Nesmrtelná teta

Motivu z Erbenovy pohádky Rozum a štěstí je využito opravdu velmi volně – v ní například o závisti nepadne ani slovo. U Erbena také rozum nemusí být nikomu sebrán, jako v tomto filmu královi. Nikoho tu netrápí, jak k tomu on a celé království přijdou. Je pozoruhodné, že zatímco Závist se realizuje celou dobu, Štěstí s Rozumem jen sporadicky. A taky že na hradě vůbec nefungujou stráže, Matěj se tak kdykoliv dostane k princezně až do pokoje... À propos, Matěj, myslím si, opakovaně litoval toho, že nezůstal Jojem, kterému víceméně nic nechybělo... Všimnul jsem si, že je tu opět klíčový okamžik, kdy princezna odběhne pro vodu (jako v Jasněnce) – a znovu zlou sílu představuje žena, to už je snad potřetí z posledních čtyř pohádek (stejně je tomu právě v Jasněnce nebo v Kouzlech králů od stejného režiséra), co jsem viděl. (12.01.2020)

Jo závist to je pěkná svině, ale jinak si myslím, že tato pohádka je zde až zbytečně podhodnocená. Jiřina Bohdalová předvedla jak je u ní zvykem velmi dobrý výkon a ani ostatní herci a herečky si nevedli vůbec špatně. Je však pravdou, že ty speciální efekty (triky) už tak okouzlující nebyli. Musím souhlasit s tím, že vůbec nejlepší na tom celém byli velmi pěkné kostýmy… (18.11.2018)

Nesmrtelná teta je typický úkaz na poli českých pohádek koncem 20. století.Některé scény mi připadaly svojí ponurou atmosférou hodně podobné JEZERNÍ KRÁLOVNĚ..Celý příběh podkresluje relativně pěkná hudba,která ale nijak zvlášť nepotěší.O nějakých zvláštních hereckých výkonech se ve většině případů nedá mluvit,ovše kromě paní Bohdalové,která se role Závisti ujala s takovou vervou,jako bych jí pomalu uěřil,že je taková jako ve filmu.Král Jaromír Hanzlík je to jediné,co dodává filmu trochu vtipu a šťávy,ale pouze když má hloupý mozek,jinak splývá s ostatními.I když Nesmrtelná teta není vrcholem kinematografie,ruku na srdce,myslíte že třeba Z pekla štěstí je lepší pohádka? (01.08.2006)

Nesmrtelná teta je vskutku rozverná pohádka. Mladický element sice není nejúchvatnější a trošku i nudí, ale staré pušky v čele s králem je nezapomenutelné uskupení a v nadsázce si své party nadobyčejně vychutnávají. Také nadpřirozené síly dávají ponejvíce najevo svou hravost a v lehkomyslné ztřeštěnosti jsou strůjci veškerých událostí. Rozum, štěstí a závist demonstrují svou moc a se škodolibým uspokojením posouvají své figury po šachovnici života se zarputilou dychtivostí a nadšením. Obzvláště Závist (dobrá Jiřina Bohdalová), hlavní postava pohádky, bere vše velmi osobně. Užívá si svého výsostného postavení, ukájí svou touhu po bohatství a moci s rafinovanou úskočností. A přesto i neomezený vládce může narazit na limity svých schopností i potřebné ostražitosti. Romantická linie je v držení prosťáčka Matěje (Filip Blažek), který se jen díky rozmaru pohádkových mocností vysvobozuje ze svého mentálního postižení a s téměř neslyšitelným povzbuzováním je postrkován vpřed ve jménu životního poslání. Druhou stranou romance je princezna Pavlínka (Barbora Bobuľová), skromná dívka s laskavým srdcem, ctící svého otce i jeho ušlechtilou politiku míru. Nejrozkošnější postavou je král Ctirad (vynikající Jaromír Hanzlík). Po mozkovém klystýru soutěživého Rozumu a ojedinělém hlavovém ulevení dostává dar bezprostřednosti, zapomíná na své přirozené zábrany a nebývale si lebedí ve stavu důvěřivé prostoduchosti. V eleganci nenucené zábavy pozadu nezaostává ani králova věrná družina ve složení vicekrál (dobrý Petr Kostka), rádce Chytrolín (velmi dobrý Ivan Vyskočil) a rádce Tvrdolín (dobrý Oldřich Vlach) a ze všech svých šlechetných sil a v přípravě lidumilných činů nechápavě snášejí královu prchlivost. Mezi důležité postavy patří také pohádkové bytosti Štěstí (šarmantní Libuše Šafránková) a Rozum (dobrý Eduard Cupák), jejichž dětinská soutěživost v jednom jediném okamžiku zpřevrací život celého spokojeného království. Z dalších rolí: zmatený králův doktor (příjemný Petr Nárožný), Matějovi zaskočení rodiče (velmi zajímaví Naďa Konvalinková a Jiří Lábus), přísně snaživý velitel stráže (příjemný Jan Přeučil), nespokojený Fintítko (velmi zajímavý Jaroslav Kepka), velkodušný baron (příjemný Stanislav Fišer), či rozhozený vyslanec (zajímavý Ladislav Smoljak). Jen díky rozverné hravosti, herecké ekvilibristice několika postav a rozpolcenosti samotného příběhu je Zelenkova filmová pohádka osvěžující a neposednou zábavu. Občas mi to bohatě postačuje. (24.11.2017)

Tu pohádku jsem nikdy nemusel. I když si odmyslím averzi vůči "lookingu" (vesměs všechny čerstvě porevoluční pohádky mají takový zrnitý, "právě jsem se probudil a protírám si oči" vzhled), tak je to slabota. Celý film Závist machruje, jak je věčná, jenže zatímco Rozum spoléhá na lidskou chytrost, ona svoje tvrzení nenechá na lidech posedlých závistí, ale sama si k tomu dopomáhá čarováním a to dosti extrémním - promění se v hada a vezme Matějovi hlas, mění vzhled lidí atd. , což celý příběh hrozně sráží, protože tímhle způsobem může zvítězit kterákoliv lidská vlastnost. (29.12.2018)