Good bye, Lenin!

Nerealisticko bravúrne realistický film, ktorý svoje povie hlavne generácii, ktorá okupačný režim priamo prežila. Trefným spôsobom priblížené, že nie každý sa s ukončením režimu dokázal vyrovnať, mnohí nie dodnes. Je to síce trošku viac rozvlečené, no milé a usmievavé scénky stoja za to. Alex ako strojca televíznych novín nemal chybu! 85%. (25.11.2006)

"Mám hroznou chuť na sprähwaldské okurky." Přesvědčená komunistka přečká v komatu pád režimu a probudí se ve svobodné zemi. Aby z toho matinku nekleplo, děti jí kolem postele zřídí skanzen NDR. Vděčný nápad, který dává vzpomenout na francouzskou crazy Hibernatus, je využitý do mrťě. Vznikl příjemný, vlídný a vtipný film, který má jedno historické prvenství - je to vůbec první německá komedie, která se mi líbí. Gratuluju (i sobě ;-) 70 % (02.11.2004)

Vzpomínáte si na film Hibernatus s Louis de Funesem, kde museli rozmrazenému dědečkovi vytvořit kulisy života tak, aby měl pocit, že se probudil do "své" doby? Nemůžu se ubránit tomu srovnání. I když v tomhle filmu byly důvody k mystifikaci zcela nezištné, přesto mě naivita a hlavně krátkozrakost synova snažení udivovala. Vždyť nemohl tušit, jak dlouho bude muset předstírat, že je vše při starém. A to, co matce nakonec (když už v žádné popelnici nezbyl obal od totalitních potravin) předložil na videu, tomu by přeci nemohl uvěřit ani komouš. (18.09.2004)

O komedii nejde snad ani v jediném momentu celé dvojhodinové stopáže. Což ovšem není nutně na škodu. Námět sám o sobě je zlatý důl. Škoda, že z něj tvůrci něco nevytěžili. A zamrzí dvojnásob, že Wolfgang Becker se v průběhu stopáže zasekne na variaci jedné scény na tisíc a jeden způsob. Přesto je "Good bye, Lenin" dobrým snímkem, protože baví, byť ne skrze humor. Když nic jiného, tak se alespoň snaží o nějaké zúčtování s minulostí - zda úspěšně, trefně a důstojně je pouze a jen na vašem úsudku. Již proto je naprosto nesrovnatelný s naším "řachandovým" Pupendem, které je na první pohled sice hodně podobné, ale už na ten druhý je vše jinak. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (13.08.2007)

Zajímavý německý snímek s dost originálním námětem. Nabízí nám docela netradiční pohled na přechod režimu v NDR a jak se s ním různí lidé srovnávali. Daniel Brühl tu hraje kluka, jehož matka během nepokojů dostane infarkt a upadne do kómatu. probudí se za osm měsíců, kdy už je nový režim a o ničem neví. Protože byla zapálená komunistka a jakýkoliv stres by mohl zhoršit její stav, rodina se rozhodne ji v tom nechat. Tím začne nekonečný kolotoč šíleností, kdy se matku snaží udržet v onom starém režimu, a to od nábytku, přes sousedy a přesypávání potravin až po natáčení falešného zpravodajství. Má to určité kouzlo a rozhodně stojí za to to vidět. Brühl tu má dost dobrou roli. "Máte okurky?" (23.04.2021)