Fontána

Je to fantastická romanticky ladená sci-fi dráma od Darrena Aronofskeho. Má originálny a perfektný príbeh odohrávajúci sa v troch časových obdobiach, stredoveku, súčasnosti a budúcnosti, pričom všetko súvisí so snahou doktora zachrániť milovanú manželku, ktorá je smrteľne chorá, ale on urobí všetko preto, aby jej smrti zabránil. Spracovanie je vynikajúce, samotné podanie všetkých troch línií je skutočne dokonalé, každá ponúka svoj malý príbeh, ale najdôležitejší je film ako celok a to tu funguje úžasne, to, ako spolu súvisia, alebo spôsob, akým sú striedané si ma úplne získalo, je tu množstvo menších detailov, ktoré sa často výrazne prejavia v inej línii, takže k úplnému pochopeniu treba dávať skutočne pozor, ale nemyslím, že pochopiť tento film je úplne dôležité, každý si z neho môže odniesť to svoje a vychutnávať si tento úžasný zážitok. Tu sa ani nenájde nejaká scéna, ktorá by mi prekážala, film je vynikajúci od prvej do poslednej minúty, ale napriek tomu niektoré situácie ešte aj vynikajú, milujem všetky tie šepkavé minológy, ale úplným vrcholom je pre mňa budúcnosť, obzvlášť kratší dialóg o oslobodení Španielska z otroctva, ktorý má asi najsilnejší náboj, aký som kedy pri filme pocítil. Herecké obsadenie je vynikajúce, Hugh Jackman a Rachel Weisz vo svojich životných úlohách, ktorým sa už nikdy nemôžu ani len priblížiť, hlavne Weisz je tu neskutočná, ale skvelé sú aj zvyšné postavy. Réžia a technická stránka sú vrcholom dokonalosti, Darren Aronofsky má za toto môj nekonečný obdiv, film funguje perfektne po všetkých stránkach a k tomu ten fantastický audiovizuál, nič lepšie som nikdy nevidel, tu je prakticky každá scéna skutočným zážitkom. Fontána je jeden z najlepších filmov vôbec, čistá filmová dokonalosť, ktorá v sebe ponúka jeden úžasný rozsiahly príbeh, na ktorý ale musí prísť každý sám. Ale film funguje aj bez toho, po prvom pozretí to bol môj najsilnejší filmový zážitok vôbec, na ktorý som nemohol prestať intenzívne myslieť niekoľko týždňov aj napriek tomu, že som mu úplne nepochopil, ale po niekoľkých pozretiach už v tom mám úplne jasno a nemám tomu čo vytknúť. Film, ktorý môžem pozerať stále. 100% (12.08.2007)

Fontánu jsem prožívala jako putování ve vizuálně omamném království obrazů, symbolů a průniků dál i návratů zpět. Za doprovodu nadpozemských trubadúrů mi Aronofsky věnoval lístek na cestu časem, cestu za poznáním vazeb a vzorců, stavby a struktury, duši a mozku impozantního díla, které se prolíná ve zvláštní triádě. A to vše v mistrovském rámu zrakových orgií. Scény z přítomnosti v sobě místy měly bodavou jímavost a šíleně smutnou krásu. Ale pro mě z Fontány nevytryskla živá voda, která by pronikla až do srdečních komor, ani ohnivá naléhavost, která utáhne mozkové závity nadoraz. Na konci poutě se vynořila neodbytná myšlenka, že v tomhle království věčnosti je král zoufale nahý a že mi prostá trojjedinost (Otec, i syn, i Duch svatý:))) poselství nemůže přinést katarzi. Uvnitř jsem cítila prázdnotu a zpětně hodnotím Fontánu jako navoněnou zdechlinu. (23.04.2007)

Aronofsky se opět snaží úchvátit jak jinak než obrazem a zvukem a opět mu to prochází s ladností mistra, kdy po syrovém Pi a krutém Requiemu za sen přichází poetická, audiovizuální báseň zvaná Fontána, u které mimo jiné zjistíme, že odhadnout ve filmech přesnou hranici mezi filozofií/pseudofilozofií a uměním/kýčem je dosti subjektivní a spíše věc osobního vkusu každého jednotlivce... Zpět k Fontáně - zdánlivě komplikovaně rozjíždí 3 příběhy, které ale směřují k jednomu nevyhnutelnému konci a jedné, poměrně doslovné pointě. Problém vidím v trošku lacinném tlačení na slzičky, ona umírající osoba by vypadala a chovala se naprosto jinak, ale budiž, tato hra na efekt podpořená neuvěřitelným vizuálnem docela funguje... 8/10 (17.08.2008)

Úplně na začátek bych rád podotkl, že nejvíce si tento snímek vychutná divák, který o něm absolutně nic nebude vědět. Přiznávám, že jsem byl dlouhou dobu docela zklamán a dost věcí mi unikalo, pozitivní názor jsem si utvořil až pár hodin po projekci. Až na 'současnou' linii mi to připadalo jako 'audiovizuální onanie', která si hraje na něco čím není. Tím chci pouze říct, že jsem to považoval 'jen' za dobrý, nikoli výjimečný film, jako v tento moment. A on výjimečným zcela jistě je. Toto slovo sice nemá s kvalitou co dělat, ale jistě mi rozumíte, že? A teď už samotný komentář. Po opravdu velmi dlouhé době jsem měl tu čest zhlédnout film, po kterém bych neměl pocit promarněného času. Fontána je opravdu úžasná po všech stránkách. Aronofskému se podařilo spojit mystiku, symboliku a jednoduchý příběh s 'na oko' prostou režií - jednoduché záběry, neustále hudební podkreslení, které má "dotvořit" atmosféru... V první fázi se snaží zmást diváka, nedává mu žádné indicie, jen ho připravuje na následující dění, sledujeme trojici mužů, kteří pravděpodobně někdy v minulosti vkročí do pasti, dále jednoho z nich, klečícího u nádherného stromu, který pluje v obrovské bublině napříč vesmírem, nakonec jsme seznámeni se samotným hrdinou v současnosti a režisér nám pomalu předkládá indicie. Přestože podstata příběhu je nám neustále nabízena na stříbrném podnose, předkládané obrazy nám znemožňují tuto pointu přijmout, symbolicky se pak může jednat o parafrázi na nástrahy života. Vizualně je tento film dokonalý, téměř neutichající hudbební doprovod neruší, ba právě naoapak, byl jsem jím okouzlen. Stejné je to s herci, jejich herecké výkony jsou odzbrojující, dokáží diváka oslovit, získat si ho na svou stranu a donutí ho proživat s nimi své životy. Hugh Jackman předvádí přímo herecký koncert. Souhlasím i se zdejším názorem popisující dokonalost intimních momentů, něco takového se totiž jen tak nevidí, ať už je to pozorování šabalby dalekohledem nebo oba hrdinové ve vaně plné vařící vody. Přestože celý příběh je o strachu ze smrti (poslední kapitole), měl jsem pocit, že se zhmotnil můj sen, druhý den po projekci jsem nevěřil, že něco takového opravdu vzniklo. Je mi jen trochu líto těch, kteří znechuceně opuštěli sál, neboť nepochopili, že zdánlivá prostoduchost a jednoduchost je jen něčím mystickým, na co se nechali režisérem nachytat. Důležité je totiž jádro (ona mlhovina) a k tomu celou dobu směřujeme. (05.03.2007)

You do. You will. Fontána je dalším z filmů, o kterých spolu můžeme mluvit hodiny a hodiny, které budeme hodnotit stejně vysoko, a prostě si nebudeme rozumět. Nebudu proto řešit věci, které jsou čistě moje věc a jenom shrnu fakta, která nejde vykládat jinak než jediným způsobem - Hugh Jackman bez přípravy zasazuje nečekaně silný úder a ve své roli/svých dvou/svých třech rolích je pokaždé jiný a pokaždé jedoucí na plný kotel. Rachel Weisz mě naprosto zatloukla do země a rozdílnost její "Dare not pity Spain!" aristokratické panovnice a dnešní "obyčejné" ženy je ještě markantnější než u prve jmenovaného pána. Aronofsky velmi dobře odhadl stopáž a jeho těžce niterný a místy těžce komorní film je tak stravitelný bez nějakých významnějších obtíží. Obrazové ztvárnění je jedním slovem úžasné a hudba Clinta Mansella je dvěma slovy taktéž taková, např. z Death Is The Road To Awe přímo odpadávají kusy osudovosti. Spojení všeho výše uvedeného je co do počtu mrázů přeběhlých po zádech v mém žebříčku hodně vysoko, pročež "Behold - another 100% movie!" (25.07.2007)