Pád Třetí říše

Der Untergang je pro mě v podstatě jen Herr ÜberGanz. To je asi trochu přehnané, protože koneckonců jen asi každá desátá z variací na scénu "Das war ein Befehl!" je vtipná (ovšem třeba pražský dopravní podnik nebo nejčerstvěji Pavel Kříž jsou na hranici geniality), ale v mém subjektivním žebříčku válečných filmů je Pád Třetí Říše v podstatě řadovým statistou. Němci ukázali, že se dovedou se svou historií vypořádat, a pojali toto dílo jako výpravou a vizuální stránkou velmi působivou sešlost v podstatě všech hereckých osobností své doby, ale kromě na prstech jedné ruky spočitatelných izolovaných záběrů mě to zkrátka nevtáhlo. A to je na dvě a půl hodiny opravdu málo. 70% (21.01.2016)

Chceme-li naplnit pojem umělecký dokument a hledáme-li vhodný příklad, PÁD TŘETÍ ŘÍŠE bude vždy určitě patřit mezi to nejlepší v naší nabídce. Mikrokosmos bunkru v zahradě říšského kancléřství, podzemní kasemata v zatahující se síti Rudé armády, laboratoř duší nejen těch dole, ale i těch na povrchu, nezadržitelný zánik ideologie, která nikdy neměla vejít ve skutečnost. Pozdní Thyssenovo prozření, vyjádřené výstižnou větou "Měli jsme za to, že máme před sebou bohy; bohužel se však ukázalo, žde jde pouze o polokretény" naznačuje rozporuplnou obojakost pozice většiny dobového německého veřejného mínění. Sebevraždy lidí jako Hitler nebo Goebbels za těchto okolností byly jen logické a předešly stejně formulované judikáty budoucího norimberského soudu. Anatomie zrůdné pokleslosti a hnusu, který má i svůj vnějškový lidský rozměr, je vždy inspirující. A hlavně varující. Nejen pro Němce. (27.08.2007)

I s odstupem let je Der Untergang skutečně silným zážitkem. Slavný producent Bernd Eichinger chytře sáhnul po stejnojmenné knize Joachima Festa a vzpomínkách nejmladší Hitlerovy sekretářky Traudl Junge, které vyšly pod názvem Do posledního okamžiku. Ostatně zpověď Jungeové rámuje celý příběh posledních dnů Třetí říše. A ačkoli se sama premiéry filmu nedožila, jejím vzpomínkám na roky po boku Vůdce byl věnován samostatný dokument Im toten Winkel - Hitlers Sekretärin. Díky tomuto materiálu je výsledný film mnohem hlubší a plastičtější zprávou o konci jedné tisícileté říše, která trvala pouhých 12 let a přesto nepřestává fascinovat a je důležité ji studovat do nejmenšího detailu. Tolik důležitých otázek a paradoxů sledujeme scénu za scénou a setkáváme se znovu s těmi nechvalně známými postavami historie. Obsazení je hodně zajímavé, například Eva Braunová - v době smrti jí bylo 33, ale zahrála si ji téměř čtyřicetiletá Juliane Köhler (známá z Aimée & Jaguar). A navzdory tomu hendikepu se stala velmi autentickou paní Hitlerovou. Trochu jiný případ je Magda Goebbels - v době smrti jí bylo 44, její představitelka je o 6 let starší Corinna Harfouch (proslavená jako Vera Brühne), za ni více mluvily její činy, nežli herecká akce. Bruno Ganz (jeden z nejlepších Hitlerů) a Alexandra Maria Lara (Traudl Junge) jsou pak prakticky ideálními představiteli. (19.01.2020)

Ke studiu druhé světové války, potažmo jejího průběhu a konce, mě nedonutil osobní zájem (spíše tedy nezájem), ani maturita z dějepisu, až tento film. Zpracování se zdá velice reálné a celý snímek je v podstatě postaven na hereckých výkonech, z kterých Vám půjde hlava kolem. Bruno Ganz je prostě skvělý, ale i ostatní postavy, z nichž sálá buď nenávist k Vůdcovým výrokům nebo naopak naprostá loajalita dovedená ad absurdum (šíleně mrazivá scéna, ve které matka zavraždí svých šest spících dětí), jsou zahrány s dokonalou přesvědčivostí. Jdu si pročítat materiály o druhé světové válce. 90%. 92 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (31.03.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Pro mne nejhorší z řady drásavých scén ve vůdcově berlínském bunkru v dubnu 1945 bylo zabití Goebbelsových dětí jejich "matkou" Magdou za asistence tatínka s pichlavýma očima a neárijským vzhledem dr. Goebbelse. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=nDT_AfNkeDs (18.09.2009)