Zítřek nikdy neumírá

Jedna z nejslabších Bondovek, co jsem zatím viděl, která mě definitivně utvrdila v tom, že Bondi jsou pro mě jen dva, Connery a Graig. Pak je ještě snad jeden srandovní Moore. Navíc tenhle film zestárl mnohonásobně víc, než věci ze 60. let, které kromě retro nádechu bodují díky návratu tehdejší módy a designu. Zatímco pozdní devadesátky se vrací možná tak ve zvrácených remixech na dekadentních večírcích (už jen ty cyberpunkové titulky, achich ouvej). Další věc, která trochu naštve, že jediným opravdu dobrým hercem široko daleko je Michelle Yeoh, přičemž za adresáta jejího přezíravého úsměvu jsem záhy přestal považovat západního agenta, ale spíše celý film. Pryce a Schiavelli připomínají spíše nějaké postavy z Powerse, Lundgrenův klon to těžko zachrání a Judi Dench v úpletové šatovce na to zase nemá čas. Brosnan je namydlený panák, kterej sice možná akcentuje britské gentlemanství, ale dusí jakoukoliv věrohodnost mašiny na zabíjení a internacionálního playboye. (10.03.2013)

S radostí mohu oznámit, že Zítřek nikdy neumírá je nejlepší Bondovkou pro vaše oči; ne, tohle je jen mé zbožné přání. Pierce Brosnan mi v roli Jamese Bonda přijde přjemným zpestřením oproti přechozím představitelům a i Michelle Yeohová v roli Bond girl je příjemná pro oči. Teri Hatcherová, která se zde také objeví v roli milenky Jamese Bonda je k nakousnutí (když zapomenu na její roli v Supermanovi). Jonathan Pryce, tentokráte v roli záporáka je také dobrý, ale ne zase tak dobrý jako v Roninovi. Tohle herecké obsazení filmu určitě prospívá, ale akce, která je zde nutností, je příliš těžkopádná. A to je největší zápor filmu. (19.06.2005)

Zabiják Timothy Dalton musel na základě neúspěchu svých bondovek, díky Vám odejít z role agenta 007, aby mohlo vzniknout tohle ?? Tak jako fakt díky, jste zlatíčka. Co hodnit na tomhle pel-mel? Teri Hatcher se mě líbila spíše u tyče ve filmu Tango a Cash . To šikmoočko ani nepočítám jako Bondgirl, je tam v rámci emancipace,aby nakopala chlapům prdele, není nad to aby se i feministky vzrušili , že? Velkolepost děje byl tak velkolepá až ji malinký človíček jako já nepobral. Ta tam bylo jiskření mezi 007 a ženami jako bylo ve Zlatém oku, ještě že tam byli dost dobré akce-- ta motorce byla luxusní. Hlavní padouch /mediální magnát/ --trošku žabař po tom co zde provedl Vladimír Železný z arbitráží, za vydatná pomoci pana Štěpánka z TV rady pro vysílání za asistence ODS a ČSSD a jejich "férové" opoziční smlouvy Tohle měl být ten správný námět na Bonda, ale to je něco tak neskutečného i pro Bonda . Tenhle bondí zítřek já klidně pohřbil. Ten Železného zase zaplatil ze svých daní. Na mediální magnáty platí fakt jedině Bond... James BOND. (31.12.2006)

Bondovi to jde i na konci devadesátých let. A jak! Skvělý akční Áčko, u kterého se nudit nebudete, sice jste to už viděli 20x ale na to po pár akčních jízdách hned rádi zapomenete. Brosnan má stále šarm a vtip britského agenta a jeho čínská partnerka má také své přednosti. I když jsem věděl, že náš nesmrtelný Bond nakonec zloducha zabije a zachrání svět, stejně jsem mu ty palce držel. No co říct prostě, je to Bond a stále mu to sluší... (01.08.2006)

Vida, když jsem Zítřek komentoval poprvé, nebyl jsem zrovna příliš "sečtělý" bondovský fanda, čili jsem ho docela slušně utřel. Dnes však není včera, čili opravuji. Roger Spottiswoode natočil opravdu perfektního Bonda s aktuálním přesahem k manipulativní moci médií, ale jinak s typicky bezstarostným (v Brosnanově podání až klukovským) šarmem a stylem, který se v mnohém (hudební doprovod, starý dobrý Aston Martin, citace starších bondovek) dovolává 007 klasik. Jonathan Pryce je jako záporák opravdu výtečný, má v sobě ten typický mix prohnanosti, nebezpečnosti a slizké zbabělosti. Götz Otto alias Mr. Stamper není sice nic extra, ale pár světlejších chvilek má. Zcela ho však svým štěkem zastínil výtečný Vincent Schiavelli vulgo Dr. Kaufmann. Jinak je to Bond se vším všudy – vynálezů víc než kdy jindy, akční scény velkolepé přesně dle modelu Brosnan pro konec 20. století, ženy krásné, martini s vodkou protřepané, nemíchané. Jen dvě věci mi kazí radost – velmi nevtipný konec (kde jsou geniální štěky Rogera Moorea?) a titulní píseň Sheryl Crow, která se absolutně nemůže měřit se závěrečnou Surrender. Edit 2012: I v kontextu rapidně stárnoucího GoldenEye tahle bondovka pořád působí velmi svěže. Má mnohem vyváženější tempo, které sice některými postupy (rychlé jízdy kamer, obracení perspektivy) připomene módu 90. let, ale v zásadě se svým přehledným a od detailů oproštěným stylem odvolává ke klasickým filmům z počátku série. Konec je ale přeci jen slabší, statičtější a prkennější. Mimochodem, dobře, že Brosnan vzdal pokusy Bonda polidštit emocemi (romantická selanka s Teri Hatcher se skutečně do této kategorie nedá počítat) a vede ho před tím zpochybňovanou cestou "boy with toy". Přesně tady se mu celkem daří být přesvědčivý. (11.02.2004)