Oppenheimer

Dost možná to bude ten případ, kdy můj milovaný tvůrce dostane Oscara za film, který mě v jeho filmografii úplně nevzal (Scorsese, Del Toro). Fascinující obrazy - Hoytema the king! - a pohlcující, neustále nátlakový zvuk, formální uchopení je opravdu jedinečné, ale občas jako by jel Nolan podle mustru "když nevíš, co s daným dialogem, ohul bedny" a tři hodiny identicky rytmizovaných dialogů na mě byly místy too much. Interstellar, Prestige a TDK jinej level. (19.07.2023)

Je otázka, zda se film opravdu věnoval tomu, co Oppenheimera definuje, nikoli tomu, jak je populárně vnímán. Jeho proces ukazuje velké ublížení člověku, který se celý život hledal a stojí si odpovědně za tím, co dělá. A je to čestný člověk, věrný zemi a kamarádům. Jenže ta věrnost je taková divná, když přijde na ženy, to je najednou jiné měřítko, čestnost taky jen občas, no a odpovědnost je hezky ilustrována odložením řvoucího mimina. Zvláštní mix a zvláštní předpoklad, že by snad měl mít nějaké výčitky svědomí. Ještě co se týče pop zpracování slavných v tomto filmu, nejvíc WTF moment byl po citaci slavné historky Feynmana (tehdy skoro bezvýznamného), který si zalezl do náklaďáku... že ho pak Nolan nechal W.T.F.!!!! hrát jakoby na oslavu na bonga, a fakt si ten idiot ty 2 sekundy nemohl odpustit. Zatím nejslabší Nolanův film. Velmi dobří herci. Mezi 3-4. (09.05.2024)

Když se řekne Oppenheimer, tak mě na tom zajímá atomovka a všechno kolem. Bohužel pro mne Christopher Nolan zvolil trochu jiný, pro mě osobně méně atraktivní, směr. Po kolážovitém úvodu přijde zábavná část v Los Alamos jejíž vyvrcholení v podobě testu atomovky by mi stačilo i jako důstojné završení celého filmu. Jenže se jede dál. Další bezmála tři čtvrtě hodiny "soudních" tahanic, které mě absolutně nezajímaly, ale Nolan se nás pomocí koulervoucí hudby snaží přesvědčit, že se děje bůhvíco. To samý jsem naprosto žral v Dunkirku, ale tady mě to teda těžce minulo. Celý ten spor mi byl totálně ukradenej a ty rádoby šokující zvraty mi přišly až nechtěně komické. Možná i kvůli přílišnému počtu postav, kde jsem chvílemi moc nevěděl, kdo je kdo. Obě jeho ženský mi přišly jako krávy a emocionálním scénám s Emily Blunt jsem nevěřil ani za mák. Florence Pugh aspoň ukázala kozy. Ale třeba ten Rami Malek tam byl všehovšudy minutu. Všimnete si ho jen díky tomu, že má divnou držku. Jeho vztah K Oppenheimerovi není vůbec vyjasněn, ale pak se tam najednou zjeví a vytáhne ho z průseru díky velice přesným informacím, který ňák nikdo jinej neví a já teda nevím jak on je ví a kdo on vlastně vůbec je... Suma sumárum mi to nesedlo, přesto se na další Nolanův film budu těšit ať je to, co je to. (20.07.2023)

BŮH NEHRAJE V KOSTKY. Dokážu si představit, že téměř každý z nás čekal jiný film a skoro každý dostal to, co chtěl. Někdo opulentní biják, jiný kus historie, další disputace o fyzice (a matematice), některý hodiny výslechů a já hlavně filozofické úvahy nad vinou, válkou, jejím možným koncem a přesahem do současnosti. Něco horšího se najde (nedostatečně rozvedené manželčiny motivy) a hlavně zběsilé tempo, díky kterému vám něco unikne, ale na druhou stranu udržuje neustále vaši pozornost. Po snímku Tenet, alespoň u mě, báječná změna. 90%. (21.07.2023)

Očekával jsem další dobrodružství z nového světa a místo toho dostal divoce sestříhanou, útrpnou tříhodinovou procedurálku s prvky inside jobu na závěr. To celé za zvuku monstrózně dunivé muziky a artových černobílých flashbacků. Nezpochybňuji hutný námět, ani slušný herecký performance, ale ten film má pouze dvě jiskry za 180 minut. Jednu když vybuchuje bomba a druhou když je kamera natočena na Florence Pugh. S oblečením, nebo bez, není podstatné. Funguje oboje. (27.11.2023)