Šedá zóna

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

Tichá, nenápadná ale zato mimoriadne, až desivo pôsobivá snímka odohrávajúca sa v koncentračnom tábore , rozprávajúca o zmysle života, smrti, viere a rovnako aj beznádeji. Film prakticky bez hudobného doprovodu, minimalisticky natočený, skvelo zahratý je jednou z ukážok a dôkazov, že americkí filmári dokážu rovnako ponuro a vierohodne natočiť a zachytiť európsku (svetovú) traumu, ako hociktorý špičkový iný európsky tvorca. Táto citlivo natočená látka sa im skrátka podarila. (28.11.2003)

Na druhou světovou válku by se nemělo zapomínat. Zvlášť některým lidem by se takové filmy měli pouštět denně. Film nás zavede do jedné z nejtemnějších částí lidských dějin. Ocitneme se na místě, ze kterého přináší jediné východisko pouze smrt. I když pár měsíců života navíc přináší možná nějakou naději. (03.10.2008)

Hodně nízký rozpočet obvykle zaručuje komorní podívanou, nikoliv i kvalitní film. Příliš „nepoznamenané“ šaty, žádné „špinavé“ kamerové filtry, Němci, Poláci i Maďaři perfektně ovládající angličtinu – jsou to sice detaily, ale u historického filmu detaily mimořádně rušivé. Podstatnějším handicapem je však znatelná dějová nesoudružnost. Prvních dvacet minut jenom tušíme nějaký tajný plán, ale stejně jako nacisté jsme zcela neznalí podrobností. Když se cíl snahy hlavních hrdinů zdá být jasný, objeví se polomrtvá dívka a to zdánlivě důležité ustoupí do pozadí. Podobný zmatek v koncentračních táborech možná panoval, ale divácky je to velmi unfriendly. Otravně bohužel působí i neustála snaha o navodění nanejvýš depresivní atmosféry – je příliš okatá a zbytečně pomáhá pohřbít velmi poutavé téma, resp. celý film. 60% Zajímavé komentáře: Douglas, moonlight (15.03.2006)

„Horím rýchlo. Prvá polovica môjho tela sa mení na dym. Stúpam z komína s dymom ostatných. Potom v popole zostanú ležať kosti a oni ich pozametajú a odvezú do rieky. A nakoniec sa vo vzduchu vznášajú len čiastočky nášho prachu. Ten prach je šedý.“ Nie je to druhý SCHINDLEROV ZOZNAM, ale napriek tomu odviedol herec (MINORITY REPORT) a režisér (KANSAS) Tim Blake Nelson kus poctivej historickej roboty. Okrem kvalitného scenára, ktorý je pôsobivý už z princípu, akiste pomáha desivá výprava a silné herecké výkony (Steve Buscemi, Harvey Keitel) aj od ľudí, do ktorých by ste to nepovedali (David Arquette). (18.10.2005)