Á Ferð með Mömmu
Roadtrip with Mom
Na ceste s mamou
Driving Mum
Režie:
Hilmar OddssonScénář:
Hilmar OddssonKamera:
Óttar GuðnasonHrají:
Þröstur Leó Gunnarsson, Kristbjörg Kjeld, Tómas Lemarquis, Arnmundur Ernst Backman, Björn Stefánsson, Pálmi Gestsson, Elva Ósk Ólafsdóttir (více)Obsahy(1)
Jon je muž středního věku, který žije se svou starou matkou v odlehlé části Islandu. Jeho matka je žena, která má vždy ve všem jasno. Když matka zemře, syn zcela samozřejmě splní všechny pokyny, co má dělat po její smrti. Jon svou mrtvou matku učeše a oblékne, posadí ji na zadní sedadlo svého starého auta, vezme s sebou věrného psa Bresnefa a cesta na druhý konec země, na místo, kde mu matka řekla, že ji má pohřbít, začíná. Doprovázet zesnulého na poslední cestě je přirozeně většinou smutná věc. V této černé komedii je však veselo. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (18)
75 %. Rozvleklé absurdní drama s bizarním humorem. Celý příběh je trpký a protkaný na jedné straně realistickou osudovostí, na straně druhé náznaky surrealismu. Až by jeden rozmýšlel, co vše je realita a co Jonovy představy... Každopádně hodně brzy pochopíte, s jakým filmem máte tu čest. Širokoúhlé záběry ve stylu „obdivujme krajinky“ vcelku atmosférické, dobře doplněné Kõrvitsovou křehkou hudbou. Snímek určitě není pro každého a sám bych v rámci žánru i regionální kinematografie sáhl po jiných kouscích. Uražený však jistě nejsem a nemálokrát jsem se minimálně pousmál. ()
Islandské filmy jsou především vizuálně specifické. Příroda tak odlišná od té pevninské jim dává punc obrazové originality. Tenhle film to dotáhl ještě o levl výš, protože je černobílý, a tak nabízí vizuál umocněný na druhou. Prostě bomba! Stejně tak hudba. Je minimalistická, žádný orchestr, jen smyčcová sóla, ticho, žestě, zase dlouho nic, pak sborový zpěv. Zvuková a obrazová stránka ve výjimečném souladu. A v téhle zvukoobraznosti veze hlavní hrdina ve starém autě pohřbít mrtvou mámu... Film je to pocitový, něžný, snový, možná až surrealistický. Sem tam vás něco rozesměje, ale o komedii se mluvit nedá. Jde spíše o situace, do nichž hlavního hrdinu dotlačí okolnosti a taky prozření. Protože ta cesta je spíše cestou k poznání sebe sama. 85% ()
Pekná islandská klubovina. Starý mládenec (v starej fordke), psíček a mŕtva matka na zadnom sedadle, ktorá ožíva podľa hrdinovej potreby, sa vydávajú naprieč krajinou za... veď viete, cesta je cieľ. Minimalizmus, absurdnosť a žánrový naratív road-movie pripomenú z väčšej časti Jarmuscha (a z menšej Akiho Kaurismäkiho) a magicko-snové prvky zasa Felliniho. Spomenúť musím tiež meditatívny, prevažne husľový soundtrack a uhrančivé, širokouhlé kamerové kompozície. ()
Tenhle hořkosladký mix Kaurismäkiho a Felliniho artovou scénou neotřese, ale příjemnou, nápaditou i promyšlenou podívanou v příběhu o jednom nešťastném mamánkovi nabídnout dokáže. I díky nekontrastní černobílé kameře a jímavé, leč nepatetické hudbě se na film hezky dívá, i když se přece jen vkrádá myšlenka, že by z námětu šlo vytěžit trochu víc. Více zde. ()
Cesta s mŕtvym rodinným príslušníkom v aute zas nie je tak neobvyklý námet. Tu to ale bolo o dosť pôsobivejšie, atmosféru dokresľovala drsná rozľahlá islandská príroda, čiernobiele spracovanie a minimum dialógov. Hlavný hrdina v hrdzavej kraksni, na ktorej STK už včera bolo neskoro, plní bizarným spôsobom posledné želanie svojej matky. Tá ho buzerovala nielen počas jej života, ale pokračuje aj po smrti a nikdy mu nedovolila vyrásť. Sledujeme jeho postupné odpútavanie sa od matky, obrazne aj doslova. Keď hlavný hrdina skončil v base napadlo mi, či celá cesta s matkou nebola iba jeho wishful thinking. Scéna s väzňami štrikujúcimi svetre zahriala a potešilo, že Brežnev to prežil. ()
Reklama