lena60

Zlinfest 2008: Příběh dvou bratrů Tahira(15 let) a Amina(8 let), které jednoho dne bez vysvětlení opustí otec a chlapci se ho za každou cenu snaží najít..., mě příliš nenadchl. Zajímavý byl pohled na život obyčejných lidí v Africe, stejně tak mě zaujaly záběry africké přírody, ale jinak slabé. Hlavně děj byl tak jednoduchý, až jsem občas nechápala...

Co psát k tomuto filmu? Prostě nádhera. Skvěle vyprávěný příběh, jedinečný Tom Hanks, dojemný závěr a lidskost, která srší z celého filmu. Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš... (Jenny - Bubba - krevety - poručík Dan - válka ve Vietnamu - americký fotbal - stolní tenis - běh - utíkání...)

Ke sledování tohoto filmu jsem se nechala zlákat jeho všeobecnou oblíbeností, ale jen jsem si potvrdila, že válečné velkofilmy nejsou nic pro mě. Film zbytečně roztáhlý s nezajímavým příběhem. Celou dobu jsem čekala, kdy přijde to "něco", pro co je film tolik oblíbený, ale nedočkala jsem se. Jen kvůli Tomu Hanksovi a některým efektům dávám ***

Na tento film nejspíš dlouho nezapomenu. Hlavně kvůli snad až příliš radikálnímu konci. Nějak se mi nechce věřit, že se ta událost skutečně stala. Výborný film. Jen mě tak napadá, že je velká škoda, že se podobné filmy netočí u nás.

Vůbec nechápu proč se podobné filmy u nás točí. Od poloviny snímku jsem nervózně poposedávala v křesle a těšila se, až bude konec.

Poprvé viděno v kině - za čtyři hvězdy. Podruhé doma asi po dvou letech - téměř odpad. Kroutím hlavinkou, kde jsem prvně dala oči. Takže to zprůměruju a máme tu slabé dvě hvězdy. A jdu pokračovat v pití vína, páč jedním z pozitiv Bobulí je, že na víno začnete mít během koukání chuť. Chardonnay, Tramín, Neuburg, Müller, Rulandské a vlašáček...Mňam! A o filmových Bobulích už nechci více slyšet!

Po letech jsem oprášila videokazetu s nápisem MUŽSKÁ ZÁLEŽITOST a znavu jsem se zaujatě ponořila do krátké epizody ze života malého školáka Bartka. Kdysi dávno mě příběh o násilí, bezbrannosti a opuštěnosti citelně zasáhl a dojal. Druhé setkání s filmem bylo ovšem poněkud chladnější. Snad že jsem se věkem vzdálila dětství a vytlačila vzpomínky na něj do pozadí. Schopnost vcítit se do postavy hlavního hrdiny, jenž prožívá bolest a utrpení způsobené vlastní rodinou, se kdesi vytratila. Přesto pro mě cenný snímek. I díky mému časem proměněnému pohledu na něj.

Mě tento snímek nesmírně bavil. Vynikající dokument, při kterém jsem se chvílemi válela smíchy a chvílemi jen nevěřícně kroutila hlavou nad ženskou hloupostí. Myslím, že se Erice Hníkové podařila velice zdařilá kritika vlastních ženských řad.

19.9.2008: Viděno několikrát za sebou v posledních týdnech, vždy s někým jiným, zvědavá jsem byla na reakce okolí na můj oblíbený film. Moc mi to neprospělo ovšem, protože mám tendence po asi páté či šesté projekci markantně snižovat hodnocení. Od prvotního nadšení, že jsem v kině konečně zhlédla povedený český film, sklouzávají mé pocity níž a níž. Prozření přišlo. A ze špičky je najednou průměr, až podprůměr. Nicméně nechci, aby byl film znevýhodněn tím, že jsem jej viděla víckrát, proto ponechávám slabé **** Především snové erotické scény mi vadily, jsou ve filmu trochu nadbytečné. Potěšila a dojmula mě(pokaždé) naopak scéna v balónu...Ta je nezapomenutelná.

Napoprvé nadšení a ohromení z příběhu vojáka Barryho a jeho lásky ke zvláštní dívce Calpernii. Po druhém zhlédnutí a několikaletém odstupu překvapivý propad z mých filmových výšin do obyčejného průměru. Jak vidno s věkem se mění třeba i divácký vkus.