Páté kolo u vozu

Babička, zneužívaná rodinou jako služka a věšák na děti, si přečte novinový článek své dcery o emancipaci a odhodlá se ke vzpouře. Vynikající herečka Zdeňka Baldová, která svým rozechvělým hláskem a poplašenýma očkama ozdobila fůru hezkých starých komedií, dostala ve dvaasedmdesáti letech poprvé hlavní roli a troufám si říct, že kdyby se tehdy udělovalo něco jako Čeští Lvi (absurdní představa, já vím) byla by asi hlavní kandidátkou. 70% (26.01.2006)

Byl jednou jeden maloměšťák. A babička, která se nechala zneužívat. Až toho měla dost, vzbouřila se a osamostatnila. V tomto ohledu film samozřejmě odpovídá dobovým kvintesencím, ale zásluhou vynikající Zdenky Baldové je to pořád milá podívaná. Pohroma, kterou babička svým odchodem způsobí, je potom ideálním prostředkem k napravení sobeckých charakterů rodinných příslušníků. Některé drobné výpady proti socialismu jsou (zřejmě) otiskem masového prozření po Chruščovově zásadním odsouzení "kultu osobnosti" (únor 1956). (01.01.2018)

Nadčasový film a nadčasové téma, platné stále. Nůžky mezi skutečně emancipovanými babičkami a těmi služkami dětí a vnuků se stále otevírají. Baldová svým kouzelným způsobem prozřela, ale kolik dnešních babiček ani nevnímá, že dělá v rodině hospodyni? Uf, ale to sem až tak nepatří. Ve Splitu, tam je usmiřování nejkrásnější. (04.06.2008)

Slušný rodinný film. Přesně takový, jaké uměl natáčet Bořivoj Zeman. Poslání točit aktuální komedie reagující na společenské nešvary bylo v té době sice už zbytečné, ale proč se nenechat vytrhnout milým vkusným příběhem s dobrým hereckým obsazením? Film by se bez přítomnosti Zdeňky Baldové asi rozpadl, ale právě kvůli ní stojí film za zhlédnutí. Ne snad, že by herecký úkol byl v kontextu filmových babiček nějak výjimečný. Ale Baldová do něj vkládá životní zkušenost všech těch jen zdánlivě stereotypních rolí, které hrávala během celé kariéry. Je opravdu nutné dívat se na film z roku 1958, abych si uvědomil, co všechno se dá představit pod pojmem "Herečka"? Dokázat svou pouhou přítomností žít na filmovém plátně! (14.12.2003)

Pominu-li nadčasovost námětu (včetně skutečně zdravých názorů postavy představované Z. Baldovou - kterou by potřebovala každá ta rádoby emancipovaná prýintelektuálka), ve filmu vidíme dosti realistické zobrazení světa, jak se dalo tehdy v Praze bavit - trochu je to návrat do předválečných barových časů. A osobně mám prostě slabost pro českou kinematografii v chruščovovském oteplení do nástupu nové vlny. (01.01.2014)