilliamova bizarní fantaskní orwellovsko-kafkovská vize (hezké klišé)... prostředím volaké totality, kde vládne "Úřad pro získávání informací" (lepší možná nevědět, jak tam ty "informace" získávají), jsme provázeni s všudypřítomným hodně černo-hořkým humorem - např. postava hrdinného teroristy topenáře - to je absolutně v nejlepším monty-pythonovském duchu. Ještě víc mě ale dostala scéna, kdy se jeden ze zatčených pokouší utéct, jenže poslepu akorát neustále naráží do zdi - totálně groteskní situace - jako člověk se u toho prostě musí smát, i když s hodně silným mrazením v zádech... A v tom všem je tady jeden úřední omyl, jeden zamilovaný úředníček, jedna truckerka, která ho dostala do problémů a jeden z nejlepších konců, jaký jsem kdy viděl.

Pěkný film. Hezky ho klepla... ale jinak mě to nijak zvlášť nenaplnilo.

Stejně jde jenom o to, chtít se nechat postrašit. A to já opravdu chtěl. Jenže to nejde bez pořádné atmosféry, takže doporučuju zásadně promítat v nejhlubší noci, sám, v dokonale zatemněném pokoji (nejlíp ještě 13. pátek)... Já to tak udělal a vyplatilo se. Hlavně ve chvíli, kdy se poprvé objevil ten strašák s geologickým kladívkem (nebo co to), jsem byl posraný až za ušima... brrrrr... nadšení z únoru na mých zádech trochu ochablo, když ke konci začalo (docela předvídatelné) zmatení snu a skutečnosti... dopadnout to taky mohlo trochu drsněji, každopádně úplně poslední scéna mě potěšila - paradoxně v původní povídce nic takového není, přesto je pointa absolutně kingovská... No časem určitě zkusím, co mi to dá napodruhé a dost možná pak moje hodnocení půjde ještě výš.