Suďba čelověka
The Destiny of a Man
Osud človeka
Fate of a Man
Režie:
Sergej BondarčukKamera:
Vladimir MonachovObsahy(2)
Na motivy stejnojmenné novely klasika ruské literatury Michaila Šolochova natočil Sergej Bondarčuk v roce 1959 svůj režisérský debut a zároveň se zhostil hlavní role. Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, jehož klidné živobytí naruší válka, která ho postupně připraví o vše. Přesto se dokáže zvednout a kráčet životem dál. Osud člověka byl natočen poměrně záhy po skončení druhé světové války, přitom však nesází na vlastenecký patos. Naopak, všímá si více toho, jakou spoušť napáchala válka v životech miliónů obyčejných lidí. Právě takové filmy (připomeňme například snímky Jeřábi táhnou či Ivanovo dětství) však mají schopnost zprostředkovat hrůzy války opravdověji než výpravné, oslavné epopeje. Oproti tónu Šolochovovy novely, která glorifikuje hrdinství prostého člověka, zdůrazňuje Bondarčuk expresionistickými filmovými postupy iracionalitu války a šílenou náhodnost přežití jednotlivce. Některé scény (rampa koncentračního tábora, útěk ze zajetí) působí podivuhodně současným dojmem. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Typicky ruské vyprávění o nezničitelném ruském člověku - nikoli slovy, ale desítkami velkých, často až ikonických obrazů ve spojení s výraznou hudbou. Jde o režisérův první celovečerní film, ale působí, jako by ho vytvořil starý zkušený mistr. Davové a bojové scény jsou propracované, stejně tak využívání dlouhých jízd kamery zaujme i po padesáti letech. Film po celou dobu ani na vteřinu neztrácí divákovu pozornost, Bondarčuka na moskevském VGIKu naučili řemeslo opravdu výtečně. Jenom mě mrzí, že jsem Osud člověka viděl v nadabované verzi, což je vždy zejména u dětských herců čiré zlo. ()
Krásný – a zavazující – film, dokonale překládající lidský život v sled, neopakovatelně nahlédnutých situací, v něž se soustředí veškerá zkušenost jednotlivce. Jeho klíčové poselství ovšem nenacházím v závěrečném gnómickém apelu, ale ve svědectví, že válka je konečným přerušením vztahů. Z této banální formulky vyplývá, že mír je – naopak (a primárně) – jednotou, a druhotně – že to, v čem nyní žijeme, není ani jedním z těchto pólů, ale jen si z obou bere to pohodlnější, a tedy hlouběji stahuje – do žaláře, v nějž se dnes život, za který vojín Sokolov bojoval a jímž bojoval, proměnil. Tedy nadcházející válka možná nabude té ohavně nezodpovědné tvářnosti nevědomě se obráceného spícího těla. A možná už probíhá. ()
Osud člověka je o několik tříd lepší, než 99% filmů vzešlých z produkce SSSR. Tématicky sice zapadá do šablony, jakou tehdy po sovětských tvůrcích strana a vláda vyžadovala, ale zpracováním naprosto vybočuje. Bondarčuk se chytře vyhnul povinné komunistické propagandě, zaměřil se pouze na člověka jako takového, a do filmu nepustil snad nic, za co by se dnes musel stydět. Opravdový lišák, tenhle soudruh Bondarčuk. ()
V roku 1957 napísal významný ruský spisovateľ Michail Alexandrovič Šolochov novelu "Osud človeka". Je to sonda do duše jednoduchého muža, ktorému do života kruto zasiahla druhá svetová vojna. Hlavný hrdina Andrej Sokolov na vlastnej koži zažil vojnové peklo a hrôzy nemeckých zajateckých táborov. Len vďaka odvahe, húževnatosti a cti sa mu podarilo prežiť. Už v roku 1959 bolo toto literárne dielo sfilmované. Postaral sa o to ruský herec a režisér Sergej Bondarčuk. Hoci to bol jeho režisérsky debut, natočil veľmi kvalitný snímok. Sám tiež bravúrnym spôsobom stvárnil aj hlavnú postavu. **** ()
STV z neznámych dôvodov zaradila do vysielania tri významné sovietske filmy: Baladu o vojakovi, Príbeh ozajstného človeka a Osud človeka. Dnes som si pozrel posledný menovaný a som spokojný. Bondarčukovi sa podarilo povinnú ideologickú náplň filmu zredukovať iba na demonštráciu toho, čo dokázal a musel vytrpieť prostý ruský človek, aby odrazil vpád Nemcov. Mnohé obrazy z tohto čiernobieleho filmu sú krásne komponované, Bondarčuk režisér dobre ukočíroval Bondarčuka herca a tak ani nemá význam zaoberať sa niekoľkými nedostatkami, ktoré znižujú celkové hodnotenie. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (7)
- Film bol natočený v regiónoch Voronež, Rostov a Tambov. Scéna, v ktorej sú sovietski vojnoví zajatci odvedení do chrámu, je v kostole Najsvätejšieho Zjavenia Pána v dedine Ternovoye vo voronežskom regióne. Sokolovova (Sergej Bondarčuk) rozlúčka s jeho mŕtvym synom bola natočená v Kaliningrade (v pozadí sú viditeľné ruiny kráľovského hradu Koenigsberg). (Arsenal83)
- Na filmovém festivalu v Moskvě získal snímek cenu v kategorii nejlepší film. (Terva)
- Největší slabinou filmu je, že chybí jakákoliv informace o příkazu Stalina, že ruský voják se nesmí vzdát do zajetí. Na takové vojáky bylo nahlíženo jako na zrádce, případně špióny. Po návratu ze zajetí, přežili-li, na ně čekala na kulka nebo koncentrační tábor. (sator)
Reklama