Happily Ever After
Šťastne až naveky
VOD (5)
Obsahy(1)
Sonda do novodobých podob partnerských vztahů od polyamorie přes otevřený vztah po lásku přes internet anebo milenecký vztah se zadaným partnerem... Režisérka sleduje v dokumentu pět příběhů lidí, kteří se rozhodli hledat své štěstí v jiných partnerských soužitích, než je běžné. „Jak vypadají partnerské vztahy 21. století? Přestává v dnešní době stačit monogamní model muž a žena? Nejsou podoby lásky ve skutečnosti rozmanitější než ty, které společnost akceptuje jako normu?“, ptá se Jana Počtová... Polyamorie, otevřený vztah, láska přes internet nebo dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Přestože příběhy protagonistů skládají pestrou mozaiku různých partnerských vztahů, jedno mají společné: každý se nějakým způsobem odklání od zažitého vztahového modelu. Přestože by se mohlo zdát, že ony „podoby lásky” nejsou dnes již tak výjimečné, stále se o nich otevřeně nemluví... Nebinární propagátor polyamorie Fró chodí s Honzou, ten ale žije ve společné domácnosti s Andreou. Andrea se vídá s Jakubem, který žije s Michaelou. Dohromady tvoří takzvanou polykulu. Alexandr a Šárka se rozhodli pro otevřený vztah. Tvoří stabilní pár, ale jejich filozofie připouští i další paralelní intimní vztahy. Čtyřicetiletá Dagmar udržuje dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Zdánlivě to vypadá, že jí taková situace vyhovuje. Miroslava, kterou manžel „vyměnil za mladší model“, partnera zas hledá na internetu. Láska přes internet ale přináší určitou nejistotu: Co když ten další bude ještě lepší? Poslední dvojicí naší mozaiky jsou katolíci Kristýna a Mirek, kteří věří, že opravdová láska je možná jen v monogamním vztahu. Zatímco pro Kristýnu je vztah, do něhož si přivedla malého syna druhým pokusem, Miroslav s prvními intimnostmi i společným bydlením čekal až do svatby... Příběhy, které napsal sám život, sledovala Jana Počtová v průběhu tří let. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (50)
Jednotliví aktéři dokážou otevřeně vypovídat o svých pocitech a činit nad nimi reflexi. Film si nečiní nárok na žádné závěry, předkládá divákovi k vlastnímu posouzení, aby si učinil závěr. Být sám je těžké, monogamní vztah si také může projít krizemi, u sdíleného si kladu otázku, zda se jen nejedná o přechodné řešení či jakési útěk před sebou samým. Režisérka dodržuje odstup, dává nahlédnout do prožívání, aniž by diváka ovlivňovala, komu má fandit. ()
Sledujeme tři lidi, co tvoří jedno (tahle "trilogie", kdy žena (co paří wowko), nemaskulinní muž Matějíček a trans ženská Flo fungují, dokud si Matějíček s wowkařkou neudělají děcko a Flo se pak cítí "o nás bez nás" jaksi vytlačena, Flo se oslovuje v mužském rodě a tahle trojka byla asi nejdivnější, i co do dynamiky, zároveň asi nejvíc hodna studie... protože Flo si pak najde další podobný kmen, kde je s Italem a jeho buchtičkou, aby mohla básnit o tom, že takhle se rozvíjí)... pak tu máme ženu, kterou podvedl a opustil muž a ona je po čtrnácti letech sama, snaží se seznámit přes net, zatímco si hospodaří a je to taková pracovitá krev a mlíko Mařka (otužování v ledové vodě, její energie), co robí okolo baráku... vychovává dceru, ale nechce být sama a chce se posouvat, tahle část se mi líbila asi nejvíc, protože byla o tom, posouvat se, nějak, někam, i když nevíte, jaký krok je ten správný, taky jsem spaloval vzpomínky... pak je tu pár, který je v otevřeném vztahu a trápí je ne jejich úlety, které jsou v rámci jejich komunity jaksi hippie aproved, ale když přerůstají emocionálně v něco jiného stylem, "já se starám o děti a ona si vedle v pokoji píchá a začíná se z toho klubat něco víc" (ale tahle část má takový přirozený nenásilný vývoj, co sklouzne tam, kde začal s tím, že "možná už jsme se vyblbnuli dost")... pak tu máme ženu, která je osamělou milenkou zadaného muže, zatímco mrhá časem, vychovává sama i dceru, má kočku, cvičí, ale není mentálně v nejlepším stavu, takové bezvýchodné něco, co jí ale do jisté míry vyhovuje, dokud jí nedojde, že jí to nevyhovuje a že dissrespektu bylo příliš... asi nejvíc meh část byla o dvou křesťanech, kdy buchta konvertovala k takovýmu dutýmu Ivanovi a jejich vztah je vlastně úplně normální udělání děcek a "je toho na nás teď moc", jen je držen tou vírou, která jim dává potřebné zatnutí zubů... sledovat je ve mně vyvolalo nechuť k tomu mít děti, popravdě, realita jejich života je, že i když se ke konci dostali opět na pozitivní spin a ženská je šťastná, připadali mi děsně nudní, bezrozměrní, udělej, jak je ti řečeno, protože tak to říkám já... ale nikdo už se neptá na to, proč mám skákat tak, jak ty pískáš? Každému dává ale smysl něco jiného. Smíšené pocity, ve výsledku takový průměr. Ale plus za WWW Neurobeat song v závěru, už jsem si od nich nic dlouho nepustil a měli je přímo live v dokumentu. ()
Za naši studentskou porotu vítěz! (U mě přesto až na 4. místě ze sekce Česká radost.) Šťastně až na věky divákům servíruje náhled do vztahů různého ražení - monogamie, polyamorie atd. - a odhaluje tím klady a zápory, pády a vzestupy daného žití v průběhu několika let. Je to krásně natočené - má to vtip, má to šmrnc - se sympatickými páry, líbivou kamerou, hezkou myšlenkou a hudbou. Jedná se o velmi povedený dokument, který se bude (snad) líbit každému, kdo jej zhlédne. Za mě jasný palec nahoru. Vyhodnocení: Nesypej mi odpadky do mého hrudního koše - musím tu písničku najít🤩! ()
Šťastně až na věky je smutnějším (nikoli však depresivním) otiskem reality současnosti. Současnosti, která se vyznačuje podivuhodným průnikem relativismu a pluralismu a bigotně odsuzovanou bigotností. Takový základ je ve svém důsledku nutně inherentně rozpolcený, těkavě nestálý, tápající a zároveň lačný, doufající. Tradiční modely přestávají dostačovat (zřejmě nikoli zcela ani většinově) nebo jsou podle vnitřních směrnic odmítány či porušovány. V souvislosti se vztahy by se měla zkoumat emancipace, neboť o tu přeci zejména jde, ta se vzývá a prosazuje. Skutečnost je však polovičatá, často se stále tone v tolik proklínaném pojmu "stereotyp", a to i tam, kde se tvrdí, že je vymýcen. Člověk, žena i muž hledají svůj kousek vnitřního štěstí, intimního naplnění smyslu života, ale je otázkou, zda jsou schopni být upřímní alespoň k sobě samotným. A tak budují vzdušné zámky a zvrací své štěstí do kaluží a mezi mříže kanálů. Jana Počtová nabízí několik vztahových možností k posouzení, byť lze polemizovat o reprezentativnosti. Dvakrát se divákům dostávají porce niterné neupřímnosti (polyamorie a "vzorový" křesťanský svazek), dvakrát až téměř exhibicionistická šaráda (otevřený vztah a hledání lásky prostřednictvím internetových seznamek) a jednou skutečná katarze (dlouholetý milenecký vztah). Sluší se připomenout, že ve vztahu není nic opravdovou novinkou (viz Jules a Jim). Že všechny předložené možnosti měly svůj vývoj i po dokončení natáčení, někdy snad až překvapivé (z tohoto hlediska lze konstatovat, že jediným skutečně nosným vztahem je vztah otevřený). Nejstylovějším zakončením filmu Šťastně až na věky pro nejvýstižnější dokreslení reality současnosti by byl vývoj Mirčina hledání (nezaznamenaný), byť pro většinu by byl zároveň snad až krutý. Přesto si dovolím tvrdit, že ideová podstata Saurovy Zahrady rozkoší by byla oprávněná k identifikaci reality současnosti. Jana Počtová chtěla pouze ukázat možnosti vztahů v současném století. A zaznamenala jedinečný obtisk niterné rozervanosti a nestálosti současné reality. ()
Spíš než sonda do "novodobých" partnerských vztahů (zní to tak angažovaně a aktuálně, jakoby to bylo nějaký globální téma..) je to sonda mezi vzorek otravných, nezajímavých a emocionálně nevyrovnaných individuí (jejichž životy se topí a točí ve vztazích, protože jednoduše nedokážou být sami nebo mají nějakej problém sexuálního charakteru). Kromě paní, kterou podvedl manžel (to se ale stane spoustě lidí) a od tý doby jde od jednoho rande k druhýmu (její problém/rozhodnutí) a slečny "milenky", která spí s idiotem, kterej ji jen využívá (její problém, asi by to vyřešil rozchod?) jsou to povětšinou pokrytci, který žijou ve zvláštních, prý "novodobých" svazcích (jakkoli nevím,co je na nich novodobýho, polygamie, nevěra, milenecký vztahy jsou tu tisíce let) ve kterých se někteří očividně necítí komfortně i když se tak tvářej (až na tu rozháranou "umělkyni" se sklonem k nymfomanii, kterou schovává za jakousi osudovost a alternativní přístup a proto žije ve volným vztahu a toho, nejspíš bisexuálního, šulina, co má dítě s jednou + klátí a ve spol.domácnosti žije s druhou, která o sobě mluví v mužsķým rodě, jako kluk i vypadá a fňuká, že hraje druhý housle..). Žádná hloubka, nic čím by jejich "vztahy" byly unikátní nebo aspoň trochu zajímavý a mělo smysl to zdokumentovat, jsou nudný jako jejich protagonisti. Dokument o hemeroidech a alternativním přístupu k jejich léčbě by měl asi stejnou vypovídající hodnotu, taky trápí spoustu lidí. Ale existuje na to krém, proto není třeba o nich točit podobný dokumenty. Šťastně až na wc. ()
Galerie (30)
Photo © Punk Film
Zajímavosti (1)
- Píseň, která hraje při závěrečných titulcích, je „Krevní oběh“ od české skupiny WWW Neurobeat. (Azurose)
Reklama