Bílé slunce pouště

Po delší době mám zase pocit, že jsem viděl úplně jiný film, než ostatní. Tak za prvé mi Bílé slunce pouště přišlo velice špatně odvyprávěné, jak ze strany scénáristy, tak především ze strany režiséra - většina scén na sebe vůbec nenavazuje a je tam mnoho mimořádně matoucích skoků v čase a prostoru. Dále je třeba poznamenat, že přestřelky jsou mdlé a humor slaboučký (pobavil vlastně jen podporučík letící z okna a Suchovův sen o "harému" složeném ze slovansky buclatých děvčat). Do třetice všeho špatného - postavám chybí jakékoli charakterové pozadí a i ten proklamovaný zlosyn Abdul působí spíš jako neškodný šašek (a nevím, kdo přišel na to, že je to nějaký "radikál" nebo náboženský fanatik - nic takového není ve filmu ani naznačeno). Kde se tedy vzaly ty dvě pouštním pískem zaprášené dvě hvězdy? Inu jedna je za vosí pasy těch Turkmének a pěknou tvářičku Gjulčataj, ta druhá zase za velice povedenou kameru. Nic víc už se chválit nedá. _______________ Pacco: Jakých Arabek? Tam nějaké byly? :) (02.05.2010)

Legendární sovětský film, odehrávající se za občanské války v Rusku a pojednávající o osudech válečného veterána Suchova, který stojí před nečekaným úkolem ochránit jakýsi harém před pomstou povstaleckého vůdce Abdulláha. Scenáristická legenda Rustam Imbragimbekov (host na LFŠ 2006, autor např. UNAVENI SLUNCEM či LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO) se teprve "rozjížděl" a na konečné podobě je to znát. Výsledkem je dost nevyvážený mix komedie a dramatu. Komediálně laděná první půle, jehož humor stojí především na protikladu vojenský drill vs. křehké ženštiny z harému, se sleduje jedním dechem. Druhá půle pak sleví ze své grotesknosti, nabere nečekaně vážný tón, přibydou v ní hrdinná úmrtí, trocha zbytečného patosu a hodně střílení. K tomu připočtěte poněkud zmatený střih a vyjde vám filmeček, který na jedno zkouknutí oceníte, ale nestane se vaší srdeční záležitostí. (31.07.2006)

Film napůl cesty mezi komedií, dramatem a akcí. Životem protřelý rudoarmějec Suchov během své cesty přes poušť domů vyhrabe do písku zakopaného Saida, který se svou vděčností rozhodně netají a později je mu přidělen na starost harém muslima Abdulaha, který je odhodlán zabít manželky aby uchráníl svoji "čest" a to i za cenu obětí z řad jiných lidí. Komedie s dramatem jsou velice těžko slučitelné pod podmínkou, aby zároveň působily v hotovém díle vyváženě. Komické momenty (Suchovova představa polygamie) se neodehrávají současně s dramatickými, tím se vytváří pomyslná dělící čára mezi oběmi částmi, jediná postava, která zvládázároveň působit dramaticky i vtipně najednou je celník Vereščagin. Svět hlavních hrdinů je jako vymalovaný černobílými barvami, dobrý Suchov, Said, Petruša a Vereščagin jsou hrdinové veskrze kladní, Abdulah je klasická záporná postava s jedním rysem navíc, který ho motivuje k jeho jednání. Tím je islámské náboženství a jeho zkostnatělé tradice. Abdulah je těmito principy prožraný skrz naskrz do té míry, že jsou vykresleny jako hlavní důvod jeho záporné povahy. (13.06.2008)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 16.7.1972+OBNOVENÁ SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 3.10.2010 (R: STV 1 = 2.10.2011), réžia slovenského znenia = (ČST Bratislava 1971) - Ruská paródia na westernový a dobrodružný žáner, ktorú ale tvorcovia nemohli dotiahnuť do úspešného nadčasového konca, pretože nepochytili remeselnú zručnosť amerických súdruhov. :-) Snažili sa však v rámci svojich možností statočne a STV nám to navyše ponúkla v pôvodnom slovenskom dabingu z roku 1971. Takže za 3. (5.10.2010) (05.10.2010)

Fjodor Suchov je takovým nezdolným mužikem v téhle velké, širé poušti, válečným veteránem občanské války, který v imaginárních dopisech vzpomíná na svoji milou ženu, kterou nechal kdesi doma v Rusku. A že turkestánská poušť je veliká a někdy krutá, zachrání z jejího vařícího písku povstalce Saida, který umí být velmi vděčný. Čistou náhodou se mu pak ještě do cesty připlete zachráněný harém jednoho radikálního Abdula. A jeho manželky musí zemřít, když on je už nemůže vlastnit. Jenže Suchov razí heslo : „Žena jest také člověkem.“ a tak těch pár mladých Arabek bude chránit jako poslední kulky v nábojnici. Jelikož nepovažuji eastern za žánr, ale pouze jakýsi kvazipojem, tak nebudu na Bílé slunce pouště pohlížet jako na žánrový film, ale na sloučeninu - a to sloučeninu velmi nekonzistentní - několika žánrů dohromady. Mezi dramatem a komedií je velká propast a překonat ji v jednom filmu není jen tak, s jistou mírou cynismu by se to možná dalo, ale tu Bílé slunce pouště nemá. Takže se tu střílí s vtipy i kulkami a umírá se tu stejně lehce jako mluví. Jediný, kdo tu opravdu zažívá nějaký boj není neprůstřelný janek Suchov, ale bývalý celník Veršagin, který jediný dokáže vytvořit věrohodnou postavu a stát oběma nohama na obou březích propasti bez toho, aby jako janek Suchov neustále přeskakoval z jedné strany na druhou. (21.08.2007)