Tai_K_B

Esoterická epizoda z doby, kdy Andrew Robinson ještě nebyl Garak a Linda Huntová ještě nebyla Hetty. Seance byly drobet úsměvné, ale to bylo asi spíš dabingem (v originálu jsem to neviděla). Věštecký sen byl zajímavě nasnímaný. Režie: Telly Savalas.

Sly Stallone ve svých neznámých předRockyovských letech. A zrovna v takové nevděčné roli…

Můj oblíbenec Art Hindle tady sice strašně přehrává, ale s Richardem Herdem tvoří vskutku povedenou nasupenou dvojku. Postava reverenda z elektrické katedrály je zajímavá, není to jen plytký loudič peněz z oblouzněných senilních stařenek, ale něco na něm (v něm) je. A taky tu konečně zjišťujeme, díky komu se Jessica dostala k psaní.

Jess a doktor Hazlitt s archeologickými štětečky uprostřed prokletého indiánského pohřebiště, jeden zavražděný falešný indián a Zbabělý Statečný Robert Vaughn jakožto nevypočitatelný vlastník jediné vysílačky uprostřed široširé pustiny s vrahem mezi přítomnými… nakaženými zlatou horečkou. A obdivuji Jessicu, že na vykopávky do Nového Mexika cestuje jen s jedním malým koženým kufrem, zjevně poloprázdným, soudíc dle toho, jak čile s ním všichni mávali.

Jessičin synovec Grady, který je tak nevinně naivní a ztřeštěný, až je divácky protivný, je bohužel zrovna jeden z těch příbuzných, co se v seriálu hojně (celkem dvanáctkrát) opakují. Nicméně i jemu navzdory byla radost tuhle epizodu sledovat, protože… Robert Culp. To je prostě formát a člověk mu musel fandit ve všech citových rozpoloženích, která tady vystřídal.

Konečně epizoda, která se trochu víc věnuje některému z detektivů na oddělení (Crocker vs. jeho kamarád z dětství), a taky epizoda, kde si Crocker před Kojakem konečně dupne („Neříkejte mi kámo.“).

Tak tahle epizoda byla zatím ze všech asi nejnapínavější a Kojak byl opravdu v úzkých. Co byste dělali vy, kdyby vašemu šéfovi unesli ženu a výměnou za ni po vás chtěli něco, s čím by rozhodně nesouhlasil, kdyby o tom věděl?

Tedy, musím přiznat, že to je opravdu zajímavá metoda, nechávat zatčeného soukromě mluvit s právníkem v nehlídané Kojakově kanceláři, kde se povaluje spousta materiálů k nejrůznějším případům. Ale scénka se sluneční žlutí na Crockerově nohavici i odhalení nečekané skrýše pro lup mě pobavily.

Wow! Tak pointa téhle epizody mě fakt dostala.

Tenhle díl už byl o trochu atraktivnější (jestlipak ono to nebude tím, že úplně vynechali hobity?), takže u seriálu ještě zůstanu. Ovšem jestli budou záporáci i nadále tak k uzívání nezáživní jako Adar, dlouho mi ta benevolence nevydrží. Velká vlna byla konečně něco, z čeho mi přeběhl příjemný mráz po zádech, ale těch pár vteřin je na čtyři hodinové epizody žalostně málo. Už se konečně začalo něco rozuzlovat u trpaslíků a v Ostirithu, hurá, v Númenoru to totiž stojí pořád za houby (Kemen a Eärien tam vyloženě, pardon, smrdí). Jediná postava, která vypadá velice dobře, je Pharazôn – jak vzhledem, tak prozatímní nevyzpytatelností – a Trystan Gravelle má vážně charisma a ideální kukuč i hlas. Hodně si od něj slibuji, je to přesně ten typ herce pro tuhle roli i obecně do tolkienovského fantasy-světa. (I když s knižní předlohu budou tvůrci podle všeho zacházet opravdu hodně volně.)