ElChe26

Jak aktuální...

Snad jen Lex Barker stál za to. Hlavní hrdina Marcello se mi od poloviny filmu hnusil. Musím se přiznat, že poselství tohoto filmu jsem pochopil až po přečtení obsahu zde na csfd. Škoda, zatím za 3 *, ale Sladký život si pustím ještě jednou v blízké budoucnosti a pokusím se býti více empatický.

Nuda. :( Bohužel kvalitě nepřidal ani český dabing.

Zklamání. Z faktu, že stopáž snímku odpovídala zhruba čtyřem dílům, zábavy, vtipu, humoru, v něm bylo sotva na jeden díl. Scénář nebyl také žádná sláva a místy jsem se dokonce domníval, že na scénáři pracoval tým z Rodinných pout či Ordinace v růžové zahradě. Kdo má rád Simpsny, tomu nedoporučuji. Tři * dávám spíše z milosti.

Nerozumím tomu, čím je způsobeno, že tento film má tak nízké hodnocení. Ano, není to mezník v dějinách kinematografie, ale přesto by si zasloužil hodnocení minimálně okolo 75%. :(

Nebudu originální a budu parafrázovat Sókrata, jenž o Hérakleitově spisu řekl následující: „Čemu jsem rozuměl, je výborné; myslím, že i to, co jsem nepochopil; ale je tu třeba jakéhosi délského potápěče." Rozhodně se na film podívám ještě několikrát. :)

K filmům, jejichž předlohami jsou komiksy, jsem a priori lhostejný. Udělal jsem výjimku a rozhodně nelituji, přesto se však domnívám, že jde o výjimku, která potvrzuje pravidlo. Své hodnocení bych začal spíše začnu negativním vymezením a nejprve řeknu čím Strážci rozhodně nejsou. Tak tedy nejsou klišovitým, jednoduchým, mělkým a jasným převyprávěním komiksu, v němž okamžitě poznáte hodné a zlé, hlavní postavy jsou mnohovrstvé komplikované a nejsou jasně vyprofilované, a to je ten rozdíl mezi tímto filmovým zpracováním komiksové předlohy a ostatními, to je ten rozdíl, kvůli kterému Strážci ční nad ostatními ve svém žánru včetně Temného rytíře. Je mi jasné, že kvůli tomuto rozdílu, své určité náročnosti, si Strážci nenajdou zřejmě tak početné publikum, jako zmíněný Temný rytíř. Teď bych přešel k tomu, co dělá v mých očích Strážce tak výjimečné. Je to zejména brilantní koktejl akce, napětí, strachu, emocí, ale i filosofie nebo etiky. Ačkoli jsem komiks nečetl, film si mě podmanil, v čemž vidím další významné plus filmu, jelikož nechce být přístupný jen "sektě komiksových zasvěcenců", ale všem. Dále musím ocenit výběr soundtracku, jež je perfektní navzdory žánrové rozmanitosti a rozmanitosti (od Simona a Garfunkela až po Richarda Wágnera). Krátce a jasně řečeno: Strážce vřele doporučuji, rozhodně nikoho nezklamou ani neurazí. O maximálním hodnocení jsem neváhal ani vteřinu. :) Nejlepší recenzi na Strážce najdete v českém jazyce zde: http://www.youtube.com/watch?v=lG55F-DIV8s&feature=related Zajímavé komentáře: Galadriel

Jj, nikdo není vyloženě dobrý, ani zlý. Haggis si je toho vědom a předkládá pestrobarevnou mozaiku lidských osudů. Změníme-li perspektivu pohledu na jednotlivé postavy, změní se nám i náhled na morální profil každé z nich. Ten "dobrý" je zároveň "zlý", "zlý" současně "dobrý", záleží jen na úhlu pohledu. Jsem větší rasista, když nepokrytě nadávám černochům, nebo když si v jejich blízkosti pevně držím peněženku? Co je víc rasistické?

Malý Johnny říká svému otci, že bude vyjímečný. Jeho otec mu odpovídá: "jasně, že budeš. Přineseš světu demokracii!". Johnny se nechápavě ptá: "Co je to demokracie?", aby mu otec vzápětí odpověděl: "Nikdy mi to nebylo jasné... Má to něco společného se zabíjením lidí, o to se musí postarat ti mladí, kteří se zabijí navzájem." Zmatený Johnny se ptá dál: "staří ti se už nezabíjejí?". "Ti musí chránit majetek a domy," dostává se mu odpovědi. "A mladí to nemohou dělat?," pokračuje ve vodopádu otázek syn. Otec na to: "mladí nemají zkušenosti ani majetek. To je to proč odcházejí do války." Johnny: "Až přijde můj čas, budeš chtít taky abych šel?". Otec: "pro demokracii, by dal každý otec i svého jediného syna." Johnny: "Já ne." Johnny got his gun je velmi sugestivní, podmanivý a emočně vypjatý. Ač Johnny "připoutaný" na nemocniční lůžka křičí sebevíc, nikdo ho neslyší, netuší, zda spí či bdí, až jednoho dne procitne... Snímek nabízí i odvrácený pohled na demokracii, který se asi mnoho lidem líbit nebude, pohled obyčejného člověka, žijící uvnitř demokracie, člověka, který když má definovat demokracii necituje jiné, ale snaží se na základě vlastní zkušenosti dospět k odpovědi. Tento pohled ukazuje v jakých aspektech se demokracie překrývá i s tou nejzrůdnější totalitní válečnou propagandou, když náborář do armády hovoří o poslední válce, posledním bitvě a následném věčném míru, svobodě, lásce, štěstí... Když se díváme na válku a její následky Johnyhho očima, vidíme že válka je zrůdná sama o sobě, antihumánní již z principu a žádný vyšší cíl jí nikdy nemůže ospravedlnit. To vše navzdory tomu, že Johnny bojoval na té "správné" straně.

Dynamiku tohoto výborného konverzačního dramatu rozdmýchává spletitý vztah Dantona s Robespierrem. Temné období Francouzské revoluce, zvýrazňují scény ze zatuchlých pařížských brlohů či pařížského vězení, jimž sekunduje i ponurá hudba. Zrada, fanatismus, žízeň po krvi, na jedné straně ale i čest, statečnost a lidskost na straně druhé. Naděje francouzského lidu ve svobodu vkládané do revoluce brzy zmizely. Jakobíni svobodu nahradily ctností, které se musela podřídit veškerá lidská svoboda. Jestliže chtěl Danton zbavit Francii Robespierra musel sám nastavit hlavu pod ocelové ostří gilotiny, aby lid prozřel a bylo mu zřejmé, že revoluce byla zrazena... stejně jako mnohokrát před i po Francouzské revoluci. Dantona jsem 5 * nemohl ocenit, přesto jsou to pro mě 4 *, které jsou velmi velmi nadprůměrné.