Psíčci lorda Carltona

Chcete poznat pravé čistokrevného lorda, prototyp anglického gentlemana a  vzor cnosti a loajality? Miloš Kopecký je tu. A ním i neskonale půvabná Marie Drahokoupilová. V tahle svěží televizní hříčce z prostředí staré dobré Anglie mj. zaznívá otázka, kde je vlastně hranice mezi cudností a nestoudností Na dobu jejího vzniku (počátek normalizace) je ten lehce erotický nádech této inscenace docela pozoruhodný. Mohlo to být tedy krapánek kratší, ale jinak příjemné pokoukáníčko. (07.07.2023)

Miloš Kopecký ve zcela netypické herecké poloze, která ale není o nic méně okouzlující, právě naopak. Anglický lord, pravý gentleman, nebojím se toho slova, až asketické povahy, když už usoudí, že by po dlouhé odmlce bylo třeba splnit manželskou povinnost, tak u této bohulibé činnosti stydlivě zhasne. Krásná lady Carlton však tento počin vnímá jinak, než jako galantnost. A Božidara Turzonovová tu sice nemá velkou roli, nicméně její temperament, svěží hravost a kvalitní italština mě velmi mile překvapila. Troufnu si ji směle přirovnat k neméně půvabné Gině Lollobrigidě. Režisér Jiří Krejčík nám odhalil, že všudypřítomná cenzura může mít mnoho tváří. (28.07.2023)

Nesmysly! Žvaním, já přece tak žvaním! To špatně skončí. Měl bych říct pravdu. To by byla katastrofa! Ne, nic! Zapřít, nepřiznat, utajit! Utajit se tuto vpravdě pikantní aférku samozřejmě nepodaří a proto je tenhle anglicky střižený film Jiřího Krejčíka opravdu prvotřídní zábava v precizním hereckém provedení: za všechny stačí připomenout rozkošného Miloše Kopeckého v roli poněkud puritánského lorda, který je nucen meritorně prozkoumat sérii lechtivých fotografií, a Eduarda Kohouta v maličké roličce senilního vědce, jakousi (ne)přiznanou karikaturu Zdeňka Nejedlého. Staré dobré vědomí, že vše je na svém místě. A vždy bude. (05.11.2016)

Ze Psíčků lorda Carltona mi po letech od prvního zhlédnutí zůstalo v paměti snad nikde jinde mnou neslyšené či nečtené slůvko meritorně. Na domácí film své doby pak též neotřele choulostivá zápletka kolem erotických fotek s legračními plyšovými psíčky vedle ženských aktů, dialogy s přesahem do satiry na cenzuru, a půvabná Marie Drahokoupilová, pro mě snad nejkrásnější „femme fatale“ československého stříbrného plátna a televizní obrazovky z éry normalizace. Ani není divu, že v tomhle období znovu nastupující cenzury skončila taková satira na řádku let v trezoru. Ze svého kouzla však pro mě určitě toho moc neztratila a to vedle paní Marie i zásluhou výtečně napsaných a sehraných dialogů ve stylu suchého anglického humoru mezi Milošem Kopeckým coby jeho lordstvím a jeho tajemníkem v netypickém obsazení známého režiséra Juraja Herze. Ten mi zde dost evokoval soudobého britského komika Petera Sellerse a to nejen fyzicky, ale i přímo svou komikou s důrazem na hlasové i jazykové hrátky s cizím přízvukem. Potěšily i scény z autentických lokací dobového londýnského centra či atraktivní sekvence s natáčením televizní reportáže. Za sebe tuto černobílou komedii můžu doporučit, byť zápletce ve stylu jednoduché povídky s překvapivou pointou by možná k dokonalosti slušela o něco kratší stopáž s místy svižnějším tempem některých scén (návštěva z Itálie). ,,Pro pár nahotinek se svět přece nezboří..." :-) [85%] (08.07.2023)

V 70.roce vrcholí normalizace a film je o hlavním cenzoru spojeného království-vtipné Ve filmu jsou na svou dobu dost hanbaté scén, tedy spíše fotografie Marie Drahokoupilové, ta se později od scén distancovala  s tím, že to nebyla ona. Jedná se o podobný příběh herečky Fialové, která byla nahá ve filmu Divá Bára i ona popřela že by to byla ona. Juraj Herz nejdříve roli odmítl, s tím že už je režisér a navíc si nepamatuje texty. Krejčík však vymyslel že Kopeckému na záda lepili taháky pro Herze a  ten se musel naučit zcela nepřirozeně chodit,  protože se musel točit zády od kamery, Herze za to neměl dlouho rád. (21.02.2011)