Duna: Část druhá

Ano, Villneuve nám zaduněl tak mohutně, až se žebříčky návštěvnosti třesou (tak plná kina jsem roky neviděl). Dokonalý audiovizuální epos se sice v něčem odklání od předlohy, ale ze scénáristických důvodů to vše dává smysl (Chani a její charakterový vývoj, nebo stále velká absence kosmické gildy v příběhu). Nic z toho není samoúčelné nebo násilné. Film vás dokonale pohltí mystická atmosféra probublává celou dobu,  zatímco příběh košatí. S otevřenou pusou civíte na detaily, epičnost, výpravu snímku. Honza Cimra vše podbarvuje působivým OST. Mohl bych si stěžovat jako minule, že carryall nemá vypadat jako balón, ale více mě nenapadá. Snad jen, zda bude někdy režisérská verze. Dávno před stávkou Hollywoodu jsem říkal, že by se měl uvádět první díl zároveň s druhým, hlavouni by vydělali ještě více. Nicméně jsem nadšen, Walken v roli císaře není, to, co jsem si představoval, ale nahrazují to jiné postavy, Léa Seydoux, a hlavně Florence Pugh jako princezna Irulán. Tohle si zaslouží vidět v kině znova, stejně jako jednička. (18.03.2024)

Audio-vizuálne dielo, u ktorého som prestal dýchať. Nikdy som "nepočul" film, ktorý by pracoval so zvukom tak vedomo a tak detailne. V určitých pasážach bol zvuk frekvenčne tak komplexný, že sa "hýbal" vzduch v IMAXu. Normálne ma prebasovaná hudba dokáže veľmi rýchlo fyzicky i mentálne vyčerpať, ale tu mal každý tón, každá rezonancia svôj opodstatnený dôvod. S bezchybným prepojením tohto zvuku s obrazovou stránkou, kde bol každý záber ako samostatná maľba, bol zážitok natoľko intenzívny, že pod čerstvým vplyvom katarzie sa odvážim vysloviť, že to bol audio-vizuálne najpôsobivejší film, aký som kedy videl. To, že príbeh od Franka Herberta je strhujúci, a herecké výkony neuveriteľne presné, sa dalo tušiť. Ale že to do seba takto neuveriteľne všetko zapadne, to sa nemohlo ani dúfať. Nebudem tvrdiť, že je to film desaťročia, lebo som sfetovaný endorfínmi z katarzie, - ale pre mňa JE. --- | 28.2.2024 - IMAX Praha, 13.3.2024 - IMAX Praha, 21.3.2024 - IMAX Praha, 11.4.2024 - IMAX Praha | (29.02.2024)

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %. (11.03.2024)

Nedokážu říct, do jaké míry je druhá Duna přeceňovaná, ale takhle zanícená odevzdanost ambicióznímu a skoro famózně obsazenému (Walken!!) projektu je fakt zvláštním úkazem. Docela závidím všem, kteří se takhle nechají strhnout vypiplaným vizuálem a burácivým audiem, které tvoří dobrých 50 procent dramatické složky. Možná i víc. Jedničku jsem si dal před projekcí znova a nakonec mi přijde lepší, vyváženější v osobních a politických liniích, hutnější v načrtávání světa a pozoruhodnější ve finální degradaci tempa a soustředění na postavy. Dvojka chce být kolosem, který se tou chtěnou velkolepostí přesycuje a citelně mu schází vypravěč kalibru Erica Rotha. Villeneuve pevně ovládá inscenaci a řadu záběrů bych si klidně zarámoval také díky Fraserově práci se světlem, ale ten film je tak trochu dějový zmetek. Vynáší se do nebes jako dokonalá adaptace, ale já si při něm spíš uvědomil, jak je knížka vlastně skvělá a obsáhlá. Tady se dvě hodiny vedou řeči, jestli Paul je, nebo není vyvolený,  což není moc objevné. Poslední třetina pak odnikud přivede Joshe Brolina a začne chrlit militantní zrcadlo dnešního světa, melodrama o pomstě či morálně a emancipačně chabou ideologii náboženství v takovém halabala podání, až jsem prostě netušil, jestli má kýžené sdělení vůbec nějaký pilíř, natož pak komplexní rám. Hrozně se hraje na osudovost, ale sledujeme spíš precizně ošetřený hollywoodský kýč, který v nejdrzejších momentech vykrádá poetiku Šíleného Maxe a v rozložení sympatií je až osmdesátkově cheesy - z Butlera jsem si teda na zadek nesednul a byl šíleně šablonovitý, při heroickém a bleskovém faceoffu Brolina a Bautisty jsem se musel až smát.  Asi to chci někdy vidět znova, ale pochybuji, že v tomhle vznešeném bordelu někdy najdu něco víc než jen respekt nad totální epičností, která je důležitější než podnětnost dramatu. Film, v němž se toho v obrazu děje hodně, ale vlastně se stane hrozně málo a nikdo z herců si neuvědomuje, že jsou hlavně věšáky na poddimenzovanou zážitkovou exhibici. (03.03.2024)

Zřejmý důkaz toho, že jsou nudolálie i závislost na psychotropních látkách úspěšně léčitelné! Dřívější sveřepý artový hnědopich Denis, věhlasný to uspávač hadů obrazem, se již zdá být dokonale zdráv a nyní téměř bez recidivy zaDuněl tak mohutně, že si po skončení spektáklu musíte pomoct rukou utřít koutek, vrátit spadlou čelist na místo a zavřít hubu. Nejen, že parádně trefil genius loci dnes již klasické předlohy, ale rovněž ji přetavil v dosud téměř nevídané pompézní audiovizuální orgie, u nichž málem nevíte, jestli vás zrovna prcá obraz nebo zvuk. Samozřejmě na to však nesmíte čumět na mobilu v ruční kamerové distribuci nějakého indického čorkaře s bangladéšskými titulky. Podobně jako dříve údajně nezfilmovatelný Džexnův Pán prstenů i toto si bezesporu zaslouží své piedestální místo ve všech konsenzuálně dostupných análech, a to včetně světové kinematografie. Dokonalost, kde je naprosto všechno přesně tam, kde má být, a spektakulární linka D z pískovny v centru až na Jižák jezdí ve zcela pravidelných a přesných intervalech, a její sedačky skoro nepotřebují odčervit ani po svinských islamistických fundamentalistech, ani zkurvených fašistických bílých hubách. (03.03.2024)