myschenka

Musím říct, že příliš neholduju politicky zabarveným tématům, ale kvůli tomu jsem ten seriál hned po prvním dílu nehodila do koše. Co mě na něm však nadchlo, byl především výběr prostředí olomouckého jezuitského konviktu, který mě před deseti lety utvrdil v tom, že právě tady a ne jinde v republice chci studovat dějiny umění. To místo má obrovský genius loci, a ne náhodou je uměleckým centrem a sídlem uměnovědných kateder Univerzity Palackého. Proto pro mě byla velkým překvapením artová kamera, na kterou si tu moře lidí stěžovalo. Mně se opravdu moc líbila, právě proto, že byla JINÁ, a hlavně dala vyniknout i krásám konviktu, architektuře, detailům, i samotným postavám. A do toho skvělý hudební doprovod, místy úplné ticho či ponechání přirozených zvuků jednotlivých míst. Já mám prostě ráda nekonvenční věci.

Asi nikdy nepochopím, co má člověk z toho, když psychicky deptá někoho jiného. Nechápu, když se mezi sebou šikanují děti a už vůbec nerozumím tomu, když to vůči dítěti dělá dospělý. Jen to dokazuje, jak nízké sebevědomí dotyčný člověk musí mít, když si svoje ego honí na někom slabším, který se navíc sám pořádně nedokáže bránit. Liam James svoji roli Duncana zahrál opravdu přesvědčivě, stačilo se podívat na jeho shrbená ramena a chůzi, už jen z té se dá vyčíst věcí...introvert, outsider, co si nechá od všech líbit všechno, který si nevěří, moc nemluví a ani neví, co má sám se sebou dělat... Chápala jsem i ty jeho útěky pryč a pocit, že o něj nikdo nestojí. Ani jeho vlastní (i nevlastní) rodiče. Díky bohu za podobné bytosti, jako Owen. Nebudu teď psát o jeho bezprostředním humoru, který mě xkrát poslal do kolen, ale o tom, jak Duncanovi začal pomalu vlévat do žil krev, jak se čím dál víc začínal usmívat, a jak se mu začala rovnat záda a neskutečně mu vzrostlo sebevědomí... Moc pěkné letní koukání.

Podobné vhledy do lidské psýchy mám moc ráda. Na různých charakterech jde ukázat různá zákoutí mysli, strachy, vnitřní zranění a jizvy, emoce, to jak na nás působí okolní prostředí, výchova, jak často zabředáváme do stejných vzorců chování jako naši rodiče atd. Navíc tu jde hezky vidět to u mnoha lidí typické "Pane doktore, tak mi pomozte!" Jenže psychoterapeut je taky jen a pouze člověk, nemůže dělat rozhodnutí za někoho jiného, může ho jen nasměrovat, a pokud on sám má spoustu problémů a je vnitřně nevyrovnaný, poměrně zle se pak pomáhá z nesnází i ostatním... Moc se mi líbilo herecké obsazení, hlavně můj oblíbený Karel Roden a krásná Táňa Pauhofová a jsem hodně zvědavá na druhou sérii.