Něbo

Nebývám ve svých komentářích sprostý a kdo je čte to ví. Tady ale dívenky, slečny i dámy nechť prominou. Tohle byla neskutečná propagandistická sračka. Čekal jsem cokoliv a přiznávám, že jsem se na film i těšil. Z těch pár trailerů ty Su24 vypadaly na té průzračné modři oblohy překrásně a já letadla rád, byť jsou ruská. Tam nahoře na každého svítí slunce stejně, v tom je svatá pravda. Samozřejmě jsem o incidentu věděl a sledoval ho v době když se stal. Turek tenkrát Rusa dost nasral a docela se divím, že Sojuz sultánovi odpustil. Rusáci většinou neodpouští. Už začátek filmu se nese v lehce melancholickém tónu, vše podtrhuje symfoňák a tklivé tóny smyčců. Těch pár leteckých záběrů docela ušlo, jeden dnes už ani pořádně nepozná co je skutečná mašina a co písíčkový World of warplanes. Neznalého diváka asi udiví uspořádání osádky v SU24. Letci tam totiž nesedí za sebou jak bývá zvykem u jiných dvoučlenných bojových letounů, ale vedle sebe jako v Moskviči. No a pak to začne. Zlí Američané, zlí Turci, zlí teroristé, hodní a dobří Rusové. Když jsi důstojník, musíš sloužit všem. Interbrigáda je tvoje povinnost! Obětovat se je tvá povinnost. Jakmile manželce Olega Peškova vypadne z albumu při luxování fotografie, začal jsem bulet a bulel jsem vlastně až dokonce. Jediné kdy jsem přestal, postavil se a začal salutovat byl okamžik, kdy se řízení celé operace chopil sám Vladimír Vladimírovič! Tento skvělý hokejista, krotitel medvědů, lovec amfor, sexy symbol a geniální vůdce totiž začal vydávat rozkazy. Do té doby to byla jedna blamáž za druhou. Vrtulníky s raketovými podvěsy se nechaly sestřelovat, stateční Ivani pak museli na zteč s tradičním uráááá a celkově to byla plichta. Ošem Vladimir zavelel a hotovost měla celá země! Stíhačky, vrtulníky, válečné lodě z rusko-japonské války, pěchota v námořnických tričkách, dokonce Lenin začal ťukat na skleněnou rakev mumlajíc rozespale pusťte mne na ně. A začalo to lítat. Pořádnej dojemnej biják nesmí samozřejmě skončit jinak než pořádným funusem s dechovko a salutováním všech se všemi. Fakt šílené!!!! Rusáci u mně skončili, už takhle jsem přemýšlel zda si to vůbec pustit, protože maj u mně utrum za prachsprostou okupaci Ukrajiny, ale tohle byl pomyslný poslední hřebíček do rakve mého zájmu o tento primitivní stepní národ jehož domovinou má být střední Asie a ne civilizovaná Evropa. - ODPAD (23.02.2022)

Jsou americke vojenske propagandisticke filmy, cinske a Ruske. Tato detska pohadka o tzv. arabskem jaru je takovy rusky Rambo 4. Postavy jsou jen bud cerne, nebo bile. Dotrpel bych to do konce, ale kdyz se divate s lahvi rumu,zacne to byt zabavne. Zvlast ve svetle soucadne ukrajinsko - ruske valky , kde se "nejlepsi armada na svete" pekne ztrapnila.Jsou tu same banality , dramaturgicky je to hrozne. Vsechem filmovy cas si privlastnil hrdina Petrenko. (15.05.2022)

No… s ohledem na události roku 2022, a s tím spojenou informační rétoriku Ruska, mám celkem čerstvou a jasnou představu co znamená, když Rus řekne “podle skutečnosti” (tím totiž film začíná). Je mi tedy jasné, že jak film bude události prezentovat, se to v žádném případě nestalo, jen si Rus přeje, aby si dané konkrétní události takhle všichni představovali (tzn. v kostce: zlé Turecko a USA narafičili past a ubohý Rus na to v dobré víře skočil). Samotný děj skáče mezi linkou “rozpad Sovětského svazu” (1991) a linkou s událostmi okolo “Ruské intervence s Sýrii” (2015) završené sestřelením Olega Peškova (ústřední postava filmu). Hlavním cílem obou linek je vyklíčit Peškova jako příkladného hrdinu (co má ukázkové manželství, dvě děti, krásný byt - doma v kuchyni na zdi plakát k filmu Zvíře mimochodem!?). Jako příkladný Rus, Peškov špatně nesl rozpad Sovětského svazu, a ti co ho oslavovali, jsou dnes (tedy linka 2015) dekadentní, prohnilá kapitalistická hovada. Peškov sní o dovolené na Krymu (ten který v roce 2014 - tedy před rokem anektovali),  je to prostě do morku kostí hrdina vyznávající ty pravé/ryzí (tabulkové) hodnoty moderního Rusa. Toto líčení atmosféry (a postav okolo) zabere většinu filmu. K samotnému sestřelení dojde totiž až po hodině a půl (ze dvou hodin stopáže filmu). Samozřejmě, proto se ve filmu hodně povídá - uvědoměle samozřejmě. Když už dojde na akci v Sýrii (cca 1/4 stopáže filmu), ta je natočená bezchybně, poutavě a stylově. Tak dobře, že mě to svádělo k jedné hvězdičce. Akce sice vůbec nijak se samotným Olegem nesouvisí (když nepočítám záchranu jeho navigátora), důležité ale je že Ruský voják (ten dobrý) bojuje proti Americkému (ten zlý - podporující terorismus) a samozřejmě s přehledem vyhrává, protože je prostě morálně lepší člověk. Nejsme ušetřeni ani komentáře konce studené války!? Bylo totiž nutné aby zaznělo, že: “Rusko ji neprohrálo, ale bylo oklamáno… a až si to Rusko uvědomí, to se budou ostatní divit!” No já osobně se s ohledem na letošek (viz první odkaz) už divím. Jen asi jinak, než si scénárista filmu představoval. (15.12.2022)

Mistrovské dílo novodobé sovětské propagandy, které je třeba posuzovat práv v kategorii propaganda, až potom jako letecko-válečný film. Letecké scény jsou moc pěkné, je vidět po všech stránkách podpora letectva a Strany. Pozemní bojové scény ucházející, o Sýrii toho moc není, a je to zajímavý pohled druhé strany v tomto ohledu. Ostatní dějové linie snímek vhodně doplňují, není co vytknout. Podepsán: Dr. Goebbels mladší. 80%. (20.02.2022)

Taxem si včera říkal, jestli se podívat na nový válečný počin Sojuzmultfilmu Nebo, nebo ne. Nakonec jsem si to já nebožák pustil a můžu vám sdělit, že pokud byste měli v divácké krizi podobné dilema, tak určitě, kurva, Nebo ne! Nebolelo by tolik, kdybych si místo toho třeba vrtal nebozezem pravé varle, nebo tak… Jedná se totiž o patetickou propagandistickou sračku pro kvocientně atrofované hospodyňky á la Pekingvůd o tom, jak hrdinní, morálně dokonale ukotvení, něžní, citliví a za všech okolností filantropičtí pyjonýři z Rudé armády, převzorní otcové, synové, manželé, bratři, kamarádi a soudruzi, bezelstně osvobozují tentokráte Sýrii od hnusných tenoristů z Alkájdy a jejich ještě hnusnějších amerických přisluhovačů. Asi 15 minut vcelku slušně vypadajících bojových scén tu většinu hrací doby plave ve strojeném žluklém výtoku jakože patriotistických a rodinných hovnot, scénicky i dialogově působících asi jako ta nejkýčovitější a nejdebilnější reklama na účinný odstraňovač skvrn ze srpů a kladiv, které k totální lobotomii schází snad už jen v chumlech těch prkenných árijských fuckanů ladně pobíhající žlutoskvoucí labradoři nebo v koších na prádlo povahově dokonalých a chápajících manželek všech těch sociálně angažovaných, veskrze obětavých, kosmeticky skvostně pěstěných a rozkokošně nagelovaných modrookých krasnoarmějců ležící měkoučká, svěže vonící a infantilně žvatlající plyšová mrdka - Klálíšek Azurit. A když zde teď vidím tu záplavu čtyř a pětihvězd, přemýšlím, jestli si taky neprohnat frontální lalok deseticentimetrovou jehlou, abych příště lépe zapadnul. (18.02.2022)