Bláznova kronika

Na první pohled na mě Bláznova kronika působí jako první pokus Karla Zemana proniknout do všech jeho kouzel, která v budoucnu hojně využije ve svých nejlepších filmech. O to víc mě překvapilo, že kronika není ani zdaleka žádným debutem a to mě zamrzelo. Působí totiž nakousnutě a ne tolik komplexně jako jiné snímku českého génia. Je to škoda, protože chvílemi je film vyšperkovaný do posledního detailu, aby následně chvíli nudil a divák jen a jen čekal. Naštěstí je tu velmi dobré obsazení, které film žene společně s triky a nápady autora k slušným 4*. (29.09.2009)

Vojnová satira zasadená kdesi do stredoveku s príbehom na motívy Kocúra v čižmách. Absurdnosť príbehu je niekedy až prehnaná, chvíľami to nudí. Vizuálna a triková stránka stále niečím prekvapuje, vytváranie masových scén, monumentálnych stavieb a ohromných interiérov iba pomocou ceruzky a papiera je presne to, v čom Zeman vynikol. Niektoré scény sú ako z bláznivej komédie: finta, ktorá urobí šermiara neporaziteľným, dvere do prázdna alebo servírovanie polievky. Najkrajší šašo v histórii filmu a všetkých rozprávok tak zachraňuje oráča, ktorý nie je Přemysl. –––– Padl celý pluk do posledního muže a dějiny jsou opět o něco bohatší. –––– Vojenské cvičení – naše potěšení. (29.05.2014)

Tak jako ostatní díla Karla Zemana, je i tento film záviděníhodným počinem po stránce vizuální, kdy je opět příběh doveden k dokonalosti s mistrovsky zvolenou a propracovanou animační stránkou. Silný je ironizující tón, se kterým se pohlíží na válečné konflikty. Bravurně si film pohrává s detaily, s postoji, se slovy. I vážné stavy věcí lze vyjádřit s lehkostí a humorem. Nesmyslnost války, nedobrovolná rukování, převlékání kabátů, přežívání krvavého masakrování prostých vojáků, válečné kořistnictví, flexibilita měnícím se poměrům, chytrost a moudrost bláznů, zásnuby vpádem, žárlivost, hrdinství, zbabělost, trest, láska, odměna a vykoupení. Třicetiletá válka jako praní špinavého prádla urozené vrstvy s jejich přirozenou snahou stát za každé situace na straně vítězících. Socha je příhodným mementem každého strachu i každé hrůzy. Blázni by měli mít pružný krk, který dokáže bezbolestně pohltit veškerou vrozenou agresivitu nadřazeného postoje. Čistá láska je idealismus, pro který se vyplácí postavit se přesile. Jedině blázni vidí pravou podstatu věcí. A pijan má svůj vzdor. Hlavní postavou je mladý sedlák Petr (dobrý Petr Kostka), nuceně verbovaný do války a, díky přestrojení, s úlisnou vtíravostí naháněný do chomoutu, Je naháněný, vyháněný, honěný, zaháněný, předháněný i doháněný. Je trestán i odměňován. Je chytán i pouštěn. Je spoutáván i osvobozován. Miluje prosté polní kvítky a spanilou paničku oslíka Jakuba. Důležitou postavou je také verbíř, mušketýr a mistr v převlékání kabátů Matyáš z Babic (skvělý Miloslav Holub) s neuhasitelnou žízní po zaslouženém pohodlném životě v blahobytu. Hlavní ženskou postavou je venkovská dívka Lenka (půvabná Emília Vášáryová), která díky amorkovi s lukem a šípem prožila svoji etapu blázna a šaška. Z dalších rolí: urozená, rozmazlená a roztoužená komtesa Veronika (Valentina Thielová), ctižádostivý, mstivý i zbabělý hejtman Varga z Koňousova (dobrý Karel Effa), pragmatický dvorní malíř snoubenců (Vladimír Menšík), ohýbající se a kulhající vachmajstr (dobrý Čestmír Řanda st.), duchaplný důstojník císařské armády (Josef Haukvic st.), hraběnka a matka Veroniky (Eva Šenková), její manžel a hrabě (Eduard Kohout), starý a moudrý dvorní šašek (František Kovářík s hlasem Františka Smolíka), či neúnavně hlásicí strážný na hlásce (Alois Dvorský). Válka nemívá vítěze, šíří a rozsévá bezpráví, hrůzu, strach a zkázu a smrt. Tento film vítěze má. Tím jsou diváci, kterým je, díky všem tvůrcům v čele s Karlem Zemanem, umožněno sledovat tento osobitý satirický filmový kousek. Lásko má, zaveď mě daleko od hlučící vřavy násilí! (07.03.2016)

KRONIKA zapadá do Zemanovy kombinované řady filmů s animovanými a hranými prvky jako jeden z nosných prvků tohoto pojetí autorovy tvorby. Kvalitní herecké obsazení, nápadité animace a vůbec prostupování "něčeho-cosi", co lze označit jako obdobu latinskoamerického magického realismu, činí toto dílo ojedinělým nejen v Zemanově filmografii, ale v české kinematografii vůbec. Příběh prostých lidí na pozadí válečné zkázy, kterou jsou nejen smýkáni, ale do níž čas od času osudově vstupují jako nepotlačitelná mírotvorná dějinná síla, byl v našem hraném filmu zpracován v různých variantách vícekrát (DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU) a patří k nejsilnějším tématům éry našeho znárodněného filmu. Zdá-li se někomu spád díla jako neúnosně úmorný, lze to v době akčních filmů pochopit. Starobylá rytina a novodobá akční fotografie dnes totiž také představují dva poměrně vzdálené břehy, byť i odlišného žánru. Ale na původnosti a neopakovatelnosti jedinečného třpytu tohoto kinematografického démantu to nemění vůbec nic. (21.03.2011)

Je to taková zábavná fraška, která nám vysvětluje, že válka je směšný podnik a láska- láska se jí směje přímo do ksichtu. Ve světle tohoto svatého citu všechno bledne, a zejména světská sláva. Možná by to mohlo být i o něco míň praštěné, ale jinak je to opět obrazový koktejl, jak jsme od Zemana zvyklí.75% (04.11.2015)