Pád Třetí říše

Snad jen podotknutí, že bez atmosféry kina (jinde jsem ho neviděla) by snímek nejspíš ztratil hodně ze své působivosti, neboť například to dunění tanků, ozývající se v bunkru, bylo jednoduše dokonale mrazivé. Závěr filmu je nechutně patetický (ostatně, samotná "hlavní hrdinka" je hrozně nesympatická po celou dobu), ale nemohu kvůli němu zahodit předcházející události a hlavně skvostný výkon Pana Herce Bruna Ganze! (poznámka: dnes v noci se mi zdál nějaký sen s Hitlerem a hádejte, jak v něm vypadal - ano, tomuhle se prostě říká až brutálně věrohodný herecký výkon!) (09.05.2007)

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

Tragický, a proto nejjasnější doklad toho, jak může mediální masáž a uměle vyvolaná kontroverze vyrobit z průměrného, ne-li přímo špatného snímku filmovou událost. Scenáristicky nezvládnutý kolaps Třetí říše donekonečna klopýtá pouze okolo motivů padlého snu a rozmetené vize německé říše a diváci celého světa jaksi automaticky sypou z portmonek penízky a z kapes hvězdičky. I když Bruno Ganz v některých momentech decentně přehrává a líčení událostí posledních dnů války probíhá velice fádním, v podobnosti zoufalství jednotlivých postav i stereotypním a formálně velenudným způsobem. Jenže je to "událost", je tam Hitler a umírají tam - bez inscenačních zábran - lidé. Bohužel, pravdivá a realistická rekonstrukce se ještě nerovná dobrý film, což je věc, kterou si drtivá většina diváků v souvislosti s válečným žánrem posledních let pořád ještě neuvědomila. (05.09.2005)

Herecký koncert Bruno Ganze, jedno z nejlepších ztvárnění Adolfa Hitlera, jaké se kdy na plátna dostalo, a pro mě také jeden z nejlepších válečných filmů. Mrazivé a silné scény a perfektně ztvárněni ti nejvyšší představitelé Říše. Zejména Thomas Kretschmann je výborný. Atmosféra tak sugestivní, že jsem měla pocit, jako bych tam, ve Vlčím doupěti byla také. Při tomto filmu jste součástí historie. Říkala jsem si, "tak takto nějak, se to tehdy stalo..." Sledujeme nejen pád Třetí říše, kterou se tak šíleně snažil Adolf vybudovat a která měla být novým, lepším a "čistým" impériem a budoucností nového Německa, ale také pád jednoho malého chlapíka s knírkem a pronikavýma očima, který se svými činy zapsal jako jedna z nejzásadnějších, největších a nejkrutějších postav dějin. Film zachycuje jeho poslední chvíle a pád jeho moci a velikosti, když vidí, jak se všechno, co po léta budoval, ztrácí kdesi v dáli a lidé, do kterých vkládal naděje, ho dle jeho, zradili, nebo padli. Film je ještě autentičtější díky jeho osobní sekretářce, Traudl Jungové, díky jejímž zápiskům vůbec mohl takto vzniknout. Jaký vlastně Adolf Hitler byl? Takový, jak ho různorodě prezentují v mnoha filmových a literárních dílech, nebo takový, jak sám sebe znal jen on? (11.05.2007)

(1001) "Co všechno je potřeba vědět o Adolfu Eichmannovi: Oči: průměrné - Vlasy: průměrné - Váha: průměrná - Výška: průměrná - Zvláštní rysy: žádné - Počet prstů na rukou: deset - Počet prstů na nohou: deset - Inteligence: Průměrná / Co jste čekali? Drápy? Nadměrně velké řezáky? Zelené sliny? Jasné příznaky šílenství?" -Leonard Cohen, Květiny pro Hitlera (13.08.2017)