Říše světla

Komorní melancholické drama, které má od každého trochu a u kterého je třeba odložit veškerý cynismus. Olivia Colman pracuje v kdysi slavném kině na britském pobřeží, poznáváme i další milé loosery z obsluhy kina, kterým šéfuje arogantní „stav se u mě v kanclu“ Colin Firth. Vyprávění rozhýbe příchod nového trhače lístků. On je mladý černoch (příběh se odehrává v 80. letech), ona postarší dáma s několika podezřelými psychickými zkraty. Výsledek je takový nijaký a odtažitý, hůře se ztotožňující s některou z postav, nicméně jisté neotřelé kouzlo to má (protože za kamerou stojí skvostný Roger Deakins) a Sam Mendes jednoduše není průměrný režisér, takže si diváka postupně získá na svou stranu. Ovšem jakmile v druhé polovině přišly vypjatější momenty, moc jsem si přál, aby jich bylo víc. Nestalo se. (30.04.2023)

Herecký koncert Olivie Colman a Micheala Warda. Ich vzťah je zobrazený veľmi jemne a s množstvom krásnych nuáns. Tie ešte umocňuje nádherná Deakinsonová kamera a smutný soundtrack Reznora a Rossa. Mendes si po dlhšom čase zvolil jednoduchší príbeh, o to viac ale z neho cítiť určitú osobitosť. Pred nedávnom som pozeral Armagedon Time a niektoré motívy zobrazené v tom filme sú prítomné aj v Empire of Light. Téma rasizmu je v obidvoch neustále číhajúcou hrozbou. Gray s ňou pracuje kostrbato ale zároveň účelovo. Mendes to robí trošku sofistikovanejšie. Aj napriek určitej predvídavosti má film dejové zvraty postavené na citoch a emóciách. Plynie to pomaly. Má to čarovnú atmosféru. A mimo lásky a rasizmu je to aj o filme. A prechádzať sa priestorom kinosál, počúvať starého premietača s tvárou Toby Jonesa ako vysvetľuje obsluhu premietačky, alebo sedieť v kinosále s Olíviou bol pre mňa veľmi nevšedný zážitok. Neočakával som veľa a dostal som veľmi citlivo natočený film o túžbe byť šťastný. O snoch. A o poézií. Veľmi veľa scén bude vo mne ešte doznievať. Ward je veľký talent a dúfam, že sa mu bude vo filmovom svete dariť. A Olívia hrá prvú ligu. Až som prekvapený, že si za takýto výkon nevyslúžila nejakú nomináciu. (28.02.2023)

Poetický, křehký, intimní Mendes. Empire of Light je pomalu plynoucí film, který skrze strhující obrazy Rogera Deakinse a minimalistickou výpravu jedné pobřežní ulice s opulentním kinem, pojednává o strastech osobního života. Deprese, samota, nemoc, rasová problematika. Načrtává se tu několik silných témat v pomalu plynoucím příběhu hrstky lidí, sdílející své trable v britském maloměstě. Celek mi přijde ale možná až příliš artový, příliš statický a bez energie. Olivia Colman herecky vládne, ale cestu si k většině postav nenajdete. (10.12.2023)

Producent, reziser a scenarista Sam Mendes nesie uplnu a hlavnu zodpovednost za to ako sa Empire of Light nepodarilo. Mohla to byt pocta kinam a ludom co v nich pracuju, ale Mendes sa rozhodol ze do filmu navyse zakomponuje nielen rasiszmus v Anglicku 80tych rokov, ale i mentalnu nemoc hlavnej hrdinky (nastastie je Olivia Coman vynikajuca a jedina vec co to vsetko drzi nad vodou). Na jeden film je toho dost, ale ani jedna dejova linka nie je zapamatovania hodna. (11.03.2023)

Roger deakinsuje jako o život a Olivia, panečku...! Ale jinak to byl pro mě tak těžký film k usledování, ani neumím pořádně pojmenovat proč. Filmy o lásce k filmu nemám moc ráda (výjimky se nejspíš najdou, ale z hlavy mě nic nenapadá). V letošní oscarové sezóně jsem z tohoto žánru viděla ještě Fabelmanovy a Babylon a oba dva mě nebavily až rozčílily. Přístup Empire of Light byl pro mě určitě nejvíce přijatelný z těchto možností, hlavně díky svojí... řekněme úspornosti, nebo ještě lépe schopnosti sebeovládání. Ale i tak byl na mě ten film zároveň málo vyprázdněný a málo komplikovaný, jestli to dává smysl. (14.02.2023)