Osud člověka

Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, na kterého jako na mnoho jiných sovětských občanů dolehnou válečné události. Film sleduje Sokolovův život od raných 20. let, kdy se seznámil se svojí manželkou až po rok 1946. v letech meziválečných měl relativně šťastný život, vše přeruší až válka, která je také původcem všech Sokolovových strastí. Účinky filmu doslova ohryzávají lidskou vnímavost až do morku kostí, žádná falešná nostalgie a sentiment se nekoná. Podmínky v nichž musí Sokolov živořit během německého zajetí jsou zobrazeny s naturalistickou syrovostí a drsností. Proti nim se staví obyčený člověk Sokolov jakožto síla, kterou ani útrapy války nezlomí. Byť přijde ve válce úplně o všechno je schopen dále žít a najít smysl svého života. Celek se zakládá na jednotlivých přelomových scénách, které se každému divákovi s aspon kouskem citu v těle vryjí do paměti. (13.10.2006)

Bondarčukův sice černobílý, ale vnitřně velmi barevný film o tragickém lidském osudu ruského vojáka Sokolova. Přežil jsem tradičně rozvláčnější ruský začátek (předlohou byla novela od Šolochova, autora Tichého Donu - kdo to četl, ví o čem mluvím). Pak začal film o osudech Němci zajatého vojáka být napínavý a později i velmi silný a dojemný. Snímek připomíná svým stylem další výborné sovětské filmy - Bojovali za vlast, nebo Příběh opravdového člověka. Ukázka (po první sklenici nezajídám): http://www.youtube.com/watch?v=l8jK3op7fwI&feature=related (02.05.2012)

Kinematografický pojem, Osud člověka, známý snímek, známá povídka od Šolochova. Na to, že jde o režijní debut Bondarčuka, tak se sluší smeknout klobouk, protože jde o vskutku zdařilý počin, jenž má řadu sugestivních scén, dobrou hudbu a rovněž kameru. Příběh sám o sobě má sílu a když už byla řeč o scénách ve filmu, tak řada z nich zůstane v divákově paměti na delší čas - kouřící komíny v táboře a dav lidí směřující do krematoria nebo Sokolov a pití pálenky, kterou nezajídá po jedné, ani po dvou sklenkách, či odstrčení ženy při loučení na nádraží. Některé pasáže filmu mají i určité napětí, ovšem čekal jsem větší. S blížícím se koncem je příběh i emotivnější, což je velké plus a důvod, proč zvažuji i pátou hvězdičku. (16.10.2014)

Krásný – a zavazující – film, dokonale překládající lidský život v sled, neopakovatelně nahlédnutých situací, v něž se soustředí veškerá zkušenost jednotlivce. Jeho klíčové poselství ovšem nenacházím v závěrečném gnómickém apelu, ale ve svědectví, že válka je konečným přerušením vztahů. Z této banální formulky vyplývá, že mír je – naopak (a primárně) – jednotou, a druhotně – že to, v čem nyní žijeme, není ani jedním z těchto pólů, ale jen si z obou bere to pohodlnější, a tedy hlouběji stahuje – do žaláře, v nějž se dnes život, za který vojín Sokolov bojoval a jímž bojoval, proměnil. Tedy nadcházející válka možná nabude té ohavně nezodpovědné tvářnosti nevědomě se obráceného spícího těla. A možná už probíhá. (17.03.2017)

Možno ak by sa film volal inak, tak by ma až tak neoslovil. Ale Bondarčuk ho nazval veľmi všeobecným názvom a ja som tak popri sledovaní tohto diela rozmýšľal nad tým, čo všetko môže predstavovať "osud človeka". Aké okolnosti naše životy ovplyvňujú, ako a či si za svoj osud môžeme sami a najmä relatívnosť toho, čo je to šťastný život. Budeme si vážiť základných vecí, ktoré považujeme za samozrejmosť, ak pocítime hrozby ich straty? Nepochybne áno. Takže sa iba modlime, aby relatívny svetový mier naše generácie doprevádzal až do konca našich životov a skúsme doceniť, čo všetko máme. Aj o tom je Bondarčukov film. Technické aspekty tu sú samozrejme na vysokej úrovni a filmoví vedci môžu o nich napísať nejakú zaujímavú štúdiu. (09.05.2014)