Svědek

Jeden z nejslavnějších maďarských filmů, satirická komedie o neduzích socialismu, dodnes překvapuje svým myšlenkovým přesahem a originalitou. Vyprávění je kypřeno vtipnými mezititulky, které děj urychlují, a snímek nejenže zesměšňuje nesmyslně vykonstruované komunistické procesy a aktivity tím, že do nich zapojuje zmatenou a v nitru nezkaženou figurku prostého hlídače hráze, ale především přináší důležité poselství, že se vyplatí ponechat si vlastní hlavu, přestože prohnaný intelektuál se do ní snaží zaset vlastní myšlenky. Snaha změnit člověka je trestuhodná a obrátí se proti viníkovi, ať už se snažíme změnit sebevětšího blbce. Herci jsou úžasní a některé scény, například slavnostní ochutnání prvního maďarského pomeranče, jsou nejen geniálně vtipné samy o sobě, ale také pomáhají účinně vypointovat celkové satirické dění... 90% (06.01.2017)

Naše Bílá paní je sice o pár let starší, ale vypadá mlaději. Nebýt toho, že úvodní song napsal velmi pravděpodobně jazzman Vukán, neměl by Svědek proti ní vůbec žádnou šanci při srovnání. Scénář patří mezi klasickou kvalitu uvolněných šedesátých let. ale jeho realizace spíše připomíná svými mezititulky léta padesátá. Hercům chybí schopnost timingu, která je pro dobrou komedii nezbytná. Dnes by takový film, který nefunguje ani jako drama, ani jako komedie, již vůbec neměl svým divákům co říci, v době natočení se jednalo o svým způsobem odvážný kousek. Jedna hvězdička za scénář, druhá za sympatický riff. (12.02.2021)

,,Život není šlehačková torta, soudruhu!" U nás doposud málo objevená maďarská "trezorová" komedie z konce 60. let si bere na paškál jednu z největších politických tragedií socialistických krajin po 2. světové válce a sice vykonstruované procesy v období stalinismu. Jeden by neřekl, jak na takovém základu lze vytvořit takhle zábavnou komedii s absurdním nádechem, u které se můžete klidně smát od počátku do konce, ale rodákovi z Košic Péteru Bacsóovi se to povedlo! :) Dějiny jsou neúprosné, stejně jako některé náhody, a mnohdy člověku předurčí situaci proti jeho vůli, ať už je to zaktnutí, odsouzení, či nečekaná možnost nového povolání a vyznamenání. Přesně to se ve filmovém příběhu stalo prostému hlídači dunajské hráze Józsefovi Pelikánovi, malému odborníkovi na zabránění povodní a ničení syslů, jehož osud pod šibenicí nakonec zřejmě zachránilo Chruščovo odhalení Stalinova kultu v únoru '56. Podobně jako tenkrát on, i my můžeme být díky filmu svědkem dalšího osudu na pozadí nejednoduchých událostí, ze kterých místy během toho smíchu opravdu mrazí. Ehm, opravdu ,,socialistický dům hrůzy." Podobných vyprávění o době nedávno minulé rozhodně nikdy není dost, a Maďaři se tentokrát nápadu chopili velice originálně. Coby snímku "zlatých šedesátých" tomu samozřejmě nechybí silný satirický rozměr a řadu krásně sehraných situací, které občas nemají daleko ke grotesce, podtrhuje i nápaditá forma vyprávění se psanými mezititulky. 90% (# Season Challenge Tour 2020: 7. téma – maďarský film před rokem 1990) (11.02.2020)

Velice zručně natočená (docela dost černá a poněkud suchá, ale velmi zábavná) satira na vykonstruované politické procesy v 50. letech a vůbec na celou tehdejší dobu. Pan Pelikán jako jakýsi novodobý "idiot", prochází dobou plnou intrik a absurdit - a prostřednictvím čistoty své duše a činů tyto špinavosti nevědomky narušuje. Film ležel deset let v trezoru - pak se stal jedním z vůbec nejkultovnějších maďarských filmů a jeden z mála opravdu proslavených i v zahraničí (u nás samozřejmě neznámý). (30.11.2006)

Hovorí sa, že dobre napísaná a zahraná záporná postava dodá filmu šťavu, v tomto prípade je to hlavná kladná postava, ktorá si získa diváka svojou bezprostrednosťou a sarkazmom ako nástrojom boja proti komunistickej svojvôli a hlúposti. Film obsahuje veľké množstvo drobných scén, ktoré dokonale dotvárajú stalinistické metódy v povojnovom Maďarsku, vysmieva sa im, zosmiešňuje funkcionárov, kariéristov a praktiky komunistických pohlavárov a robí to najelegantnejším spôsobom ako je možné. (25.11.2019)