Davered

Zpocatku velezajimavy nahled do kabiny profesionalniho tymu, postupem casu ale stale vic stereotypni a znacne sterilni PR video. Prospelo by tomu zkraceni tak na 3-4 dily. Ovsem ukazuje to jaky je Guardiola genius a jeho hraci o to vic, protoze rozumet jeho taktickym pokynum by evidentne bylo, i vinou Pepovy sverazne anglictiny, nad sily bezneho smrtelnika.

Pred tim, nez kina po celem svete zacala prenaset HD prenosy z Met, mely americke domacnosti prilezitost naladit prvotridni operni inscenace nejdrive v radiu a od roku 1977 take na televiznich prijimacich. Jednotliva vystoupeni jsou po hudebni strance naprosto perfektni a nabizi pohled na celou radu opernich velikanu (z tech nezminenych vyse nutno pripomenout alespon Leontyne Price a Joan Sutherland). Na rozdil od novejsich HD prenosu zde snad neexistuje jedine mene povedene vystoupeni, na druhou stranu je videt nizsi rozpocet a relativne nizsi technicka kvalita zaznamu (presto jsou zvuk i obraz na velmi solidni urovni, snad az na obcasne rusive zakaslani z publika). Tak jako u HD prenosu, se i nekolik z techto inscenaci dostalo take do programu Ceske televize, a drtiva vetsina je k videni na webovych strankach Met.

Genialni napad generalniho manazera Met Petera Gelba jak navazat na tou dobou stagnujici prenosy pro americkou televizi. Timto projektem se nova nastudovani kanonickych i modernich oper zpristupnila celemu svetu, pro Met pak prijmy z prodanych kino listku museji byt znacne. Jednotliva vystoupeni jsou vzdy vysoke technicke kvality a prevazne kvalitni i po strance hudebni, ackoliv drtiva vetsina nejlepsich opernich pevcu svou karieru ukoncilo pred nastupem HD ery. Nektera zpracovani zejmena tech nejklasictejsich oper se obcas snazi zaujmout modernim zpracovanim, casto ke skode veci (Rigoletto, Un Ballo in Maschera, La Traviata z roku 2012). Z techto duvodu stale preferuji starsi televizni zpracovani, ovsem videt operu nazivo a na velkem platne je i tak unikatni zazitek. Po zhlednuti zhruba stovky predstaveni bych jako nejsvetlejsi momenty vyzdvihl predevsim 1) bel canto komedie s Juan Diego Florezem, 2) velkolepe a vizionarske zpracovani cyklu Prsten Nibelunguv, 3) prakticky cokoliv s jedinecnou Renee Fleming, 4) audiovizualni extazi Akhnaten Philipa Glasse, ci 5) zpracovani Verdiho oper s Annou Netrebko (kterou jinak prilis nemusim). Drtiva vetsina predstaveni je po skonceni dane sezony take dostupna na webovych strankach Met.

Hudebne vyborne, ale tato inscenace je chuda na napady a mnohdy pusobi jako by se v ni jen stalo/zpivalo. Moc nepridaji ani odpudive papundeklove kulisy. Nezbyva nez privrit oci nebo se podivat na verzi Bartletta Shera, kterou Met uvedla dvakrat v ramci svych HD prenosu.

Slova "film" a "komedie" lze v tomto pripade uvadet jen v uvozovkach a s opravdu velkou nadsazkou.

Sadisticky misogyni vyplach (takhle trapene nejsou zeny ani v japonskych pseudo-snuff filmech; k zachrane je nutna muzska pomoc), ktera potencialne zajimavy konflikt jedinec vs. komunita nijak prinosne nerozehrava. O naproste absenci logiky nemluve (kde na svou cinnost berou cas/penize).

Stale dobra zabava, ktera se paradoxne da vnimat jako satira (armada a policie tady nemaji nic lepsiho na praci, nez se donekocna vzajemne nesmyslne nahanet). Zaverecna pulhodinka pak svou roztekanosti a nesmyslnosti hranici az se surrealismem.

Moderni opera jak vysita. Atonalita, kriklave pastelove barvy, zombie make-up, a predevsim spousta netradicnich prvku (rozmlacovani taliru do rytmu, megafony). Rozhodne ne pro kazdeho, ale rozhodne zajimave.

Ve srovnani s dokonalym zpracovanim ze sezony 2007-2008 (ktere je zaroven dost mozna vubec nejlepsim ze serie HD prenosu z Met) toto proste musi pokulhavat. Nepodarilo se zde tak uplne vyuzit komickeho potencialu opery a obsazeni je ve stinu starsi verze (zejmena Javier Camarena v porovnani s neprekonatelnym Juan Diego Florezem). Alespon Pretty Yende zachranuje, co se da--presvedciva je jak ve vaznych ariich, tak v komicke poloze, at uz drobnym upomenutim na Natalii Dessay (zpivani ve vzduchu) ci predevsim unikatnim Zulu "mlaskanim."

Veskrze kvalitni filmarina a vyborni herci, ale je to az prilis okate ve snaze zdimat emoce (jeste ve vetsi mire nez u rovnez precenovaneho VYSSIHO PRINCIPU). Vylozene problematicky je pak samotny namet, at uz absurdnosti premisy (dva bratri jako polarni protiklady a treti presne na pul cesty mezi nimi), ci naroubovanim tendencni kritiky katolicismu.