Zuzanyje

Jako dítě byl Jan Švankmajer poněkud neduživý a dospělí jej do jídla nutili. Tato zkušenost se v něm hluboce usadila a v dospělosti se trasformovala v jakousi zvrácenou obsesi jídlem - projevuje se téměř ve všech jeho filmech a vrcholí právě ve snímku s příznačným názvem Jídlo.

Režisér Pavel Šimák se při přípravě této inscenace chodil s herci z divadla Husa na provázku inspirovat přímo na tréninky baletek Janáčkovy opery v Brně.

Švankmajer záměrně ve filmu nepoužil živého herce. Bál se, že by nebyl schopen nalézt adekvátního představitele Ushera s tak strhanou tváří, v níž by se zračilo počínající šílenství. Proto se rozhodl animovat pouze předměty a zachycovat jen prostředí, které lépe vyjádřilo atmosféru Poeovy povídky i Usherova šílenství.

Tento film navazuje na Švankmajerovy experimenty s taktilním (hmatovým) uměním. Animací předmětů se v člověku evokuje pocit, jako by se daného předmětu dotýkal, vybaví si strukturu jeho hmoty. Asociace dotyku pak navodí pozitivní či negativní pocity, v návaznosti na empirickou zkušenost.

Hudbu k filmu vytvořil Jan Klusák, který se Švankmajerem spolupracoval i na filmu Možnosti dialogu (1982). Nejvíce však Klusáka proslavila a do povědomí diváků vstoupila úvodní znělka k Dietlovu seriálu Nemocnice na kraji města.

V celém filmu je použita výhradně hudba Petra Šibileva.