Nesmrtelná teta

V porevoluční záplavě novátorských pohádek jednoznačně to nejlepší, co vzniklo - pohádka je podle mě silně podhodnocena, vždyť ztvárnění Rozumu a Štěstí (významné minirole Šafránové a Cupáka) jsou kouzelné. Skvěle tu hraje Bohdalová, konečně jí někdo obsadil do vyloženě negativní úlohy. Ocenil bych také Hanzlíkův výkon a jeho balancování mezi moudrostí a idiocií - prostě shrnuto a podtrženo, výborná novodobá záležitost...................moje hodnocení = 9 z 10. (27.12.2014)

Nesmrtelná teta je vskutku rozverná pohádka. Mladický element sice není nejúchvatnější a trošku i nudí, ale staré pušky v čele s králem je nezapomenutelné uskupení a v nadsázce si své party nadobyčejně vychutnávají. Také nadpřirozené síly dávají ponejvíce najevo svou hravost a v lehkomyslné ztřeštěnosti jsou strůjci veškerých událostí. Rozum, štěstí a závist demonstrují svou moc a se škodolibým uspokojením posouvají své figury po šachovnici života se zarputilou dychtivostí a nadšením. Obzvláště Závist (dobrá Jiřina Bohdalová), hlavní postava pohádky, bere vše velmi osobně. Užívá si svého výsostného postavení, ukájí svou touhu po bohatství a moci s rafinovanou úskočností. A přesto i neomezený vládce může narazit na limity svých schopností i potřebné ostražitosti. Romantická linie je v držení prosťáčka Matěje (Filip Blažek), který se jen díky rozmaru pohádkových mocností vysvobozuje ze svého mentálního postižení a s téměř neslyšitelným povzbuzováním je postrkován vpřed ve jménu životního poslání. Druhou stranou romance je princezna Pavlínka (Barbora Bobuľová), skromná dívka s laskavým srdcem, ctící svého otce i jeho ušlechtilou politiku míru. Nejrozkošnější postavou je král Ctirad (vynikající Jaromír Hanzlík). Po mozkovém klystýru soutěživého Rozumu a ojedinělém hlavovém ulevení dostává dar bezprostřednosti, zapomíná na své přirozené zábrany a nebývale si lebedí ve stavu důvěřivé prostoduchosti. V eleganci nenucené zábavy pozadu nezaostává ani králova věrná družina ve složení vicekrál (dobrý Petr Kostka), rádce Chytrolín (velmi dobrý Ivan Vyskočil) a rádce Tvrdolín (dobrý Oldřich Vlach) a ze všech svých šlechetných sil a v přípravě lidumilných činů nechápavě snášejí královu prchlivost. Mezi důležité postavy patří také pohádkové bytosti Štěstí (šarmantní Libuše Šafránková) a Rozum (dobrý Eduard Cupák), jejichž dětinská soutěživost v jednom jediném okamžiku zpřevrací život celého spokojeného království. Z dalších rolí: zmatený králův doktor (příjemný Petr Nárožný), Matějovi zaskočení rodiče (velmi zajímaví Naďa Konvalinková a Jiří Lábus), přísně snaživý velitel stráže (příjemný Jan Přeučil), nespokojený Fintítko (velmi zajímavý Jaroslav Kepka), velkodušný baron (příjemný Stanislav Fišer), či rozhozený vyslanec (zajímavý Ladislav Smoljak). Jen díky rozverné hravosti, herecké ekvilibristice několika postav a rozpolcenosti samotného příběhu je Zelenkova filmová pohádka osvěžující a neposednou zábavu. Občas mi to bohatě postačuje. (24.11.2017)

Velký porevoluční hit s Jiřinou Bohdalovou, který ve své době podpořilo její účinkování v Jedna kočka za druhou. Za normalizace převážila její práce pro televizi a proto každé její zastavení ve filmu se zdálo být uníkatním. Dnes se tato teze potvrdila, vzhledem k tomu, že dodnes jejím posledním velkým filmem byla Fany a po Nesmrtelné tetě se její poslední velkou pohádkou stala Jezerní královna, ve které de facto jen svou Závist zopakovala. Tato její poloha se nakonec ukázala platnou také pro několik dalších pohádek v TV (Boháč a chudák...). Při zpětném pohledu můžeme navíc ocenit zakořenění Filipa Blažka a litovat odchodu Barbory Bobuľové do zahraničí. (03.03.2011)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)

Skvělá pohádka s výborným scénářem, kde se pořád něco děje. Až do konce to může skončit špatně a všichni herci drží pohádku krásně nad vodou. Jiřina Bohdalová je ale v tomhle směru prostě jedinečná a role jí dokonale sedla. Ona pohádce vládne, ale stejně Závisti nepřejete, aby vyhrála. A ona nevyhraje... (25.12.2015)