anniehall

Není to to nejlepší, s čím pan Kirschner přišel, ale nadprůměrné to pořád je. Obzvlášť ve srovnání s tím, co přišlo s Kláskovou érou.

Tak trochu zklamání. Mám rád Avneta, respektive miluju jeho Smažená zelená rajčata. Miluju citlivost a nadhled, se kterým rajčata točil. Miluju hořkosladké komedie s uvěřitelnými a dynamickými charaktery, nevadí mi ani sentiment, pokud je v míře. Ale to všechno, co v rajčatech bylo, to ve stromu snů scházelo...a proč? Z námětu by se toho dalo vytěžit hodně a ani herci nebyli špatní... Chyba byla ve scénáři. Charaktery byly ploché, spíš figury než postavy. Děj odhadnutelný, velmi černobílý s důrazem na to správné poselství a předžvýkané to bylo až hrůza. Možná chtěl natočit válečný film stravitelný i pro děti, ale čiší z něj mravokárnost naservírovaná na podnose z morálních hodnot a obložená patosem. Je to škoda, potenciál tam byl... tak je mi to tak nějak líto.

Nevídané a neviděné... tedy interiéry a exteriéry se dají takřka označit za neviděné, neboť jsou otesané až na samou dřeň. A právě tahle strohost podtrhuje sílu příběhu, jeho téma a morální poselství, které nese. A že je to pořádná facka, o tom u Triera nemusí být pochyb. Že bychom se měli zamyslet nad sebou a nad našimi často malichernými problémy? To bezpochyby. Jiná věc je, že jen málo lidí tenhle film uvidí, málo jej shlédne až do konce a otázkou je, co si z tohoto filmu odnesou ti, co jej zvládli shlédnout a vstřebat? Ale to už je na nás. Bravo pane Trier, děkuji za další hluboký - nejen filmový zážitek.

3,5* hlavně za tu nádherně temnou výpravu a Rona Pearlmana.

3,5* Poměrně působivý pohled do duší několika dobrovolných ztroskotanců. Pan producent Rousek musí být nutně alespoň lehce vyšinutý, protože zábavu z těch filmů očividně nemá, peníze taky ne a odfrknout po noční šichtě si jde do pitevny... Za to symbolické provázání obou zaměstnání páně Rouska a za krásný filozofující závěr přidávám půl hvězdičky.

Pokud si zvyknete na Tatiho pomalý styl vyprávění, budete odměněni neuvěřitelnou podívanou. Do detailů vycizelované obrazy, naprosto dokonalé dekorace a exteriéry, které přesně podtrhují vyznění filmu. Takhle snoubit scénografii s hudbou a myšlenkou umí jen Tati. A to nás ještě čeká Playtime...prvotřídní satira na snobismus, konzum a lidské maloměšťáctví!

3,5* Hlavně za tu nádhernou letní idylu, němku nacházející mušle s Arthurem u nohou a elevující britku v Hulotově autě. :-)

Nahlíženo optikou divadelní inscenace, nikoliv filmovou. Geniální absurdita s mistrovskými hereckými výkony, které polechtají vaši bránici a zaměstnají myslivnu. Nádherná divadlení hra, která na prknech funguje ještě líp, ale i tenhle záznam je fajn.

4,5* Nádherný film o životech hrstky lidí, potkávajících se v jednom malém obchůdku s tabákem. Pro mě je to o tom, že nás může osud klidně nakopat pěkně do zadku, ale člověk si stejně vždycky najde sílu pokračovat a žít ho dál, protože mu prostě stojí za to. Hořkosladké vyprávění, které úplně nejlépe vystihuje závěrečná píseň Toma Waitse: Innocent when you dream. Na první poslech drsná, zpívaná chraplavým hlasem, ale přitom tak neuvěřitelně nostalgická a konejšivá, jako celý film.

3,5* Formálně vycizelovaný, technicky precizní, leč myšlenkově nepříliš bohatý film, který staví prvky klasických monstr filmů na základech thrilleru. Škoda jen těch scénáristických lapsů a jisté neuvěřitelnosti děje, které dost zhusta naráží na osidla logiky. Téma medializace a snímání reality pro zviditelnění vlastní osoby a snahy člověka o zprostředkovávání svých životů prostřednictvým médií a internetu je aktuální, zajímavé a obzvlášť v tomhle filmu velmi dobře funguje a v podstatě drží na nohou velmi chatrný příběh vedoucí od nikud nikam.