Velká svoboda

Vlastně mě docela mrzí, že nemohu jít na více než tři hvězdy. Protože film má zajisté hodně pozitiv. Patří k nim samotný námět (hned po zhlédnutí mě snímek donutil dohledávat si více informací k prokletému § 175), nápad rozpracovat ho (trochu netradičně) v prostředí věznice a otevřít na něm otázky po hledání/udržení vlastní důstojnosti, potřebě být sami sebou a milovat a být milován, svobodě, která může být nalezena v nesvobodě, zatímco když jsme svobodní fakticky, najednou se nám jí (překvapivě) nedostává. K plusům určitě patří herecké výkony, zejména pak Franze Rogowského (toho borce má kamera opravdu ráda a právě on dělá z mého pohledu snímek o několik čísel poutavější než by byl bez něj). Sexuální scény mě nijak nepohoršovaly, ač byly někdy hodně explicitní (některé byly nadto naopak až překvapivě - vzhledem k prostředí věznice - velmi něžné). Někdo by asi mohl začít moralizovat např. nad pokoutnými (promiskuitními) chvílemi rozkoší na zaplivaných záchodcích. Nebylo to ale do velké míry něco, k čemu ty chlapy nutila doba, která lidem zakazovala být tím, kým se narodili? Nebylo právě tohle počínání spíše než ukázkou nějakého nezvladatelného chtíče či slabosti projevem touhy zůstat sám sebou navzdory okolnostem?... Proč nakonec jen ty tři hvězdy? Ačkoli asi chápu důvody (poctivé zobrazení syrového vězeňského prostředí, toho, jak pomalu v něm může v přítomném stereotypu ubíhat čas...), bylo to na mě příliš táhlé, dlouhé, s až moc scénami, kde se toho nedělo tolik, aby mě to zaujalo a nenudilo. A zejména to pro mě postupem času skoro až ubíjelo vyjmenovaná pozitiva. Možná kdybychom trochu více poznali alespoň hlavního hrdinu, trochu se pozměnil poměr scén beze slov a těch s nějakými dialogy, kdyby se snímek alespoň o trochu zkrátil, šla bych na čtyři. Tak jako tak je to ale určitě film zajímavý a nelituji, že jsem ho viděla. Už jen proto, že jsem se dozvěděla něco více o jednom bolestivém tématu z poměrně nedávné minulosti (o to horší, když si člověk uvědomí, že to vážně není nějaký středověk) a objevila nadějného herce, o kterém jsem dosud neměla potuchy. 60 %. (22.05.2024)

Téma snímku je velmi poutavé, avšak jeho potenciál nebyl využit. To však není zdaleka jeho jediný nedostatek – chronologická roztříštěnost ubírá na srozumitelnosti příběhu a jeví se až nepochopitelně, neboť se tak režisér dobrovolně připravil o způsob, prostřednictvím kterého mohl utvořit vztah mezi divákem a hlavním hrdinou. I přesto, že za postavou Hanse stojí silný příběh, více jsem se o jeho osudu dozvěděla z anotace k filmu, než ze snímku samotného, což je dosti smutné. Hansův pohnutý osud je ve filmu artikulován tak krkolomným a ledabylým způsobem, až se chce brečet. Celkově bych snímku vytkla necitlivost pro gradaci děje, který je velmi rozvleklý - s ubíhajícími minutami se stává stereotypním a přestává poutat pozornost. Filmu se ani nepodařilo vytvořit kontrast mezi drsným vězeňským prostředím a intimitou, která zde byla zobrazována především prostřednictvím tělesnosti. Franz Rogowski je sice velmi charismatický herec, avšak jeho charisma a herecký výkon neutáhne stopáž 117 minut. Jediná scéna, která mě ve filmu oslovila, se odehrála v samém závěru, avšak ty dvě hodiny utrpení a skřípění zubů za to opravdu nestojí. Námět filmu se tak ve finále jeví vhodnější pro dokumentární zpracování. (01.02.2023)

Ironie osudu ukazují, jak jde ve vězení nacházet stopy lidskosti a blízkosti, stejně tak jak je možné je mimo vězení ztrácet. Hranice svobody, lidskosti a blízkosti jsou jen zdánlivě určovány zdmi, ploty a represemi nebo milostnou orientací. Otevřenost a odvahu k překročení fyzické a duševní vzdálenosti, k doteku a vztahu, je třeba hledat v sobě. (03.05.2022)

(LFŠ 2022) Velká svoboda je dalším názorným příkladem toho, že v německy mluvících zemích vznikají silné LGBT filmy (viz Volný pád, Sascha, Letní bouře či Kruh). Meiseho snímek stojí především na silném námětu a hereckém výkonu Franze Rogowského. Pominu-li fakt, že těch 23 let nebylo na Hansovi a Viktorovi úplně moc vidět, nabízí Velká svoboda i tak dost uvěřitelný a autentický příběh o nelehkém údělu (nejen) gayů ve vězení v poválečném Německu. Film si rovněž chytře hraje se slovem "svoboda", které nemusí v kontextu vězení znamenat vždy jen "prostor mimo mříže". Mříže mohou rozdělovat, ale i spojovat! (01.08.2022)

Už z počiatočných záberov naznačujúcich fajčenie vtáka poloplešatým úchylákom či vnikanie údom do konečníka privodilo zdravému človeku nezvratnú chuť vyprázdniť obsah vakovitého orgánu zvaného corpus ventriculi. Neviem prečo sa ale homosexuál tak strašne sťažoval, že ho zavreli do basy, lepšie miesto pre takých predsa ani nie je, to sú pre neho niečo ako nekonečné sexuálne orgie. Prípadne, ak je romantická duša, nájde si aj stáleho spoločníka na vzájomné prehrabávanie sa v konečníku. Je to v podstate bordel zadarmo. Takže žiadna dráma. (26.06.2022)