The Iceman Cometh

Velkolepé zhledání štamgastů v hospodě po dalším roce, nebo-li čas opíjení. Pár hodin v bujařém zapomnění na všechno negativní za doprovodu sklenek alkoholu. Rozjede se po příchodu oblíbeného šéfa zábava? Nebo žeby konečně chvíle rozumného zúčtovaní se svou minulostí a svědomím? ... Televizní dramatická tvorba mne coby specifická oblast kinematografie už nějakou dobu poměrně zajímá a jsem rád za každý další viděný kousek i ze zahraničních končin. Poznatek o existenci něčeho jako bylo The American Film Theatre (1973-1975) je v tomto směru zajímavý i překvapivý zároveň a Příchod ledového muže coby první vlašťovka v pořadí z této série je teda ale opravdu vysoký, fajnšmekrovský level. Režiséra Frankenheimera jsem měl dosud spojeného především s několika zdařilými akčními snímky, nicméně zde dokazuje svoji všestrannost výhradně komorní studiovou inscenaci podle divadelní hry. Provedení na ploše čtyř hodin by si zasloužilo pár zásahů ve střižně, nicméně já si to, ač s rozdělením na více částí, poměrně užil. Některé scény jsem si během projekce přetáčel nazpátek a dával si je opakovaně, abych plně vnímal jak obsah všech replik v titulcích, tak herectví dotyčných protagonistů. Především Lee Marvin coby hlavní ztroskotanec na pouti člověka se zmarněným životem tady opravdu exceluje, s jeho trochu pozdním příchodem to tady žije! Ať už pozitivně ve znamení vtipu a podmanivé charismy stařičkého muže v slaměném kloboučku, nebo v depresivním podtónu vyřizování si vzájemných účtů s pocity na dně, Marvinův strhující výkon zakrývá i méně výrazná místa celkového provedení jedné tragikomedie, z níž na konci zbylo jenom hluboké drama. Dlouhé a vyčerpávějící, chuť na případnou reprizu přes všechny kvality neočekávám. 85% (11.08.2019)

Očistec. Čtyři hodiny tlachání o ničem. Herecky teatrální. Slavnému režisérovi se podařilo vytvořit partičku opravdových ztroskotanců, ale že bych se na to musel koukat dva dny, to teda ne. Jeff Bridges ještě totálně mladý, ostatní krátce nad hrobem. Film začíná promluvou barmana Rockyho, který mluví opravdu šílenou angličtinou, ostatní jsou jen o trochu lepší. (10.07.2014)

Frankenheimera vnímám jako režiséra komorních akčních filmů, kde je akce sice skvěle zrežírovàna, ale není alfou a omegou snímku, to jsou vždy psychologickě profily postav a hlavně poctivà filmařina. Tentokràt opustil svoji známou pozici a vydal se na výlet do ranku ryzího konverzačního dramatu. Vzniknul film o závislosti. Nikoliv o té snadno na první pohled rozlišitelné zàvislosti na alkoholu, ale především o až patologické závislosti znovu a znovu si podělávat život a zabředat hloub do bažiny, z níž už není návratu. Čtyři hodiny příprav končících mocnou závěrečnou katarzí vyčerpají zřejmě každého divàka. A odměnou za vysilující sledování bude jen a pouze deprese. Skvěle sehrané, skvěle natočené, etrémně těžko koukatelné. (17.11.2019)

Teda, ty čtyři hodiny, kdy se jen kecá, byly docela vyčerpávající (existuje i verze dlouhá hodinu a půl), ale rozhodně doporučuju všem fandům konverzačního dramatu. Ovšem pokud vám nebude vadit háv divadelní hry. Postavy jsou zahraný dobře a dokonce mě překvapilo i zajímavý vyústění. Snad jen jedno varování - je to dloooouuuuuhý film, navíc plný životních zkrachovalců a není to zrovna podívání na zvednutí nálady. Spíš k zamyšlení. (01.04.2009)

Excelentní divadelní hra! Mnoho lidí, které jsem potkal, by chtělo napsat román z prostředí zaplivaných hospod čtvrté cenové kategorie, ale skoro vždycky o tom jen mluví a popíjejí své desáté pivko. Eugene O´Neill to ale zvládl geniálně, takže ty čtyři hodiny utečou daleko rychleji než při pospávání u všech těch současných akčních trháků. Není tu nic zbytečného a děj se valí šílenou rychlostí až k závěrečnému dějství, ve kterém vás Lee Marvin přimrazí ke židli a nenechá ani nadechnout. (17.05.2009)