Nesmrtelná teta

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)

Pro mě z těch novějších jedna z nejpěknějších a nejoblíbenějších pohádek :). Souhlasím s Tosimem - Nesmrtelná teta + Anděl páně, ostatní nenadchly a tudíž celkem zapadly. ..."To bude mít silného protivníka. Závist má tisíc podob." ..."Matěji, vždyť nic neumíš. Takoví stávají se ve světě králem." "Hlupozis dementozis definitivum." "Ono bude lepší, když si budou závidět sami mezi sebou a na nás dva zapomenou."(jak nadčasové) (25.11.2013)

Nesmrtelná teta je jedna z těch porevolučních pohádek, která si drží jistou úroveň a neklesá do vod trapnosti a uječenosti. Velkou zásluhu na tom má naprosto úžasný výkon Jiřiny Bohdalové, která je v tomto snímku opravdu ženou mnoha tváří a hereckým tahounem celého příběhu. Z dalších postav mě ještě zaujal král připravený najednou o rozum a pohádková dvojice Rozum a Štěstí. Triky jsou poněkud zastaralé, ale to vše vynahradí slušné masky, kostýmy a výprava. Pamatuju si, že když jsem byl malý, tak na mě Nesmrtelná teta působila celkem děsuplným dojmem, podobně jako Sedmero krkavců ze stejného roku. (06.08.2019)

Ano, závist je mocná a nesmrtelná, zvlášť, když kráčí ruku v ruce s hloupostí. Přesně takhle si budu tetičku Závist představovat do konce života. Její zhmotnění v podobě Jiřiny Bohdalové bylo dokonalé. Jí ta Závist sedla jako zadek na hrnec. Rozum a Štěstí se taky povedli. Jaromír Hanzlík byl kouzelný, když přišel o rozum. (08.09.2020)

„Závist je věčná! Cha cha cha…“ a Bohdalka taky! Ne teď vážně, musím uznat, že při posledním zhlédnutí se mi Nesmrtelná teta líbila o něco více než dřív. Princezna a její milý byli sice hodně jaloví, ale ostatní herci v menších rolích už tolik ne (nejvíce mě z nich pobavila Smoljakova pidirolička: „Ale…já jsem muž! Ale…já jsem opravdu muž!“), navíc je tu vcelku odzbrojující prostoduchý Hanzlíkův král („Růženka, chuděra, zastřelila sebe sama na lovu.“) a samozřejmě nad všechny ční nesmrtelná Jiřinka se svými nejenom vnitřními komentáři („Našeptávat umím, co závidět druhým.“). Vyprávění je občas trochu zmatené, ale zase protkané nějakými těmi (morálními) ponaučeními (Šaty dělaj člověka; Rozum není nic platný bez štěstí atd…) a divák se zas tolik nenudí. Hodnocení měním na lepší 3* a sám jsem zvědavý, jak na mě Nesmrtelná teta zapůsobí příště. „Pod čepicí s bambulí, hlava mě už nebolí!“ (27.12.2013)