Hříchy pro diváky detektivek

Hříchy pro pátera Knoxe byly úžasné, pokračování s Dagmar Veškrnovou považuji za značně slabší. Písničky v podání Zlaty Adamovské měly něco do sebe, ale Veškrnová se v nich doslova topí. Nelíbil se mi ani nápad, že Veškrnová bude každým dílem procházet zároveň jako jakýsi uvaděč či vypravěč, který bude přecházet z role diváka do role detektiva či jiné ( nikdy nezapomenu na epizodu, ve které Veškrnová a Dlouhý vystoupí z plátna, to bylo opravdu trapné ). Některé epizody měly švih, např. závěrečný díl s Jiřinou Jiráskovou. Jiné byly nudné a pachatel byl hned od začátku odhadnutelný. Za nejzdařilejší epizodu považuji asi díl, ve kterém vrah uškrcuje mladé studentky pomocí struny od kytary. (15.02.2009)

Podobně jako u adaptace Škvoreckého předlohy je kladem uzavřenost jednotlivých příběhů. Scénář napsal sám režisér Dušan Klein, který v úvodu každého dílu vítá diváky. Herecké obsazení výborné. Občas jsou některé scény ovšem nudné, děj nikam neposouvají, případně působí nevěrohodně - např. Dagmar Veškrnová v roli televizní reportérky sděluje informace o vraždě s takovým nadšením, jako by mluvila o návratu zlatých olympioniků (díl Noční stín). Zábavný je také převlek Veškrnové za muže (díl Pravdivá lež). Na rozdíl od Hříchů pro pátera Knoxe chybí výrazná dvojice vyšetřovatele a pomocníka. (19.09.2010)

Z tohoto seriálu mi v hlave utkvěla jediná věc – když Dagmar Veškrnová zpívá „ustřední“ píseň. Skutečnost, že za podobný zpěv bylo v minulých staletích upáleno na hranici mnoho žen a v dnešní pokrokové době jej beztrest-ně provozuje herečka, která se o dekádu dál stala dokonce první dámou našeho národa, jasně ukazuje na fakt, že ta inkvizice přece jen nebyla úplně zcestná. Tohle je totiž černočerná magie! (29.03.2010)

Ať mi nikdo nevykládá, že za tímhle nedomrlým následovníkem Knoxe bylo něco jiného než snaha pozvednout imidž budoucí paní prezidentové, která nám chtěla ukázat, že ona taky umí zpívat a zahrát třeba stopařku. Akorát že oproti Adamovské nemá charisma, nemá herecké nadání, nemá nic. A nedostatky, které se v případě Knoxe daly ignorovat díky celé té hře diváků na vyšetřování a "přímopřenosovému" nasazení, se tady už odpouštět nedají. (23.01.2015)

Otřesná formální stránka spojující v sobě papundeklovost normalizačních televizních inscenací s hereckých, pěveckým a pohříchu i režijním amatérismem. A slečna Dáša, abych zůstal gentlemanem, byla spíš špatným vtipem... Coby dovětek: Tato dřevní forma televizní interaktivnosti se s odstupem času jeví jako beznadějná slepá ulička. (29.06.2014)