Ztracený transport

Vetsina valecnych filmubje tocena z pohledu muze, s muzskym reziserem. Muzi jsou zde grdinove nebo obeti valky. Tento film je zenami vedene drama- Nemka, Nizozemska Zidovka a Ruska. Postavy jsou ciste fikce a mezi nimi je zenska energi a jsou zensky silne. Tento feministicky a lidsky film je tak o empatii, soucitu , soudrznosti a pratelstvi. Je to pribeh odvahy. Uprostred ruin konce valky musi zeny prekonat vzajemne rozdily, aby prezili. (09.11.2022)

Mladá německá vesničanka, holandská Židovka a ruská odstřelovačka - tři ženy, které okolnosti na jaře roku 1945 svedly dohromady a které, přes počáteční vzájemnou nedůvěru a nepřátelství, postupně odhalují lidskost a vzájemný soucit. Uvíznutý deportační vlak s židovskými vězni v již Sověty obsazeném východoněmeckém městečku na konci války - to chápu jako tu inspiraci skutečnou událostí, avšak samotný příběh a jeho hodnověrnost beru trochu s rezevou. Vnímám to spíš jako snahu ukázat, že nepřítelem není národ, víra a obyčejní lidé, ale ideologie a fanatismus, které na ty lidi působí. 60 %. (11.01.2023)

Z koncentračního tábora dorazil vlak plný dobře živených, dobře oblečených mužů a žen s hřívou po ramena. Uvízl ve vesnici plné nacistických prasat, se kterými se jakoby všichni skamarádili a hlavní starostí, hned po jídle, bylo ušití nových šatů. Překvapivě se Rusové pokusili jen o jedno znásilnění, které ovšem četařka zatrhla. Tak se místo radovánek starali o krajně nesympatické arogantní týpky s tyfem, kteří bůhví proč nabyli dojmu, že je to jejich povinnost. Ovšem péči věnovali hlavně inženýrům, které měli ti zlí Rusové v plánu čmajznout a šup s nimi do Ruska. Moc se jim to ovšem na rozdíl od Američanů, kteří poskytli azyl fašistické inteligenci, nepovedlo. Často v poslední době čtu moudra našich hlav pomazaných, že určitý národ je třeba totálně vyhladit, neposkytovat jim zdravotní péči, vyhodit je z bytu, z restaurací, z hotelů, ze sportovních klání i z našich vysokých škol,  sebrat jim veškerý majetek a to vše se také tak děje. Film mě dovedl k myšlence, kde je vlastně dnes fašismus a celkem jsem se zhrozila. Celkem hodně. Jinak film jako takový nestojí za nic. (25.12.2022)

V dubnu 1945 vyrazily z koncentračního tábora Bergen-Belsen 3 vlaky. Jeden po cestě osvobodili Američané, jeden dojel do Terezína a poslední zůstal 22. dubna 1945 viset v Německu u Tröbitzu. Našli ho Rusové a bylo v něm asi 2500 věznů. Protože mezi vězni propukla epidemie tyfu, izolovali vězně ve zmíněné (vylidněné) vesnici, aby zabránili šíření nemoci. O dva měsíce později předali přeživší do rukou Červeného kříže v Lipsku. Do této historické události (další reference) je zasazen děj filmu. Věnuje se 3 ženám (jedna z vlaku, druhá vojanda a třetí místní). Jejich příběh je evidentně zcela fiktivní a v mnoha momentech vykazuje neskutečné prvky naivity. Jednoduše protože se snaží být až křečovitě nestranný a nestereotypní. Žádné černo-bílé postavy, žádné šablony (dobrý-zlý), žádné “zvolené strany”. Prostě jen vypráví relativně nudným způsobem příběh zmíněného tria během těch dvou měsíců onoho tyfového lockdownu. A to je celé. (18.10.2022)

Film, ktorý hovorí o jednej udalosti, ktorá sa mala stať na konci 2.sv. vojny. Neviem, či je to pravda a ani sa mi to nechce zisťovať. Film poukazuje na rôzne prejavy ľudskosti, zvrátenosti, fanatizmu a obetavosti. Vychýdza mi z toho, že veľa z toho je pravda, len sa to prihodilo viacerým ľudom počas celej vojny a období po nej. Tu je to podané ako príbeh troch žien a tak nejak divne podaný. (16.10.2022)