Hotel Palace

Skvělý, báječně jsem se bavil, až na malé chvilky, jsem se neustále řehnil. Škarohlídi ať se jdou vycpat. Tady jde jen o zábavu, nic víc v tom nehledat. Bizarní postavy, absurdní situace, vynikající herecké výkony. Polanski mě nikdy nezklamal. Za deset!!! Srovnávat s Trojúhelníkem smutku je nesmysl, to je naprostá ptákovina. (11.01.2024)

Když jdete na film Romana Polańského, tak nějak očekáváte, že vás to strhne. Sázka na devadesátkové retro je trendy, vizuálně vyfintěná epizodní ad absurdum zábava ale nevytřepe z ošuntělého igelitového pytlíku na stodolarovky vyjma urputně tlačených floskulí a vtipů nic objevného. Rutinní kritika společnosti neprovokuje, náměty jen recykluje a v porovnání s typově podobným Trojúhelníkem smutku zaostává. Nevidím nadstavbu, nic nového, nic zábavného. Scénář je slabý, postavy kromě skvělého Olivera Masucciho nehmatatelné, rádoby specifická bizarnost je okoukaná a vlastně strašně jednoduchá. Velký smutek. (18.01.2024)

Dostal jsem víc, než jsem čekal. Úžasnou mozaiku bizarních postav na odlehlém, ale atraktivním místě. Žádný velký příběh, jenom absurdní podobenství s několika individuálními motivy plus neklidným očekáváním přelomu tisíciletí. Hodně jsem se umíval a párkrát i hlasitě zasmál. Ani mi nevadilo, že fórky často nebyly originální. Roman Polanski potvrdil, že umí nabídnout za málo peněz hodně muziky. Nejznámější esa ve filmu hrají jako o život a i méně známí herci s nimi po celou dobu drží krok. Rád se podívám znovu. (14.01.2024)

50 %. Další Polanského pokus o absurdní drama, tentokrát ale velmi nepovedený. Jestli má Hotel Palace nasrat, tak se mu to daří, ale nikoliv v rovině metafory nebo nějakého jiného přesahu, který by vyprovokoval k zamyšlení, prostě ze své vlastní samoúčelné podstaty. Občasný vtip, beckettovskou satiru a zjevné rýpnutí do zaslepeného společenského požitkářství tomu upřít nelze, to ne, nicméně řemeslně jde o nedotaženou, nekatarzní koláž bizarních mikropříběhů opřených o stereotypní postavičky, z nichž přinejmenším polovina ve filmu vůbec nemusela být. K tomu ty průměrné efekty… Fakt se snažím o objektivitu a nalezení nějakého smyslu, ale čím dál víc netuším, proč tomu dávám tolik procent. Snad z úcty k režisérovi, kvůli pár zdařile humorným momentům a asi proto, že mi to stojí za sesmolení tohoto komentáře. Kdyby snímek vznikl před dvaceti lety, asi bude úspěšnější. Přál bych mu to, protože žánr absurdní drama fakt můžu – a to i od Polanského. (02.01.2024)

Polański na stará léta zřejmě zešílel. Scénář je laciný a vlastně vůbec nedrží pohromadě. Spojuje ho prakticky pouze oslava Silvestra jednotlivých postav na jednom místě. Ovšem řemeslné zpracování jako pocta starému evropskému filmu funguje. Nádherná kamera a syté barvy byly pastvou pro oči. Nic víc, nic míň. Snad jen malé překvápko pro Čechy. A ta zvracející scéna? Snaha být cool jako nedávný Trojúhelník smutku? Zbytečná… (11.01.2024)