Terminátor 2: Den zúčtování

Bezpochyby hvězda ve svém žánru, koukatelná s většinou příjemnými pocity. Nejzábavnější je však stejně to, jak vážně to tady všichni berou a jaké variace pomalu na téma teorie reality se tu objevují. Nicméně, právě takhle bych si chtěl Schwarzeneggera navždy uchovat v paměti (jako americký prezident bude o poznání horší). A od Camerona se žánrovější podívané zřejmě též nedočkáme. (09.04.2005)

(1001) Ach jo, tohle je tak krásně zkomponovaný film. Co se děje se Sárou (fyzická transformace; obě scény rozhovoru s psychiatrem!; proměna ve zvíře a zpět ve člověka), co se děje s přátelstvím a láskou (jak John považovaný za takového dacánka naprosto automaticky a bezelstně vysvětluje terminátorovi, že některé věci se prostě nedělají a že některé věci se prostě nedají vysvětlit; když se Dysonův synek vrhne před tatínka a křičí "Neubližuj mu!"), jak se prohazují role (když divák během úvodu neví, kdo je zlý a kdo je hodný; když se ze Sářiných věznitelů stanou blázni), jak se pracuje s dvojčaty, jak se prochází mřížemi, jak se tisícovka dívá na stříbrné manekýny v obchodě s oblečením, a vůbec, tisícovka je asi můj nejoblíbenější typ terminátora. Dokonce mi ani nevadí, že se film bez ustání pohybuje dopředu, protože mám dost času se v každé situaci zorientovat a uvědomit si všechny emoce a pohnutky, které to rozhýbávají. Nejvíce pohnutá jsem asi v momentu, kdy se Sára probudí a vidí, že vyryla do dřevěného stolu "NO FATE". A potom mě ještě nevýslovně dojímá scéna, ve které už je Arnold hodně rozmlácený, padne k zemi, má jen jednu ručičku a přesto se pořád plazí dál, plazí kupředu a my vidíme, že se natahuje pro zbraň, která tam předtím dolů spadla. Myslím si totiž, že v současných filmech je poměrně těžké najít podobnou scénu, která by vyvolávala emoce nonverbálně, pouze za pomoci herecké akce a kontextu. A nebo mě prostě jen dojímají hrdinové s odhodláním, i když je jen naprogramované. -"The unknown future rolls toward us. I face it, for the first time, with a sense of hope. Because if a machine, a Terminator, can learn the value of human life, maybe we can too." (03.03.2015)

Pro mě osobně největší zklamání ve zdejší Top 20. Čekal jsem odzbrojující příval akce a na svou dobu převratné efekty. Nedostavilo se ani jedno. Pravdivé lži jsou přeci jen větším akčním nářezem. Je pravda, že akci příliš nevyhledávám, takže jsem na jednu stranu rád, že T2 není jen o tom jednom, ale má i silný příběh a skvělého Edwarda Furlonga. Samotný Arnold je herec asi jako já striptér, takže o jeho výrazu, který má pro všechny akční filmy stejný, se nemá cenu bavit. (28.02.2010)

Neuvěřitelně strhující film. Živý důkaz toho, že Cameron musel být génius, když dokázal skoro všechno natočit tak, že to má spád, napětí, humor, a navíc i nějakou magickou energii, která vám brání tomu zvednout se ze židle, a to i přesto, že tento film sledujete už třeba podesáté. Spolu s rovněž Cameronovými Vetřelci nejlepší akční film všech dob. V porovnání s těmito dvěma filmy jsou nějaké Matrixy jen nudnou legráckou. (23.10.2003)

Dokonalost Jamese Camerona ve vší své dokonalosti, která chutná, studí a voní jako kov zabořený do vaší lebky u kořene nosu. Fatální apokalyptická atmosféra, jedna památná scéna za druhou (vyčištění motorkářského baru, první střet terminátorů v chodbě nákupního střediska, honička tiráku s motorkami, útěk z blázince, kropení policejních aut rotačákem, zmrazený T-1000...) a akční a triková smršť, která má dodnes konkurenci snad jen v MATRIXU. Trochu odlehčené a přiblížené mladším divákům postavou Johna Connora, budoucího vůdce odboje proti strojům, toho času ovšem puberťáka za joystickem herního automatu a jeho snahou polidštit terminátora, ale zcela v normě. Osvěžujícím zvratem je původní terminátor v kladné roli (na seznamu nejlepších hrdinů a záporáků vydaném Americkým filmovým institutem se umístil jako hrdina i padouch), cool nový tekutý terminátor a posun od pouhé záchrany terminátorova cíle k pokusu odvrátit Soudný den. Ve své době nejdražší film (100 milionů), oceněný čtyřmi oscary (zvuk, masky, triky, střih zvuku). Zcela zaslouženě. (03.03.2003)