Davered

Opravdova kuriozita - zombie horror 12-leteho devcete (ktere napsalo scenar ve svych 10 letech). Je fascinujici sledovat jakym zpusobem se odklani od bezne filmove produkce a jak naopak navazuje na sve vzory. Roztomily amaterismus filmu pak jen pridava, ackoliv veskere lekacky, zvukove efekty, i hudba jsou na prekvapive vysoke urovni.

Chvili trva naladit se na pomalejsi tempo vypraveni a dostat se pres vsechno to hipsteractvi, ale ve vysledku z toho krasne sala energie, uprimnost a osobitost. A s "Damaged Goods," nejlepsi post-punkovou vypalovackou, v dulezite roli navrch. Azazel Jacobs je novy Jim Jarmusch.

Opravdovy unikat nesvazany dramaturgickymi pozadavky ci logickymi zakonistmi. Becherovka. Fascinujici dokument sve doby, ktery s pribyvajicimi lety bude jen dal dozravat. Becherovka. Sel bych s hodnocenim i vys, ale chtelo to precijen trochu vic Michala Penka. To zdejsi nepochopeni ale zamrzi. Becherovka.

Snaha o zviditelneni LGBTQ tematiky v konzervativni vietnamske spolecnosti si sice uznani zaslouzi, ale jinak se jedna o desive cukrkandlove melodrama s jednim klise za druhym.

Tady musim naprosto nesouhlasit: spis nez poradny dokument to jsou nesourode zabery vyhaslych basketbalovych polohvezd honicich si sva nafoukla ega a hovoricich prostrednictvim klise a prazdnych frazi. Vubec nic jsem se z toho nedozvedel a nejakych peknych basketbalovych akci take nebylo prilis.

Usmevny portret nejslavnejsiho americkeho paparazzi, Rona Galelly. Duraz je kladen predevsim na jeho obsesivni pronasledovani Jacqueline Kennedy Onassis (ktere se stalo predmetem tahlych soudnich rizeni), ale dojde i na jeho fyzickou konfrontaci s Marlonem Brando, ci ruzne osvedcene postupy jak ziskat co nejlepsi zabery. Cele podano s ironickou nadsazkou (vcetne pohledu do Galellovy vily s lacinymi umelymi rostlinami a nevkusnymi kralicimi sochami/pomniky) a to i presto, ze se dotkne kontroverznich temat (prava fotografu vs. prava celebrit na soukromi, umelecky prinos fotografie, vyvoj kultu celebrit). Zaujalo me, jak mnoho ma Galella zdanlive spolecneho s Billem Cunninghamem--jinym veteranem newyorkskeho fotozurnalismu a objektem podobne zdarileho dokumentu BILL CUNNINGHAM NEW YORK. Oba panove se i pres pokrocily vek stale venuji foceni, oba zachycuji vicemene podobne zalezitosti, a oba vzbuzuji respekt. Ale zatimco Cunnigham se tesi respektu vseobecnemu, Galella zustava pro svoje nekompromisni metody kontroverzni, ale v dusledku i nesmirne fascinujici figurou.

Kultovni mexicky sitcom, ktery se udajne dodnes tesi pravidelnym reprizam napric celou Latinskou Amerikou. Jedinecny humor je jednak situacniho razu (dospeli herci prevleceni jako deti), groteskou, i slovni. Nejpozoruhodnejsi je ale zpusob, kterym tvurci pravidelne opakuji zabehnute situace a chovani jednotlivych postav. Ackoliv by se tato schematicnost mohla zdat jako slabina ukazujici na nedostacnou scenaristickou kreativitu, paradoxne vede k tem nejhumornejsim situacim.

Obcasne sklony k akademismu a moralizovani, ani povedome dejove motivy (spravedlivy soud i pro zjevneho vinika a negativni spolecensky dopad na jeho obhajce davaji vzpomenout na procesy s nacistickymi zlocinci i na JAKO ZABIT PTACKA), nic nemeni na tom, ze se jedna o precizni, sviznou hollywoodskou zabavu. Nejvic ale potesil samotny uvod, ktery beze slov a obsahleho vysvetlovani brilantne buduje atmosferu. A co se hercu tyce, Hanks sice bude zrejme bojovat o sosky, ale tou pravou hvezdou tu je Mark Rylance.

Nulova originalita a John Oliver ma zhruba 1% komedialniho talentu Jona Stewarta (nevypipana sprosta slova humor sama o sobe nedelaji), ale ano, urcity investigativni prinos se tomu uprit neda. Pro me ale Oliver i tak navzdy zustane ve stinu sveho mentora, nejgenialnejsiho politickeho satirika moderni doby.

Bezducha variace na hudebni i tematicke motivy kalifornskych Pennywise. (Pro porovnani: https://www.youtube.com/watch?v=hxcSZWyFUhc)