Déšť

Ďalší silný film z Iránu zapadajúci do typickej škatulky tejto krajiny (v jednoduchosti je krása). Mix love story so sociálnym presahom s pôsobivými výkonmi nehercov, ktorá ľahko očarí vaše emócie. Majid Majidi (aj na ct vysielané Nebeské deti - naprostý majstrštik iránskeho kina a Farby Raja - takisto mimoriadne silný film) tentokrát o kúštik zaostáva za svojimi najlepšími filmami a hranica pôsobivosti a kýču je tentokrát viac blízko seba ako v predchádzajúcich filmoch, ale aj tak dávam mojich 3 1/2 nahor. P.s. pre tých čo videli Nebeské deti - aj tento film má krásne bežecké scény (10.03.2005)

Íránská kinematografie si mě získala svou-pro nás značně rozdílnou tématikou i formou zpracování, kterou velmi citlivě převádí na plátno (jako např. Želvy mohou létat nebo Barva ráje). Naprosto jiná mentalita je tu evidentní. K takovýmto filmům musí být člověk opravdu vnímavý. Tento snímek mě sice neohromil, jako již zmíněné, ale přesto si za své citlivé a leckdy i úsměvné ztvárnění jen tak tak ty 4 hvězdy zaslouží,65%. (26.01.2017)

Pre mňa zatiaľ najkrajší Majidi. Lateef ako hrdina má krásny prerod z nezodpovedného chuligánského mladíka na dospelého muža, túžiaceho pomôcť tým čo toho veľa nemajú - motivovaný láskou a túžbou. V tej najkrajšej podobe. Je to romanca bez slov a bez odozvy. Je to o pochopení Afgáncov cez oči mladého Íránčana. Baran je príbeh ktorého prostredie pôsobí bezútešne, spustnuto a chudobne, bez života. Postavy v ňom sú ale plné snahy udržať si pokoru a pozitivizmus aj keď je to dakedy ťažké. Sonda do zmýšľania a sonda do ľudsky čistých hodnôt, ktoré sa práve menia kvôli tej láske. A plus dážď a sneh. Posledný záber ako metafora pominuteľnosti len poukazuje že dobré skutky často krát zostávajú bez odmeny. Krásne. (08.11.2018)

Na rozdíl od většiny komentujících mi nepřipadá hlavní hrdina jako nesympatický, nebo špatný herec. Naopak, velmi mne bavil jeho přerod z bezstarostného, protivného až zlého floutka v mladého zamilovaného muže, který pro lásku udělá cokoli. Je zajímavé sledovat jak rozdílně může být pojem láska vyjadřován v jiné kultuře a přestože nevidíme vlastně žádný tělesný kontakt, žádný dialog, ten cit je doslova hmatatelný. Jak jsem toho kluka na začátku snímku neměl rád, tak jsem mu to štěstí na konci hrozně přál. Otevřený závěr je pak asi tím nejlepším, jak mohl film dopadnout... (30.11.2022)

Majidiho filmy jsou známé svojí lidskou čistotou, ale i utrpením, smutkem, který nás v těch našich podmínkách nutí mnohdy k zamyšlení na co, že si to vlastně tady stěžujeme. Pro mě je nepochopitelná situace v této zemi a už vůbec si nedovedu představit, že bych tam mohla v těch podmínkách, které byly nastíněny existovat. Absence mluveného slova mezi hlavními protagonisty byla sice evidentní, ale o to víc hovořily výrazy jejich očí. Ty mluvily za všechno, od zloby, smutku, nenávisti, poznání až k pochopení a lásce. Ačkoliv je to velmi citlivý až poetický příběh, tak mě přece jen oslovily víc Majidiho jiné filmy, například Božské děti. K tomu mírně negativnímu pocitu přispěl žel i Lateef, kterého hrál Hossein Mahjoub, kde se přiznám, že mně tam moc nesednul po herecké stránce a celkově mně byl nesympatický. Neptejte se proč, v ženách aby se jeden vyznal....... (06.11.2014)