Pád Třetí říše

Strhující a do jisté míry až dokumentárně autentické drama o posledních dnech říšského Führera Adolfa Hitlera a jeho kolosální říše. Rys dokumentárnosti je tak silný, že tento hraný film svou rámcovou strukturou doplněnou autentickým záznamem vzpomínek jedné z hlavních hrdinek (Hitlerovy osobní sekretářky Traudl Jungeové, na motivy jejíchž memoárů film vznikl) připomíná jakýsi hraný dokument, jimiž proslula třeba produkce televize HBO. Velmi zajímavé je také skloubení dvou dualitních světů - podzemního Führerova bunkru, naprosto izolovaného od dění venku (dotvářeného klaustrofobními záběry úzkých betonových chodeb a pokojů), a frontové linie neúprosně se blížící k berlínské vládní čtvrti (silné jsou především naturalistické scény, ať už přímo z frontové linie či z lazaretu). Ta izolovanost myšlení a atmosféry v bunkru je dokonalou metaforou faktu, proč sami Němci netušili nic o hrůzách, které se okolo nich děly a které mašinerie zrůdného režimu rozpoutala. To úžasné zjištění, že Hitler byl v osobním kontaktu galantní a téměř milý muž (ač zjevně psychicky a osobnostně narušený a vyšinutý), v podstatě nesouvisející s obecně známou tváří Vůdce, to vysvětluje i onu podivnou schizofrenii příslušníků SS, ale i obecně jakéhokoliv sociopata zneužívající své vysoké místo v systému. Vždyť všichni ti dozorci z koncentračních táborů, jakož i pohlaváři Třetí říše měli svou fungující rodinu, která je znala jako vzorné otce a manžely... Kapitolou samou o sobě je herecký výkon Bruna Ganze. Jestliže se různými televizními cenami ověnčený herecký výkon Roberta Carlyleho z televizního dokumentu Hitler: Vzestup zla blíží tomu, jak lze rekonstruovat mediální obraz Adolfa Hitlera, pak při pohledu na Bruno Ganze se díváte do tváře skutečnému Adolfu Hitlerovi. Úžasná herecká metamorfóza. Podobné filmy: Valkýra (12.06.2008)

Bruno Ganz předvádí opravdu úchvatný výkon. Viděl jsem už mnoho ztvárnění Hitlera, ale většinou to byly jen nechtěné parodie. Jeho gestika a mimika tady jsou propracovány do nejmenších detailů. Je zajímavé, že filmy jako Rain Man dostávají plné hodnocení především kvůli výkonům hlavního hrdiny, na rozdíl od Pádu třetí říše, který toho nabízí přeci jen víc. Film stojí na Ganzovi, jedné nechutné scéně a tísnivé atmosféře bunkru. Vše bohužel shazuje úmorná stopáž. (02.10.2010)

Bylo zajímavé sledovat Hitlerovy šílené myšlenkové pochody ("Ve válce jako je tato nejsou žádní civilisté."..."Např.Opice.. ty které nepatří do jejich tlupy vyženou a usmrtí.To co platí pro opice musí přece platit i pro lidi.") a to jak Hitler odkládá svoji sebejistou masku a odhaluje paranoidní a nevyrovnanou osobnost, přičemž se film věnuje i blízkým "Vůdce". Po delší době jsem se podívala na utrpení války z jiného pohledu než-li z pohledu Židů a mám rozpačité dojmy. Chvílemi jsem se ztrácela v tom kdo je kdo, jak už tu někdo zmínil-psychologie postav nulová a navíc délka filmu, ta byla utrpením zase pro mě:) Za mě slabší 4* (17.07.2012)

Humbuk kolem dalšího německého snímku. Je třeba uznat, že kinematografie našich západních sousedů teď vládne Evropě. Pád Třetí říše si vzal za cíl zmapovat jednání skupiny kolem Adolfa Hitlera v mezní situaci ruského sevření – tedy během posledních hodin před „Vůdcovou“ sebevraždou. Žádných zuřivých bojů se ale nedočkáme, boje se odehrávají mezi jednotlivými nacistickými představiteli, kteří si postupně uvědomují reálnost konce. Bez jakéhokoliv náznaku zodpovědnosti za spáchané zlo kamera přirozeně sbíhá na osobu Adolfa Hitlera, v té době už zbídačené paranoidní trosky. Skleslý, vzteklý, umíněný a především úchvatný Bruno Ganz a naivním mládím poznamenaná osobní sekretářka Traudl Jungeová (hraje ji skvělá Alexandra Maria Lara) jsou kostrou celého příběhu, příběhu, do kterého nepronikne ani paprseček slunečního svitu – pro zajímavost spolu hráli dohromady v již pěti filmech, mj. i v působivém Baader Meinhof Komplexu. A oněch paprsků tam chybí víc.. Ve výsledku rozmáchlá komorní studie bez kýžené katarze.. (07.06.2009)

Na můj souhlas s Civalem v dané věci 100% nestačí. Avšak musím připustit, že Druhá světová je mi natolik blízká, tatíček Áda je tak majestátní a Ulrich Matthes, jež ztvárnil Goebbelse, ještě o tolik hrůznějsí než byl Goebbels ve skutečnosti, že jsem snímek i přes pomalé tempo hltal. A ještě něco musím říct. Už mi přijde skoro trapná typická barva 2. světové války v nových filmech - jakási vybledlá barevnost. Je to snad úplně všude a už mi to trochu leze krkem. (30.07.2006)