Ostrov

Brilantní ukázka parametrické narace ve filmu o rodině, která žije na ostrově bez sladké vody, a tak si musí vodu dovážet sama z pevniny. Rodinu vlastně tvoří dva světy - svět dospělých žijících jednotvárným životem plným práce a svět dětí (dva chlapečci, kteří skoro připomínají postavy z Ozuových filmů). Ritualizovaný život dodává filmu rytmus, rodina je dokonale harmonická, muž a žena žijí v rovnováze (pravidelné střídání u veslování loďky) a stejně jako děti nepotřebují slova (ve filmu zazněly jen školní písně). Šindóův film je skutečným němým filmem, kde není potřeba slov, nejen hluchým filmem, kde dialogy pouze neslyšíme... Kdyby mi někdo držel pistoli u hlavy a chtěl po mně deset nejlepších filmů všech dob, Ostrov by mezi nimi byl. (13.01.2006)

Z filmu mám trochu rozporuplné pocity. Neustálé opakování těch stejných aktivit a vyloženě rutinní život postav mě k mému překvapení ani tak moc nenudil. Jako ukázka tvrdého života japonské nižší třídy rozhodně velmi dobré. Iritovala mě však počáteční naprostá bezemočnost muže a ženy, která se v průběhu filmu (až na menší záchvěvy) vlastně příliš nezměnila a konec mě, co do počínání hrdinů, docela zklamal. A navíc ta myšlenka jedné krátké dovolené připadající na celý rok neustálé dřiny…ubíjející. Celkově průměr, film, tak jak byl nastaven, mohl zvednout už jenom jiný závěr. (19.11.2012)

Zobrazenie ťažkého života štvorčlennej rodiny je hlavne cez dlhé scény nosenia vody loďkou na závlahu vyprahnutej zemi a pitie z neďalekej pevniny. Následne treba vodu vyniesť vo dvoch geletách na ramenách do strmého kopca, kde obývajú skromný príbytok. Syzifovská drina sa môže zdať z dnešného pragmaticky rýchleho sveta nudná, ale nie je to tak. Ako aj dnes, tak aj v príbehu býva každé zaváhanie tvrdo potrestané ( scéna s vyliatou vodou ). V rodine panuje symbióza, každý má svoj diel práce a mlčky ho znáša. Či už je to zúrodňovanie pôdy vytrhávaním pňa s koreňmi zo zeme, alebo prvým úlovkom ryby jedného zo synov. Na prvý pohľad bezútešný život má v sebe aj svoje čaro v maličkých radostiach ( spomínaný synov úlovok ). Film pôsobí ako očistec, nie sú potrebné slová, všetko je vyjadrené obrazom a nádhernou hudbou Hikariho Hayashiho. (28.06.2011)

Výborný film s prvkami neorealizmu. Vo filme absentujú slová a celý je postavený na obrazotvornosti kameramana, ktorý sníma decentné herecké výkony hlavných predstaviteľov. Film ostrov je filmovou básňou , ktorá hovorí zaujímavo o jednoduchých životných peripetiách a radostiach. Každá jedna scéna, ktorá sa dotýka určitej témy - či už je to pohreb, oslava, detský spev, alebo deň voľna v meste - to všetko je na snímané a ozvučené neuveriteľne emotívnym spôsobom, čim vyvoláva v divákovi presne tie emócie, ktoré si scéna na dotvorenie atmosféry vyžaduje. Shindo vytvoril poetický, pomalý film, ktorý je vo svojej podstate krásny a veľmi ľudský - postavený na detailoch, v ktorom formálna stránka je rovnocenná s príbehovou. Pre mňa veľmi príjemný zážitok. (03.04.2012)

Nezúčastněné pozorování tvrdého života čtyřčlenné rodiny, obývající ostrov, který je bez sladké vody, zato oplývá dostatkem vyprahlé země, skalisk a soli. Vytržením ze stereotypu povinností je jednou za čas podzimní slavnost anebo výlet do města, který se poštěstí díky výjimečně ulovené rybě. Monotonnost plaveb za sladkou vodou, následné zalévání rostlin a dalších povinností vytváří zvláštní atmosféru téměř až transu, která je ještě podpořena poetickými záběry mořských vln, pohrávajících si se šiškou, plující chobotnicí nebo rozvlněných stébel obilí. Odevzdanost postav osudu jen podporuje civilní herectví, které se většinu stopáže omezuje pouze na nejjemnější mimiku a nejen tím evokuje neorealismus. Přes všechnu lopotu lze ale z postav cítit harmonii a dojem, že jsou opravdu šťastné. SPOILER Nádech tragiky potom přináší až smrt dítěte. RELATIVNÍ KONEC SPOILERU Ta přichází právě ve chvíli, kdy na pevnině probíhají oslavy za odpalování ohňostrojů, což ještě zdůrazňuje izolovanost rodiny od okolního světa. Jakkoliv je ale bolest velká, život jde dál a je třeba se vrátit do koloběhu povinností (byť zdůraznění žalu emociálním výstupem, myslím si, nebylo nutné)… OPRAVDOVÝ KONEC SPOILERU (13.06.2011)