Tristana

Mám pocit, že mi ve filmu asi něco ušlo. Nenávist Tristany, která je tématem celého filmu, jsem absolutně nepochopila, tudíž mi veškeré emoce a pnutí této hlavní postavy přišly jaksi nepatřičné a falešné. Nestačí mi, jen říct, prostě to tak je, vezmi to, tahle postava to myslí vážně. Ne ne, tenhle film by pro mě mohl být úžasný, kdyby mi jednání postav nepřišlo naprosto nelogické (i emocionálně). (04.01.2009)

Abych se přiznal, Krásku dne mám od Buňuela přece jen radši - je rozvernější a zároveň mnohem víc sarkastická než poměrně depresivní Tristana, jejíž ústředním tématem je zahořklost a z ní vyplývající nenávist. Nicméně v obou filmech se objevuje skvělá Catherine Deneuve a Tristana funguje především díky její přítomnosti a výbornému výkonu. Není to jen film o vztahu jednoho starého muže a nezralé dívky, ale taky snímek o společnosti své doby, o závislém postavení žen a o střetávání moderního světa se starými pořádky a hodnotovými žebříčky. Když se Don Lope konfrontuje s mladým umělcem a vyzývá ho na souboj, dostane místo přijetí výzvy ránu pěstí do nosu. I tak se mění svět, kde se ztrácí prostor pro starou patriarchální noblesu. Buňuel je břitký kritik pokrytectví starých měšťanských a šlechtických pravidel a z řady dialogů je znát jeho opovržení světem tzv. lepších lidí. Celkový dojem: 85 %. (03.10.2008)

Tento film stojí za to vidět především díky vynikajícímu hereckému výkonu Catherine Deneuve v roli Tristany. Jak vyjádřila přerod z nevinné tiché dívky přes život milující a lásku vyžadující mladou dámu v zatrpklou až pomstychtivou ženu, to doslova bere dech. Fernando Rey jí ovšem skvěle sekundoval, stárnoucího pokryteckého zvrhlíka Dona Lopeho ztvárnil více než přesvědčivě. Pod zdařilou obžalobou pokleslé morálky španělské střední vrstvy ve dvacátých letech minulého století se silným náboženským podtextem není podepsán nikdo jiný než věčný kritik a surrealista Luis Buñuel. (30.03.2020)

Moj prvy Bunuelov film a hned pecka. Scenar je vyborny : je o premene z nevinneho dievcata /Catherine Deneuve/ na staru zatrpknutu mrchu, ktora je zivotom maximalne otravena. K tomu sa pridava pribeh, ktory ani trochu nenudi, prostredie mesta Toledo 20. storocia potesi divakovu dusu. A za smutny a depresivny koniec filmu musim dat vysokych 87 % (16.04.2013)

Stejně jako u "Viridiany" nebo "Nazarina" se jedná o zdařilou adaptaci románu B. Péreze Galdóse. Děj knihy odehrávající se v Madridu 19. století Buňuel převedl do Toleda 20. let a přenesl tak na plátno atmosféru doby a místa, kde prožíval své mládí. Silně antiklerikální předloha se stala režisérovy ideálním podkladem pro účinnou a nadčasovou kritiku bigotnosti a pokrytectví zosobněného v postavě dona Lopeho. (27.06.2007)