Inspirace

Inspiračních zdrojů je hafo, podobně jako názorů na tohle Zemanovo dílo. Když vás někdo či něco osloví, je to perfektní. Zeman takovou múzu měl a ta ho dokopala do nesmrtelný sféry animátorů. I já mám svou inspiraci, znám ten pocit, jinak bych tohle nepsal. A kdybych měl definovat tu Karlovu, řeknu, že je neuvěřitelně precizní a v každém úhlu pohledu dokonalá. Škoda ho! (05.12.2009)

Mám ke sklu osobní, důvěrný vztah, který se v naší rodině předává z generace na generaci, a tohle křehké a něžné téma mne skutečně vzalo za srdce. Námět křehký jako sklo. Jenže v rukách tohoto zlínského čaroděje je sklo ohebné a tvárné jako nejměkčí dětská plastelína. Nemám slov. Mám jen po ruce pět hvězdiček. Škoda že nejsou z křišťálového skla a že jich není víc! (03.01.2016)

Slovy Maurice Maeterlincka: „Proč by to, co jsme zapomněli, nebylo právě tak důležité jako to, na co si vzpomínáme? Jaký je to zákon, který uchovává nebo vylučuje naše vzpomínky? Proč jedna umírá, zatímco přetrvává druhá, jež neměla větší ceny? Jaký má vliv mrtvá vzpomínka na náš život? Není to ona, co nás v jistých chvílích přiměje učinit některá rozhodnutí, vykonat skutky, jichž nechápeme, jež nás matou, jež nám připadají cizí? Není-li to jedna z velkých neznámých našeho osudu?“ (07.01.2016)

Musím filmu odpustit, že byl patrně reklamou na skleněné výrobky, jejichž prodej zřejmě stagnoval (kdo by také po válce investoval do skla), a propagací národního sebeuvědomění. Musím mu odpustit i to, že proces inspirace skláře, tedy rámcový příběh, je banální a schematický. Zakázka soudruhů byla patrně jasná ... Pamatuji si jen vlastní příběh odehrávající se v jiskřivé kapce, kde se Zemanovi podařilo vytvořit svět sám pro sebe, svět skrytý právě před onou propagandou, banalitou a schematičností, která ho obklopuje ve filmu i mimo něj. Překrásná hra barevných světel, sudkovských stínů a oné křehké pomíjivosti je naopak zářivým únikem před tím, čím se film patrně měl stát. (09.07.2014)

Inspirace Karla Zemana, barevný film z roku 1949, má úplně jiný šmrnc na 8mm černobílé němé kopii. Zvlášť když je promítnutá společně s náhodně puštěným hudebním podkresem Pink Floyd ze starého cívkového magnetofonu. Pohled muže z okna do déště při čekání na inspiraci se pak proměňuje v surreálný halucinační trip, jemuž se máloco vyrovná. K dokonalosti zážitku chyběly snad jen měkké drogy. (03.07.2011)