Příliš pozdní hrdina

Průměrný válečný film obsahující až příliš velké množství neakceptovatelných wtf momentů. Děj se odehrává v roce 1942 na největším ostrově Vnějších Hebrid, kam je kvůli své znalosti japonštiny převelen americký poručík Sam Lawson (Cliff Robertson). Angličani mají svou základnu úplně na jihu, Japonci ovládají sever. A tady už nastávají první problémy. Japonci ve filmu ovládají celý ostrov, přičemž Angličani drží pouze malou pevnůstku, ani to ne, jen několik budov hájených asi čtyřmi kulometnými hnízdy. Skupina asi 15 vojáků spolu s Lawsonem a lékařem Toshem (Michael Caine) se vypraví hluboko do nepřátelského území zničit nepřátelskou vysílačku. Jsou mezi nimi schematicky vykreslené figurky jako vojín-zbabělý nováček, obtloustlý zbabělý hajzl, nebo velitel, kterého ale vojáci nerespektují. Je jasné, že ne všichni se vrátí zpět. Hned v prvních minutách filmu je scéna, kdy se tým několika vojáků vrací zpět do tábora přes obří planinu, která se před základnou angličanů rozkládá, a z okolní džungle po nich střílí japonští vojáci. Hádejte, jak film končí... A to jsem ještě nezmínil, jak důmyslně mají Japonci v džungli nataženou audio aparaturu... Někdo tady Příliš pozdního hrdinu přirovnává k Četě, ale horší přirovnání bych nevymyslel. Tohle je prostě až příliš obyčejně natočený válečný film, bez jakéhokoliv výraznějšího momentu. O válce celkově nejde moc dobře točit filmy nějak originálně, aniž by člověk opakoval a napodoboval díla jiných režisérů. Pokud člověk zrovna nenatáčí Apokalypsu. (11.05.2010)

Opat kvalitny vojnovy film od rezisera Roberta Aldricha. Divaka hned zaujme vojnove peklo, takze na zaciatku filmu rozhodne nuda nehrozi. Potom sa zacnu psychologicke a filozoficke uvahy, a veruze aj moje oblubene herecke koncerty. Michael Caine /The Italian Job/ je vyborny. Takze za mna spokojnost s tymto filmom : 86 % (18.09.2014)

Příliš pozdnímu hrdinovi podrazil nohy dabing. Herci pro české znění sice nebyli vybráni špatně (Prager ke Caineovi celkem sedí), ale ten zvuk všeho ostatního, to byl hnus. No nic. Snímek jako takový není vynikající, ale rozhodně má čím zaujmout. Trochu mi vadila první třičtvrtěhodina (krom začátku s Henry Fondou a představením Anglánů), kdy se putování džunglí koná stylem "jdeme - zastavíme - odněkud vyskočí Japonci - zastřelíme Japonce - posbíráme mrtvé - jdeme - zastavíme...". Všechno vynahrazují herci. Cliff Robertson je možná až moc velký machr, ale Michael Caine je rebel jak má být a Denholm Elliot předvádí kreaci nablblého důstojníka, který prostě jde plnit rozkaz stůj co stůj. Dávám tři a půl hvězdy - až film uvidím v orginálním znění, půjdu výš. (12.05.2010)

Ze začátku se vše zdá jako solidní válečná žánrovka typická pro minulé století, která sice má s válkou společného jen ty uniformy, ale dá se na ni s vypnutým mozkem celkem zábavně dívat. No, nebudu zbytečně spoilerovat pro ty, kteří ještě neviděli 42 let starý film, ale ten konec naprosto pochcává veškerou logiku a předchozí děj. Nedokážu si vůbec představit, jaké kardinální hovado muselo psát scénář, protože desetikilometrové vzdálenosti, které vojáci zdolávali po celou noc a potili při nich doslova krev, se během jedné sekundy smrsknou na deset metrů a nakouknutí do nejbližšího křoví, aby se celý problém vyřešil jedním fádním výstřelem z ruční bambitky. Směšný konec, který nedovolí logicky myslícímu sedlákovi s fyzikálně-chemickým mozkem, vůbec poslat tento film nad průměr tří hvězd. 60% (31.05.2012)

Robert Aldrich se věnoval žánru válečného filmu systematicky a v době natočení tohoto snímku nashromáždil dostatek zkušeností, aby se vyvaroval nějakých zjevných kiksů a dokázal natočit slušný žánrový snímek se zajímavými nejednoznačnými postavami a několika zajímavými zvraty, plný napětí a sugestivní válečné atmosféry. Na druhé straně scénář obsahuje několik logických nedodělků (už samotný důvod příchodu amerického kapitána k britské jednotce je scénáristicky nedostatečně ošetřen) a především Aldrich konce svých filmů zatěžuje neúnosnou dávkou patosu, které snižují předchozí dojem. Závěrečná heroická scéna, kde se celá jednotka shromáždí na bitevním poli (!) nad tělem padlého hrdiny mě dokázala odpudit tak, že jsem málem snížil hvězdičkové hodnocení. Nejsympatičtější a nejuvěřitelnější postavou pro mě není americký důstojník, jehož proměna z arogantního floutka v obětavého a rozhodného vojáka mi přišla násilná, ale poddůstojník hraný Michaelem Cainem. Ten dokázal do své postavy vtělit nejen svůj typický šarm, ale dokázal jí propůjčit maximální věrohodnost a hloubku. Celkový dojem: 70 %. (19.05.2010)