Dva muži ve městě

Klasický francouzský film jsem si včera po desetiletích zopakoval. Dojmy, které jsem si odnesl, jsou poněkud rozporuplné. Poetika detektivního žánru, na které je film postaven, se v řadě momentů dostává do rozporu se způsobem zobrazení a pojednání některých scén. Nejvíce je to patrné v úvodní části, líčící idylická setkání Strabliggiho s Cazaneuvovou rodinou, zcela nepropracována zůstává milostná náklonnost Cazaneuvovy dcery k Ginovi, hodně hluše vyznívá i zachycení jeho druhého vztahu k vnadné bankovní Anglofrancouzce. Klady a silná místa na druhé straně převládají tam, kde jde o skutečnou drsnou krimiatmosféru. V mnoha ohledech to platí pro soudní scény i vlezlé fízlovství posedlého vrchního policejního inspektora Goitreaua. Tento záběr má obecnější platnost: ukazuje, že i v demokratickém státě mohla - i může - často policie propadat chování, které do toho estébáckého či gestapizujícího nemusí mít zas tak daleko. Štvanice na zušlechtěného člověka končí tragicky: nedobrovolnou smtí oběti, která ke svému hrůznému činu byla dohnána protidemokratickým chováním svého policejního antipoda. Řadu viditelných slabin režie i scénáře přetrvávají dva skvostné herecké výkony: Delonův a Gabinův. Při závěrečné scéně - vrcholném okamžiku jinak spíše průměrného díla - , v níž jde Gino na smrt, obě skvělé herecké kreace vrcholí. Patok nechuti a odstupu od justičních orgánů, největší přání mladých hlavních hrdinů filmu i jeho hlavní kritické poselství, nejlépe vystihuje strachem ze smrti stažená tvář Delonova hlavního hrdiny. Tato část jeho myšlenkového jádra je evidentně nadčasová. Pro kvalitu obsahu i dosahu filmu také jednoznačně určující. (12.08.2008)

Naozaj špičkový film z čias, keď Francúzi robili snáď najlepšie filmy v Európe minimálne a snáď lepšie ako aj v USA. Gabin a Delon je neskutočná dvojica hercov, tu čiastočne obohatená aj pánom Depardieu v malej vedľajšej role. Keď sa raz už dostanete do basy, recidíva vás neminie. Aj keby ste sa chceli zmeniť, recidívu vám nejaký ten "slušný policajt" rád zabezpečí. (11.05.2021)

Rapídne viac stráviteľnejší snímok, ako posledná skúsenosť s týmito dvoma osoba v jednom filme, ktorý bol priebehom ďaleko viac za hranou (Sicílsky klan). Námet ako taký, je bežná prax v realite. Kurátori bežne ručia za svojich "klientov", no tu je dopad ďaleko viac závažnejší. Delon ma príliš ako herec nebaví, Gabin je zas tradične nadpriemer, pričom kvalitu nahor ťahá najmä samotný príbeh .. (13.12.2021)

"Otázky tady kladu já a záznam v rejstříku trestů máš ty." Takže role máme rozděleny a mně zbývá ještě dodat, že vychovatel Cazaneuve je ten, který věřil ve spravedlnost. A já jsem ten, co neklade otázky, nemá záznam v rejstříku, ze zkušenosti nevěří v justici a taky nevěří v polepšení zločinců. Přesto jsem Ginovi, výjimce potvrzující pravidlo, docela fandil a dost jsem si užil, když srovnával účty s komisařem Goitreauem. Jinak ovšem nepatřím mezi největší příznivce dobráků z rodu Kajínků a tak ve mně jejich osudy nedokáží vyvolat nějaké větší emoce. Nicméně tento snímek je velmi dobrý a určitě svým poselstvím přispěl k diskuzi o zrušení dosud nezodpovězené francouzské národní hádanky: Čí krk dokáže rozpůlit gilotinu? (26.12.2017)

Nič tu nebolo naviac, nič nevytŕčalo. NIČ! Práve tá prísna úspornosť a presnosť - prítomné od scenára, cez herecké výkony až po samotnú réžiu - umocnili krutosť tohto snímku až na(d) mieru únosnosti. Úporná snaha a nezlomnosť si poradia so životom, nech je krutý ako len chce. Pri konfrontácii s fanatickým systémom, konštruktom z ktorého vyprchali posledné znaky ľudskosti... tam nejde uhrať ani len remízu. (28.06.2008)