rodl

Těšil jsem se na poctivou starosvětskou kriminálku a ... řemeslně určitě nadprůměrné, honičky drahé, herci sympatičtí či sympaticky nesymptatičtí, ale ve scénáři díry jak v ozónu kolem Země. Cestopisný film po jižní Francii a Paříži se tvůrcům vydařil, kriminálka jen napůl. Jedno malé plus za neodhalené tajemství kufříku.

Vlastně o ničem, ale zábavné o ničem. Typ filmu, který baví pořád stejně i při desátém opakování.

Vůbec jsme to nepochopil - buď to byla parodie a pak si "zaslouží" jednu hvězdičku, nebo se to bralo vážně, a pak tedy odpad odpadů.

Ve své době to bylo pro -náctileté zjevení a viděli ho asi všichni. Kolik hudebních filmů s relativně slušnou hudbou v té době bylo? Vašo Patejdl zde má asi své nejlepší písně. Hvězdička navíc z nostalgie.

Pár minut jsem se bál, že podobnost s Divokými včelami bude značná, což by nebylo úplně na škodu, ale taky žádné vítězství. Ale Štěstí je lepší. Vrstevnatější, dojemnější. Příběh by bezpochyby dobře fungoval i bez šedi tragicky zničené části severních Čech, na druhou stranu jen tam je dobře uvěřitelná směs zmarněných či marněných lidských osudů, kterou nám Bohdan Sláma nakládá. Zaujaly mě vystřižené scény - vše, kde se objeví náznak humoru ve filmu není. Buď proto, abychom se té v beznadějné šedi utopili nebo proto, že si tvůrce byl dobře vědom po jak úzké hraně mezi zobrazením skutečného života a přeexponovaným a nepoctivým viděním pravého štěstí pouze na samém dně balancuje. Rozhodně největší výhrou filmu jsou především herci. Nezklamal mě nikdo, ale Aňa vyčnívá nad všechny. Několikrát jsem se přistihl, jak mi bylo upřímně líto těch dětí, které trpí s takovou matkou. Kdybych byl sociální pracovnice v místě Annina trvalého bydliště, tak jí budu denně navštěvovat... Asi to nejlepší, co kdy Aňa zahrála.

Nejenže nemám v páteři bioport, ale na stole u počítače mi chybí i joystick. To bude asi příčinou, proč mě film o x-násobném míchání reality a počítačové hry nijak zásadně neuchvátil. Téma prolínání reality a virtuální reality je od dob Platóna již poměrně ohrané a zde mi přišlo poměrně povrchní. Rozhodně zajímavá je vizuální stránka a hrátky s kostičkama všemožných slizkých potvůrek a J.J.Leigh hrála dobře, ale celé to pro mě byla hra bez překvapení. 50%

Jaká je naděje, že někdy vznikne lepší komedie? Půl procenta?

Nějak nechápu, proč je Snídaně u Tiffanyho nejčastěji označována za romantickou komedii. Romantika snad (procházka New Yorkem např., závěr samozřejmě), ale komedie? Mně to přijde jako dramatický příběh o hledání sama sebe. Škoda, že se tenkrát nenosilo točit pokračování, protože bych vsadil velké peníze na to, že happyend neměl dlouhého trvání. Holly je plná emocí, vrtkavých nálad, neví co se sebou, a náruč mírně úspěšného spisovatele - gigola jí nemůže dlouho uspokojovat. - Co vedle Audrey Hepburnové stojí hodně za pozornost jsou designově dokonalé interiéry. A noblesa prodavačů u Tiffanyho.