J_Fiu

Velice zvláštní dokument, který se snaží zachytit zoufalství a smůlu provázenou během krátkého natáčení (ale i dny příprav) nikdy nezfilmovaného filmu Muž, který zabil Dona Quijota. Je to veliká škoda, protože Terry Gilliam točí filmy, které tu před ním ještě nebyly, je originální a toho se se nejspíš zalekli i investoři, kteří dodali méně peněz než bylo na takovýto projekt potřeba. Tím problémy začaly, ale zdaleka neskončily. Jean Rocherfort - herec, který měl ztvárnit hlavní úlohu, tedy zahrát si Dona Quijota onemocněl dosti nepříjemným zánětem, bylo to smutné jak pro Gilliama, štáb tak hlavně pro samotného Rocherforta, který se speciálně kvůli této roli učil 7 měsíců anglicky. Další pohromy jako zaplavená spoušť, přelety hlučných F-16, absence studia - místo toho byla připravena dílna, nedostatek správného světla byly jen dalšími hřebíčky do rakve celého projektu. A tak Terry coby novodobý Don Quijote prohrává svůj boj s větrnými mlýny. Jenže není všem dnům konec, tak mu držme palce, ať se jeho sen přeci jen splní.

Před nedávnem jsem byla v našem městském divadle na muzikálu My Fair Lady, byla jsem nadšená a vzpomněla jsem si, že doma mám ještě nezkouknutý právě tento film, tedy jsem se na něj doma s nadšením vrhla. Příběh jsem znala dopředu, přesto nebo možná právě proto mě film chytnul již první scénou, při které se seznamujeme s hubatou, ale také svým způsobem roztomilou hlavní hrdinkou Elizou a profesorem lingvistiky Henrym Higginsem. Pak přichází ona sázka s panem Pickeringem, že z nevychované, prosté Elizy bude ke konci lekcí správné mluvy, dokonalá dáma k nerozeznání od jiných vznešených slečen. Dá to práci…hodně práce, ale výsledek stojí za to, jenže co se stane s „proměněnou“ Elizou? Hlavních rolí se ujali Audrey Hepburn a Rex Harrison.Tihle dva mě pak dokáží bavit po celou dobu filmu, nejen oni, nýbrž i velmi pěkné písně, které jsem znala už dávno předtím a ani jsem netušila, že pochází z tohoto muzikálu. Za což bych se měla stydět. A s touhle milou zábavou věřte, že ty skoro tři hodinky utečou nečekaně rychle.

"Druhý díl" je o hodně horší. Vtipná místa jsou k nenalezení, zato trapnost a morbidita je zde dávkována v sakra velkých dávkách. More Sex and Violence je jen dalším důkazem, že pokračování úspěčných počinů, končí velice často špatně.

Drsné, ale často Vtipné! Což se musí ocenit, málo co mě v poslední době pobaví a černý humor já ráda. Navíc i animace se povedla.

Nevím, zda existuje i nějaká mluvená verze, jestli ano, tak se někde stala chyba a já viděla záznam bez zvuku. I tak jsem snad „cosi“ pochytila z této dost bizarní a schizofrenické animace. Muž vypráví nějaký příběh vcelku monotónně tak po dvě minuty, pak se na jeho hlavě začnou střídat různé druhy klobouků, následuje velice zvláštní vstup do jeho hlavy za pomocí auta a zubů v hlavě. Po této sekvenci zas muž vypráví, v jednu chvíli mu z hlavy vyletí ptáček, vyroste stromek, propiska atd. až se mu hlava začne měnit úplně - v různé zvířecí hlavy. Po proměnách je muž zas v klidu a relativně normální. Pointu jsem nepochopila, ale to snad ani u podobných snímků nelze.

Škoda toho, že jsem film viděla se španělskými titulky, ale i tak je můj zážitek z něj skvělý. Příběh o lásce, které není souzeno štěstí. Charismatický Erich a křehká Fay jsou dokonalými představiteli hlavních úloh. Prostě krása!

Chaos, zmatek, překombinovanost děje. Toto mě napadá po shlédnutí Potomků lidí. Těšila jsem se na jedinečný zážitek, ale z kina jsem odcházela značně zmatená a docela i zklamaná. Za celý film jsem nepochopila proč se co děje, kam se snaží hlavní hrdina s těhotnou ženou utéct, proč všechny ženy náhle potratily atd. Nejvíc mě zarazila poslední půlhodinka, která se zvrhla v masakrový chaos, nebylo totiž poznat kdo proti komu bojuje a z jakého důvodu. Každý střílel na každého a kdo byl ten každý? Jestli policista, voják, „běžka“ nebo terorista není zřejmé, mě to tedy určitě uniklo a našlo by se více nevyjasněných scén. Není čas na vysvětlování divákovi důvody jednotlivých událostí, protože ten je určen na ohromení a znechucení diváka naší budoucností – špína, deprese, bezmocnost a beznaděj. A v tom se režisér vyžil myslím dostatečně. Lidé bez potomků proti sobě bojují, už snad ani neví proč, přijali tento styl života…každodenní boj o další bídně prožitý den, který postrádá jakýkoliv smysl.

První půlka velice dobrá, příběh se nám začíná slibně vyvíjet, ale ouha když dorazí naše pětice do upírského doupěte, ocitám se snad v úplně jiném filmu, upírství se do stylu předchozí poloviny vůbec nehodí. Najednou se stala ze sympatického snímku béčková vyvražďovačka nestvůr, která připomíná počítačovou hru – zabij co nejvíc smraďochů. Nene Tarantinovi s Rodriguezem upírské téma nesvědčí. Ovšem musím poděkovat za obsazení šmrncovního sympaťáka Clooneyho, díky němu jsem zvládla i poslední půlhodinku

Konstantin Brozit točí velice vtipné, originální i když trošku jednodušší kraťasy. Tenhle je o bronzové šestiruké soše versus......Moucha:) Ach jak ta malá potvůrka dokáže potrápit a ať se všechny ruce i nohy snaží sebelíp na mouchu si jen tak nepřijdou, nejspíš asi pochází ze supermanského rodu. Protože tolik různých, bezúspěšných kombinací jak jí zneškodnit jsem ještě neviděla, taky proto, že šestruká socha se jen tak často nevidí. Tak jsem si zas jednou řádně prodloužila život.

Kácející se stromy ve větru, rozbouřené vlny a pak klidná hladina jezera....tyto záběry dokáží téměř přesně vystihnout pocity člověka jenž je sám a smutný, nešťastně zamilovaný. Nejspíše bohatá žena dívající se z okna stojí v obrovském přepychovém domě i když je majetná její život není šťastný něco v něm schází, je nešťastná. Svůj žal vkládá do zpěvu, při kterém se sama doprovází na klavír, naslouchá jí jen pes, další důkaz samoty. Film je doprovázen nádhernou, dojímavou hudbou, která umocňuje výsledný prožitek. Relativně jednoduchý snímek, ale pocity, které ve mě vyvolal jsou dost silné, na to abych hodnotila plným počtem hvězd.