HonzaBez

„Naskakuje mi z toho husí kůže!....No jaká jiná kůže by ti, Mistře Jene, mohla taky naskakovat, že...” Ať si kdo chce, co chce říká, ale za mě je České nebe úžasným vyvrcholeným celé cimrmanovské tvorby. Už v řadě předchozích her je řada hezkých odkazů na českou kulturu a historii a ono setkání některých našich českých velikánů v české nebeské komisi to krásně završuje. Nechybí řada ironických poznámek ("Karel Havlíček Borovský. To je chlapík. A jak trpěl pro český národ.....No trpěl, jel zadarmo do Alp.”), nechybí satira na český národní charakter („Tak počkejte, abych si to nepletla: otec vlasti, otec národa, praotec národa, miláček národa a... učitel národů, vůdce národa a zrádce národa. Tak tohle všechno my máme?”). A již samotným složením oné české nebeské komise (s praotcem Čechem a babičkou Boženy Němcové) se autoři této hry hrdě hlásí k tomu nejlepšímu z absurdity cimrmanovské tradice. A kdyby se to mé hodnocení náhodou někomu nelíbilo, tak tomu bych s klidem ukázal dveře a řekl: „Radecký, marš ven!”

"Přijde novej, mladej, ale to bude sekáč pánové, ne jako Já, ten se nezakecá.." Spolu se Záskokem jde v tomto případě o dvě mé nejoblíbenější cimrmanovské představení. Možná i proto, že velkou část hry zná člověk už z filmu Nejistá sezóna. Platí to zvláště o aktovce Vizionář, která je ve filmu uvedena téměř celá. Jediným rozdílem zde je obsazení smrtky, ovšem těžko říct, zda je v této roli lepší Zděněk Svěrák (viz Nejistá sezona) nebo Ladislav Smoljak (viz TV záznam samotné hry). Pokud jde o první seminář, pobaví jistě valná většina z restaurovaných nápisů Járy Cimrmana z liptákovské restaurace. V tom druhém je pak k popukání zejména přednáška o úspěších Járy Cimrmana na poli zemědělství. Toho universálního ptakopyska bych fakt rád viděl. To by panečku musely být "výjevy"...😃 A nemuselo by ty výjevy být v "troubě".😃 

"Poslyšte, to jsem se Vás chtěl zeptat. Co jsou tady všude za ptáky? Kachny... Jo, kachny“ Nejsou to jen ony legendární "kachny", co přibylo v porovnání s původní cimrmanovskou hrou Vražda v salónním coupé, a díky čemuž mi tento film přijde určitě lepší než samotná hra. Mě se třeba velmi líbí hudba Petra Skoumala, která téhle detektivce prvorepublikového střihu dodává tu správnou atmosféru. Celý případ, v němž se z oběti nakonec stává pachatel, je vskutku bizardní. Ale i ona další rovina filmu v podobě nerovného zápasu inspektora Trachty s jeho nadřízenými, kdy si inspektor Trčka postupně přivlastňuje nejen případ továrníka Bierhanzla, ale i vybavení Trachtovy kanceláře, je vlastně dosti bizardní. Cimrmanovskému duchu pak odpovídají též některé použité vyšetřovací metody (zatýkací kufr, mechanická figurína v podobě inspektorova dvojníka, pouštění vody do bot podezřelého apod.). Někteří možná budou vyčítat výběr Marka Brodského do role policejního praktikanta Hlaváčka, ale mě do této role skvěle pasoval. Stejně tak Jiří Zahajský v titulní roli, ač si asi umím představit, že někteří kovaní cimrmanologové by v této roli uvítali někoho více spjatého  s DJC. Za mě je to však takto lepší, protože díky tomuto hereckému obsazení vznikl zcela svébytný film, který vůbec není třeba srovnávat s onou původní cimrmanovskou hrou.

"Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno." Ač už je to víc zásluha "starého mrtvého klasika" (😃) nebo "nejlepšího žijícího českého spisovatele" (😃), tahle prvotina DJC se zpěvy a tanci je vskutku víc než povedená a v mých očích po opětovném zhlednutí uzrála na plný počet hvězdiček. Jednak se díky ní člověk dozví ono jakési minimum o "největším Čechovi", současně si pak může užít typicky absurdní cimrmanovský kus, v němž možná víc než humor hrají prim písničky, rýmovačky a tanečky. A hlavně si může užít Miloně Čepelku, jehož "děvče jako květ" je vskutku k popukání. Slovy klasika se tak musím ptát: "Erotika, erotika. Proč se nás tak mocně týká?"

"Vy to možná ani tak nemyslíte, ale ten divák si to tam najde…“ Jako milovník her DJC jsem si v tomto filmu primárně našel řadu hezkých ukázek z některých her tohoto souboru. Ten jejich výběr se určitě povedl, z onoho jakéhosi "the best of" mi snad chyběla jen nějaká ta hláška ze Záskoku, což, jak mi až dnes došlo, je dáno tím, že tahle hra vznikla až roku 1994. Samotný film je takový zajímavý mix mezi dobovým dramatem, které si bere na paškál téma umělecké cenzury za minulého režimu, a dobovým dokumentem. Vidět ve filmu, jak mohla vznikat inscenace hry Posel z Liptákova je určitě zajímavé, ač těžko říct, nakolik je to celé autentické (když samotná hra měla premiéru o mnoho let dříve než samotný film). Co mě tedy zaujalo hodně, byly pasáže, které naznačují i jisté napětí mezi členy hereckého souboru (včetně napětí mezi oběma tvůrci Svěrákem a Smoljakem). Jakoby pro tvůrce tohoto filmu neplatilo, ono "my nesmíme ani naznačovat"...

"Když to srovnám s výletem na Kokořín..." Nevím, zda se mezi hrami  DJC najde nějaká, která by se svou kvalitou dala s Dobytím severního pólu srovnávat. Snad jen Záskok má srovnatelný počet výborných hlášek, co zlidověly. Zde je ale ještě navíc výborná píseň proti trudomyslnosti krásně ironizující naši národní povahu ("Čech se přizpůsobil..."). Pokud jde jinak o hlášky, asi nepřekvapí, že coby hlavní vedoucí na našich táborech mám moc rád tu o tom, že "pravdu má náčelník".😃 A rád taky slyším, když někdo na naší poradě může říct: "Děkuji ti náčelníku, že jsi se mě zastal"...

"Na železnici dějou se věci, na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci." Švestka je první hra DJC, kterou jsem již dávno viděl v divadle na živo a již tehdy jsem se u ní výborně bavil. Ačkoliv je to hra o stáří a jeho neduzích (tj. o  neschopnosti udržet myšlenku a o neschopnosti myšlenku opustit), nemyslím si, že by na ní bylo znát, že sami její autoři ji psali již maličko v pokročilejším věku.  V semináři je geniální Smoljakova přednáška ve stylu projevů prof. Zdeňka Nejedlého, samotná hra je možná ukecanější než obvykle, vůbec mi to však nepřišlo na škodu. Hezký nápad je použití ženských masek, neboť se tím ty ženské postavy v typickém podání Cimrmanů stávají ještě vtipnější.

"Sbohem děti že to bylo hezké? Kam se hrabou Lojzovy Staré pověsti české… "  Hezká a vtipná ta satirická hra vzniklá těsně před listopadem 1989 (uvedena ale až po sametové revoluci) určitě je. Dobu svého původu přitom vskutku nezapře (viz třeba hláška "Čekáme na zprávy zvenčí a pokyny zhora…"). A seminář o Járu Cimrmanovi historikovi se mi snad líbil ještě víc (viz zejména pasáž o tom, že všechna důležitá historická data mají jednu společnou vlastnost a to sice nezapamatovatelnost.). A co si z této hry odnáším o naší mýtické hoře Blaník především? Nu přeci, že to byla noclehárna...:😃

"Plukovník Kolonel v bílých šortkách, řekne mu well, a vše je allright." Coby milovník hudby a opery zvlášť moc nechápu, v čem je tahle Cimrmanova hra slabší. Za mě je to víc než allright. Díky hudbě Jana Klusáka se spoustou odkazů na známé hudební motivy (včetně toho závěrečného ze Smetanovy Libuše) je to vskutku úžasná parodie. Ale i samotný námět o českém inženýrovi, který je oslavován indickým plantážníkem i britským guvernérem víc pro české řečičky než české ručičky, je super. Možná tu nejsou klasické cimmrmanovské hlášky, ale pěkné operní repliky ("Radujte se Indové, nastávají dny nové", "Pivo dodá síly, Plzeň zdraví Díllí…") tu jsou určitě. A tak mám tendenci všem škarohlídům říct: "Rozmysli si Jíro rozmysli, na své štěstí pomysli..."

"Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček! Se podívejte do zasedacího pořádku: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe." V případě této hry nám takový pocit, že se nám tu "stal takový... nepěkná věc!” Celé se to podobá absurdnímu divadlu, kdy se některé repliky i chování jednotlivých postav jen pořád opakují. Jen jednou je na scéně třídní učitel s ředitelem, pak se k tomu přidá školský inspektor  a nakonec pak i zemský školné rada. Nevím, ale úplně mi toto nesedlo. Seminář je oproti tomu určitě lepší.