Jak si nevzít princeznu

... S podtitulem "Jak (ne)napsat scénář a (ne)natočit dobrou pohádku". Hele, základní pravidlo scenáristiky zní: Když neumíš psát, tak se nepouštěj do časových smyček. Protože nejspíš nedokážeš napsat nic, co by alespoň částečně dávalo smysl... A druhý základní pravidlo scenáristiky zní: Nevysvětluj. Nevysvětluj kam se jde a co se tam bude dělat - a pak se tam jde a udělá se to. Navíc mě dost drásala prázdná snaha o "dramatičnost", tam kde prostě nebyla - děje se nám před očima pořád něco spěšného a nervního za dramatické hudby, lidé křičí a pobíhají a pak se při příležitosti významného dějového zvratu zastaví a hovoří.  A takhle pořád dokola, dokud ze všeho toho očekávání velké akce nezemdlíme zklamáním. (10.04.2023)

Přestárlý princ Adamczyk a asi nejošklivější princezna českých pohádek, možná s výjimkou vši krnové. Královského charismatu nepobral ani jeden z nich co by se za nehet vešlo a totéž platí o celém království, které máme to utrpení poznat. Postavám schází uvěřitelnost, motivace a logické jednání, nejvíc ze všech právě vševědoucím sudičkám. Asi chápu, o co se Janák snažil, ale nefunguje tu nic. Příběh je jalový (že jsou tu skoky v čase jen maskuje, jak jednoduché to v reálu je), jako obvykle před hrdiny není žádná skutečná výzva, která by se nedala jednoduše "okecat", a scénář vodí postavy právě tak jako sudičky, tudíž věci se dějí jen proto, že to tak mocný spřadač vláken osudu napsal do svého wordu 2012 a novější. U Karla Janáka jsem dřív oceňoval alespoň to, že na rozdíl od ostatních pohádkových tvůrců má základní ponětí o úvodu, stati a závěru příběhu, ale tentokrát je to stejná břečka jako jinde. Zhruba do poloviny stopáže vlastně pořád běží úvod, pak je tam nudná mezihra s naprosto neškodnými zbojníky i vojáky, mezi čímž podivně procházejí sudičky, které sice vědí vše, ale zároveň dělají úplné pitomosti, abychom skončili na popravišti, jenže zatímco postavy se z toho naprosto lacině vyhaluzí stylem deus ex hodinky, česká pohádka skomírá s hlavou nevztyčenou. (24.12.2021)

Adamczyk aspoň umí a má co hrát. Jeho jednostranné přestřelky s Fialovou baví, což se o zbytku pohádky s výjimkou Ivy Janžurové prostě říct nedá. Naprosto nezvládnutý dabing královny matky tchyně prince, a to nebýt jeho, v pohodě jsem se ztotožnil s tím, že Sonsee Neu je trochu starší Andrea Elsnerová. (27.12.2021)

Snesitelná štědrovečerní pohádka, kde na Adamczykově dřevě naštěstí raší Fialová květina a sudičky zachraňují neschopnost ostatních, tedy všech těch zapomenutelných ochotníků,  diváka alespoň přivést k úsměvu. O časových hrátkách jsem se dočetl, že měly být pohádkové a ne sci-fi. Hm, jestli hloupost znamená totéž co pohádkovost, tak tedy cajk. Takže tedy přesně ve smyslu všech těch promyšlených paradoxů a smyček pohádkově neřešených a s ohledem na to, že sudičky jsou vždycky tři, uděluji dvě hvězdičky (05.01.2022)

-2* Podle mého hodnocení je už jasné, jak na mě letošní vánoční pohádka zapůsobila a tak se o tom trochu rozepíšu. Po loňské Princezně zakleté v čase jsem se začal smiřovat se sci-fi prvky i v našich pohádkách a nejspíš se tenhle trend nezmění a děti jsou na ně patrně víc zvyklé z her než já. S příběhem ani tak velký problém nemám a pohádka by mohla být poučná aspoň v tom, že nová generace děti neumí dělat kompromisy a co je nebaví od toho uteče a rodiče je v tom ještě podporují. Ale i tak jsem z ní necítil tu „pohádkovost“ a spíš "vyumělkovanost". Jako mnozí ostatní taky nerozumím tomu, proč tam režisér pozval zahraniční herce, s tím dabingem to byla jak pěst na oko. Třeba v Popelce mi to nepřišlo, ale tady dost. Jinak filmařsky není špatně natočená a herci hrají to co umí, ale když to shrnu, tak mě nepotěšila, ale ještě je to na dvě hvězdičky ...  a na novou opravdu dobrou pohádku si budu muset ještě nějaký čas počkat. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (25.12.2021)