Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (130)

plakát

Kukuřičné děti: Přízrak města (1995) 

Druhý a třetí díl jsou zhruba na stejné úrovni. Typické horory devadesátých let se všemi plusy i minusy, co k nim patří. Pár vcelku sympatických dětských postav, které se vzepřou zlu, zfanatizované děti jsou naopak proti jedničce slabé, vraždy jakž takž. Dospělé postavy jsou v obou dílech hloupé a naivní a v podstatě jen čekají na porážku, hlavní monstrum na konci třetí části je i na svou dobu otřesné a spíš k smíchu. Na tyto dva díly se ale ještě dá koukat, bohužel tím série nekončí a další díly už jsou na odpad.

plakát

Okupace (2015) (seriál) 

Je to napínavé, ke konci jednotlivých dílů se dočkáme nečekaných zvratů, ale to je tak všechno. Nejdříve to vypadá jen na pomalý rozjezd, ale když se nic neděje téměř celou první řadu, je už něco špatně. Jednání postav je nesmyslné, děj mnohdy přitažený za vlasy a navíc se žádná slíbená okupace nekoná. Rusové obsadí pár ropných plošin, přijede pár velvyslanců a agentů a tím to končí, nikde žádný voják a nějací šestnáctiletí smradi proti tomu dělají teroristické útoky. Zatím takových 45%, možná bude druhá řada lepší.

plakát

To Kapitola 2 (2019) 

Oproti výborné první části dvojka nesedne každému, je viditelně slabší a diváci, kteří knihu nečetli, ji tolik neocení. Herci byli skvěle vybraní a ani chvíli se nemusíte ptát, kdo je kdo, celkem funguje humor a dialogy mezi postavami. Snad jen dospělý Bill je jako postava slabší a nevýrazný, není to ten vůdce bandy, ke kterému všichni vzhlíží. Flashbacky a prolínání s minulostí byly celkem povedené a hodně připomínaly střídání v knižní předloze. Přesto se místy film zdá až moc dlouhý, hlavně v závěru je to už trochu moc patosu a šlo by to výrazně zkrátit. Dvojka také už není tolik děsivá a místo na herecké umění Skarsgårdа, jenž jako Pennywise nedostal tolik prostoru, spoléhá hodně na digitální triky. Důležitější však je, zda Muschietti dokázal přenést na plátno atmosféru Kingova románu, a to se podle mě povedlo. Koneckonců se ve filmu krátce objeví i samotný King a je skvělý. Co mi ale dost vadilo je, že z jednoho z hlavních hrdinů udělali gaye, snad na objednávku některých zájmových skupin, působí to dost uměle a samoúčelně. Už poněkolikáté během krátké doby zde narážím na problém, že nemůžu udělit 3,5 hvězdičky, tedy 7/10, ta čtvrtá hvězda je tu opravdu s hodně odřenýma ušima. Fanoušci Kinga budou spokojení, fanoušci čistokrevných hororů spíše zklamaní.

plakát

Noční můry z temnot (2019) 

Noční můry jsou zaměřené jednoznačně na mladší ročníky, zhruba ve věku hlavních hrdinů a také pracují spíše s dětskými strachy, takže snímek není extra děsivý.Námět je dost banální, ale i to by se dalo odpustit. Má moc pěknou obrazovou stránku, vcelku sympatické postavy i příjemnou atmosféru amerického městečka konce 60. let, ale právě z té se dalo dostat mnohem víc, stejně tak prostor mezi jednotlivými povídkami zůstává nevyužitý. Ačkoliv k tomu měl předpoklady, film nevybočuje z průměru a já musím zůstat u tří hvězdiček.

plakát

Děsivé dědictví (2018) 

Čekal jsem, že Hereditary bude jiné, než klasické horory, ale ne že bude tak zoufale špatné. První polovina je na čistý odpad. Téměř chybí jakékoliv dialogy, postavy jsou prázdné a nezajímavé, že se do nich divák nedokáže vcítit, jsou navíc ošklivé a působí zanedbaně a nemytě. Některé scény jsou zcela nicneříkající a zbytečné, jiné mají slušný potenciál a jsou náhle utnuty. Stejně tak je nevyužité další úmrtí v rodině, které hned zazdí krátký sestřih hysterického truchlení i scén, které jakoby se tam dostaly omylem. Mimo to filmem provází naprosto idiotský soundtrack, pokud se to tak dá nazvat, jako kdyby se natáčelo vedle diskotéky. Když už jsem chtěl předčasně vypnout, začalo se konečně něco dít a rozvíjet se slušné psychologické drama, vyplouvá na povrch napětí mezi matkou a synem, k tomu klasické vyvolávání duchů a trocha napětí. Skoro to vypadalo, že by to na pár hvězdiček mohlo dosáhnout. Pak ale matka definitivně přichází o rozum a poté nejspíš i scénárista, který film nechává sklouznout do jakýchsi úchylných sektářských orgií. Jedna hvězdička za třetí čtvrtinu, pokud se vydržíte tak dlouho dívat.

plakát

Slunovrat (2019) 

Hororem bych to nenazval, ve filmu není jediná děsivá scéna. Buduje znepokojivou atmosféru, kterou pak neumí zakončit a vyšumí do prázdna. Naopak u některých scén se celé kino řezalo smíchy. Pro diváky, kteří viděli Populaci 436 či Kukuřičné děti budou některé scény dost předvídatelné a možná zbytečně natahované, ale rozhodně to není špatný film. Vyniká hlavně řemeslným zpracováním i spojením různých prvků od rodinné tragédie v úvodu k gradujícím událostem v pohanské komunitě. V závěru je film až lehce překombinovaný a divák si není jistý, zda jsou postavy omámené drogami nebo už zcela smířené se svým osudem. Hodně těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, možná časem pomůže druhé zhlédnutí.

plakát

My (2019) 

Po mrazivém úvodu je další půlhodina naprosto o ničem, jako přihlouplá křečovitá komedie. Po odhalení stínových lidí je vidět slibný námět a zajímavý nápad, ale tento dojem se po 20 minutách opět ztrácí v trapném pitvoření a absurditě. Film se asi snažil splácat co nejvíce prvků dohromady, což se ale vůbec nepovedlo a vychází z toho spíše nechtěná parodie.

plakát

Legenda jménem T-34 (2018) 

Pěkný válečný film ve stylu sovětské klasiky. Tankové bitvy jsou efektní a skvěle zpracované, jen s tím zpomalením mohli tvůrci víc šetřit. Sympatičtí hrdinové a napětí téměř po celou dobu, akorát část v lágru byla nudnější a milostné vzplanutí mezi velitelem a tlumočnicí je těžce laciné.

plakát

Spáči (1996) 

Od tak dobrého námětu s takovým obsazením jsem čekal mnohem víc. Film je rozdělen na tři žánrově odlišné části. Bohužel ve všech případech si říkáte, že něco podobného už tu bylo a mnohem lépe udělané. Když chcete dobrý film o chlapecké partě, pusťte si Stand by me nebo Super 8, z thrillerů o nápravném ústavu je tu Shutter Island. Divácky nejvděčnější část o roce stráveném v ústavu je dost osekaná, krátká a hodně věcí si divák musí sám domyslet, celou druhou polovinu je to pak špatné, zbytečně zamotané a utahané soudní drama, jež by se dalo o polovinu zkrátit.

plakát

Super 8 (2011) 

První polovina by byla na čistých pět hvězdiček, příjemná atmosféra, napětí i celkem sympatičtí hrdinové, až na občasné hádky plné překřikování, kdy není téměř nic rozumět. Bohužel ke konci už filmu dochází dech, je celkově uspěchaný a předimenzovaný, třeba vojenské manévry ve městečku, kdy "něco" bombarduje zemi a převrací tanky, ale vůbec není vidět, kdo nebo co to je, jeden mimozemšťan by to nezvládl. Nepotrpím si na přeslazené happyendy, ale tady mi vyloženě chyběl nějaký krátký epilog "O měsíc později", jak se život ve městě vrací do starých kolejí, jak dopadla filmová soutěž, jak spolu vycházejí hlavní postavy... Celkově ale pěkný film, klidně i na víc zhlédnutí.