anniehall

Ano, je to zklamání. Miloval jsem Simpsonovi, kdy byly ještě satirou na středostavovskou Ameriku a kdy Homer zosobňoval nešvary nás - obyčejných lidí. Ale ty doby jsou zřejmě pryč. V posledních sériiích a hlavně v tomto filmu se z Homera a nejen z něj stala jakási plochá figura, která je schopná naprosto čehokoliv a nepotřebuje už k tomu ani svoji doposud jedinou motivaci - kus žvance a pivo u bedny. A to bolí. A bolí to o to víc, že to většině lidí nevadí a dál se zájmem sledují další a další série a nic jim neschází... Tři hvězdičky s odřenýma ušima, velmi odřenýma.

3,5* Těch astrálních paradoxů a časových škytů je ve filmu tolik, že se člověk chvílemi skoro začíná nudit. Paradoxně je tedy nejlepší expozice celého snímku, která je nacpaná odkazy, gagy a hláškami tak, jak jsou diváci celé série zvyklí. Škoda, vypadalo to opravdu hodně slibně.

1,5* Tak tohle bylo hodně špatné. Po všech stránkách. Jediné, co trochu fungovalo, byla hudba a vydržel jsem se na to dodívat jen díky Klausu Kinskému, který snad jediný alespoň trochu uměl hrát. Ta půlhvězdička je za něj.

Nejsem příliš velkým příznivcem thrillerů a podobných filmů. To proto, že jsou mnohdy dělané na efekt a jejich prvotním cílem je udržovat diváka v napětí až do překvapivého rozuzlení děje. Nějaké hlubší téma či myšlenky pro valnou většinu obdobných filmů není zapotřebí. Nejinak je tomu i u tohoto filmu, ale přece jen se tenhle něčím liší. Po pravdě, něco tak sugestivního a nervydrásajícího jsem dlouho neviděl. První dvě třetiny filmu, kdy hlavní hrdina je víceméně posledním mohykánem Newyorských ulic a čelí něčemu, co divák naplno pozná až v závěru filmu, jsou naprosto strhující. Jasně, trpí to všemi nešvary zvoleného žánru, zmutovaná monstra mají neuvěřitelnou sílu a hbitost, žena s dítětem dostane Smithe ze spárů mutantů doslova za 5 minut 12 a naivní pohádkový závěr, ale ten nával emocí a skvělá režisérská práce tohle všechno smaže.

Proč se mi tahle tak trochu popelka mezi Kieslowského filmy líbila? Asi proto, že ji nevnímám jen jako budovatelskou story na pozadí doby, kterou máme všichni rádi za sebou. Pro mě to bylo spíš o vnitřním zápase člověka se sebou samým. O sváru mezi věcí ideje a věcí lidské přirozenosti a hlavně o pocitech člověka, který se musí rozhodnout, nakolik je ještě svobodným člověkem a nakolik jen figurkou v papírovém divadýlku. A to tenhle film zachycuje bravurně, řekl bych až palčivě a surově. Daří se to zejména díky velmi přesvědčivému hereckému výkonu Francziska Pieczky v hlavní roli, syrové dokumentární kameře a minimalisticky industriální hudbě.

Chtělo by se říci úsměvná obžaloba byrokracie nejen v Polské republice, kdyby to nebylo tak smutné a téměř bezvýchodné. Víte... existuje takový formulář... A když se po dvacáté zeptá paní za přepážkou, co jste dělali v průběhu života a kamera najede ne praskající stohy nesmyslných dokumentů, které stejně nikdy nikdo nebude číst, je to spíš k pláči. (Film je k nalezení na youtube.com)

Tak tohle je ukázkový příklad, jak se dělá klasická americká limonáda. Sladká jako cumel, plná lákavých přísad, myšlenkově chudá, ale navoněná. Pozor, kdo nemá rád bublinky, ten bude mít možná problémy se zažíváním. Ale jedna věc se tomuhle filmu nedá upřít a to: výtečné gospelové písně v podání Georgia Mass Choir v čele se sólující Houstonovou. Ty sbory jsou opravdu perfektní a Houstonová dokazuje, že alespoň zpívat rozhodně umí, obzvlášť, když má co.

Almodóvarovy příběhy jsou dost často na hranici uvěřitelnosti, ale vždy velmi působivé. Škála emocí, do které se Pedro pustil tentokrát, je obzvlášť rozsáhlá. Film osciluje mezi thrillerem, černou komedií a romancí, aniž by přitom pozbyl něco ze své umělecké hodnoty. Vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů, přiléhavá hudba Ennia Morriconeho, zajímavá kamera převážně v barvách vášně, která skvěle podporuje celou atmosféru snímku. Nepříliš vykreslená psychologie postav a lehce neuvěřitelný děj odkazují k tomu, že Almodóvar se na téma snímku dívá s nadhledem a ironií sobě vlastní. Možná jsou to jen mé výklady, ale naznačuje tak, jak některé svazky mohou stát na absurdních a nesmyslných základech a utahuje si tak trochu z diváka i ze svátosti manželství jako takové. I přesto, že téměř záverečná scéna se šťastným shledáním je přímo ukázkovým příkladem kýče, dokáže dojmout. A navíc je tady Banderas tak neodolatelně sexy, že bych se snad nechal zavřít i já! :-)

Půvabná nezávislá a černobílá prvotina mého oblíbence, který točí filmy prošpikované verbální onanií, svébytným smyslem pro humor a doteky filozofie všedního dne. Už v tomhle Smithově filmu potkáte několik postaviček, se kterými se budete chtít potkávat pořád a nejen proto, že se objevují skoro v každém dalším Smithově opusu. Jedničkou Clerks to začalo a jak nemusím sequely, tak doufám, že ještě o fous lepší dvojkou tahle série neskončí.

Mám rád Kevina Smithe, líbí se mi jeho postmoderní práce s odkazy na svou tvorbu i tvorbu jiných, včetně popkultu a komentování světa up to date. Mám hodně rád Jasona Lee, který dokazuje, že umí zahrát i postavu, která je spíš figurou než člověkem se svou vnitřní psychologií. Jsou mi bližší spíš komornější filmy s důrazem na dialogy. Tak proč se mi tenhle Smith zdál průměrný? Jednoduše proto, že oproti Chasing Amy, Dogmatu a třeba i takových Clerks 2 mu chyběla hloubka a myšlenka. Je to jen tu více, tu méně zábavný sled gagů, epizod a hlášek v podání herců, které už vlastně beru jako Smithovu rodinu a vždy ji rád vidím, ale na ty dvě hodiny je to prostě moc a občas se objeví i hluchá místa, na což nejsem u Smithovek, které frčí jako po másle (či po lubrikantu, chcete-li), vůbec zvyklý. (Viděl jsem dvouhodinovou extended verzi. Snad až uvidím tu 94 minutovou, moje mínění se změní. Ale hloubky Chasing Amy se stěží dočkám.